Zatímco se německá a evropská média, a také politici, předhánějí v tom, jak vylíčit coby největší nebezpečí demokratické společnosti „populismus“, „xenofobii“ či „nenávistné projevy“ konzervativně smýšlejících občanů, kteří nesouhlasí s liberálně-genderově-multikulturní ideologií, čísla hovoří poněkud jinou řečí. Není to rozhodně poprvé, kdy jsou mainstreamová média přistižena při šíření takzvaných „fake news“.

Spolkový úřad na ochranu ústavy ve své výroční zprávě, kterou ve čtvrtek v Berlíně představil ministr vnitra Horst Seehofer, uvedl, že v Německu od roku 2014 nepřetržitě stoupá počet extremistů. To asi nikoho příliš nepřekvapí. V té době se totiž do Německa i jiných evropských států začaly valit miliony migrantů z Blízkého východu a Evropy a nevyhnutelně to s sebou přineslo spoustu problémů.

Politici a novináři od té doby zaujaly propagandistický postoj, kde se dopady masové migrace zlehčují a veřejnost je uklidňována, že se nic neděje, a to zejména v případě, kdy se něco děje (například německá policie má zakázáno informovat o zločinech cizinců). Naivní občan by tak mohl nabýt často dojmu, že hlavním problémem není náhlý přesun milionů lidí z jiné kultury do Evropy, ale to, že s tím mnozí obyvatelé Evropy nesouhlasí a bojí se toho.

Tak tedy: V Německu podle místní kontrarozvědky žije kolem 82 600 extremistů, o kterých kontrarozvědka ví nebo tuší. Překvapení přijde, když se rozdělí podle druhu extremismu. Nejvíce ze všech, 32 000, je levicových radikálů, tedy osob, které osočují a šikanují ty, kteří s migrací nesouhlasí. mezi nejznámější násilníky tohoto druhu patří například Antifa.

Na druhém místě jsou pak islamističtí radikálové, 26 500. Je ale třeba uvést, že těch může být ve skutečnosti násobně víc, protože Němci nemají absolutně přehled, kolik jakých cizinců k nim v největší migrační vlně dorazilo. Navíc mají úřady v tomto ohledu ve zvyku čísla snižovat a mlžit.

Až na třetím místě jsou takzvaní pravicoví extremisté, což jsou nejčastěji lidé, kteří vystupují proti islamistickým radikálům a levicovým radikálům, kteří obhajují a podporují islamistické radikály. Často na to dostanou i nějaké ty granty.

Podle článků v médiích by člověk přitom čekal, že pravicových radikálů a odpůrců migrační invaze musí být suverénně nejvíc. A hle, ono je to zcela naopak.

Člověk nemusí být velký myslitel ni pravicový radikál, aby mu došlo, že kdyby si Evropa nenavozila domů islamistické teroristy, nebyli by ani pravicoví radikálové, kteří proti této sebevražedné politice vystupují. A nebyli by ani pomatení levicoví radikálové a neziskovky, kteří se na sebevraždě vlastní civilizace podílejí a přiživují, neboť je to obrovský byznys.

Kecy jsou kecy a čísla jsou čísla. Stačí se podívát na stránky českého ministerstva vnitra a statistiky teroristických útoků v Evropě za rok 2018, kde je popsáno složení útoků v Evropské unii. Nepovedené či nedokonané útoky se do toho nezapočítávají.

Celou polovinu útoků mají na svědomí islamisté. Hned v závěsu jsou levicoví extremisté, jinak také militantní sluníčkáři se 40 %. Na konci žebříčku se pak krčí pravicoví extremisté s 5 %. Z toho vyplývá, že takový xenofob a pravicový extremista je desetkrát méně nebezpečný než islamista a osmkrát než agresivní levičák.

A co teprve když se zohlední početní složení jednotlivých skupin. Jakmile to převedete na poměr k počtu obyvatel, islamisté nemají konkurenci. Přívrženci islámu, ač zatím tvoří v Německu oficiálně „pouze“ asi 6-7 % obyvatel, mají zároveň na svědomí polovinu útoků. A ta nesluníčková masa občanů, kterých je zatím ještě násobně víc, pouhých pár procent.

Z těchto čísel jasně vyplývá, kde je problém a jestli bylo dříve vejce, nebo slepice. Mimochodem, to mi připomíná nedávné dny, kdy byla kancléřka Angela Merkelová spatřena, jak má opakovaně nezvladatelné záchvaty třesu. To vyvolalo obrovské spekulace o jejím zdravotním stavu. Původkyně současné německé krize, která islamistům otevřela brány, se to pokusila zlehčit prohlášením, že je jen dehydratovaná, ale vypadá to na něco mnohem vážnějšího. V obou případech můžete posoudit sami, viz videa níže. Jestli ale viděla všechny ty statistiky, z toho by se asi roztřásl každý…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra