Zaprodaní evropští politici, korumpovaní „nadnárodními“ penězmi, se nás neustále snaží přesvědčovat, jak je pro nás masová migrace dobrá a přínosná, až to začíná být otravné. Naposledy loutka jménem „belgický premiér Charles Michel“ káral státy Visegrádské čtyřky Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko za to, že si nechtějí nechat zničit své země, jako to on udělal Belgii či jemu podobní Německu a Francii. Dokonce nám belgický předseda vlády na tiskové konferenci po skončetí summitu Evropské unie vyhrožoval, že nás EU vyhodí ze Schengenského prostoru.

A zatímco politici lžou a balamutí lidi, realita okolo nás si žije vlastním životem a dokazuje, jak málo mají politická prohlášení se skutečností společného. Migrace v západní Evropě byla problémem už před začátkam stěhování národů v roce 2015, už tehdy byla ghetta ve Švédsku, Francii, v Německu či Holandsku běžná. Co se asi tak mohlo v Německu stát, když za jeden jediný rok dorazilo do země přes milion cizinců (a to jsou pouze ti, o kterých se ví, ve skutečnosti jich bylo mnohem víc)?

Jedním z problémů, kromě vzrůstající kriminality a násilí, je fakt, že německé děti začínají být ve školách a školkách menšinou. Třeba v Rakousku je už vepřové maso ve školách pomalu vzácností, protože se kvůli muslimům, aby nebyli pobouřeni, nevaří.

Naopak dětí s němčinou jakožto mateřským jazykem tam je minimum. Pedagogové bez specializované kvalifikace nemají téměř žádnou šanci děti ve třídách něco naučit. Podle týdeníku se proto v těchto čtvrtích stalo pravidlem, že rodiče německých dětí se snaží navzdory spádovosti zapsat své ratolesti na školy, kde je podíl cizinců nižší.

Téma bylo dlouho tabuizováno a řešení problémů odkládáno. Místní úřady nechtěly vyvolávat dojem ze zaujatosti vůči spoluobčanům cizího původu. Často ale byly jejich postoje motivovány i politicky, protože ve spolkových zemích, kde dlouhodobě vládly levicové strany, nebyly podobné debaty považovány za přípustné.

Média nyní informují o tom, že německé děti čelí nejen kulturní přesile, ale také rozmáhající se šikaně a trápení od cizích spolužáků. Šestiletá dívka Yara, o níž psala v předchozích dnech německá média, je ve škole v hesenském Kasselu jedinou žačkou s němčinou jako mateřským jazykem ve třídě a jednou ze dvou v celém ročníku. Jak se asi cítí mezi spolužáky? Kromě toho, že ji šikanují, už ji malí agresivní muslimové pobodali. Její otec si stěžoval, kromě šíleností, které dcera prožila, že se stále zhoršuje v němčině, protože si celé dny ve škole nemá s kým promluvit německy, kteří se tento jazyk učit nehodlají, neboť nemusí, když jsou mezi svými. Totéž se děje v berlínské čtvrti Neukölln. Das ist nicht normal.

Vlastizrádní evropští politici, včetně těch českých, kteří by měli hájit zájmy občanů, ale kvůli mamonu prosazují, aby totéž bylo i u nás. Myslí si, že si za peníze, které za to dostanou od Sorosů a jiných individuí a skupin prosazujících tyto zhůvěřilosti, postaví paláce s vysokými zdmi a problémy se jich nedotknou? Opravdu si myslí, že se schovají a rozklad, který nastartovali, přežijí?

Možná ti, co by za dolary prodali i vlastní babičku, natož svůj národ, takhle daleko vůbec nepřemýšlejí. Ale to neznamená, že nepřemýšlejí ani ostatní. Až zase bude některý z politiků žvatlat, jak bychom měli podpořit ilegální mifraci a otevřít stavidla vlnám z Afriky a Blízkému východu, je dobré myslet na to, jaké motivy k tomu toho darebáka vedou a porovnat si jeho kecy s realitou v Německu, Rakousku, Švédsku i Francii. I když panuje tvrdá cenzura a v mainstreamových médiích se o tom skoro nemluví, situace je tak kritická, že i tam pronikne dostatečný počet informací na to, aby člověk poznal, která bije.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra