Německá kancléřka Angela Merkelová adresovala Turecku důrazné varování, aby přestalo přirovnávat německou vládu k nacistům, a zhoršovat tak vztahy mezi těmito dvěma zeměmi. Mluvila tak přímo k tureckému prezidentu R. T. Erdoganovi, který obviňuje kdekoho z kdejakých věcí, ale sám si nevidí na špičku nosu.

Naposledy Erdogan obvinil Německo z „nacistických činů“ poté, co se několik magistrátů odhodlalo blokovat události pořádané nebo týkající se jeho ministrů, podobně jako tomu bylo v Nizozemsku těsně před volbami.

Například turecký ministr zahraničí Mevlut Cavusoglu odcestoval do Hamburku získat podporu místních Turků pro domácí referendum, jež má předat turecké vládě větší pravomoci. Za naprosto stejným účelem jela jeho kolegyně z tureckého ministerstva do Nizozemí, tedy agitovat u místních Turků za podporu referenda. Je přinejmenším ironické, že právě prezident, který rozesílá ministry po Evropě agitovat ve prospěch referenda, které mu propůjčí větší moc, někoho obviňuje z „nacistických činů“. „Je to naprosto represivní systém,“ řekl Erdogan, sám jistě učebnicový příklad mírumilovného demokrata, novinám Hürriyet. „Všemi praktikami připomíná nacistickou éru.“

Na to kancléřka reagovala, že by se měli pokusit vyřešit své neshody, ale přirovnávání k nacistům je naprosto nepřijatelné a je „tak mimo, že se na to nedá reagovat žádným seriózním způsobem“. Dodala ale, že „nedovolí, aby byly oběti nacismu trivializovány, a že tato přirovnávání Německa k nacismu musí skončit“. Nicméně turecký ministr zahraničí se ohradil, že nikoho za nacistu neoznačili, jen poukázali na to, že některé praktiky v Evropě připomínají období těsně před vypuknutím druhé světové války. Což na druhou stranu není tak úplně nepravda.

Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet… Foto Wikimedia Commons

Na základě tohoto chování Merkelová usoudila, že má Německo právo „podniknout veškerá potřebná opatření, včetně přehodnocení již potvrzených povolení na události spojené s tureckým referendem“.

Německo-turecké vztahy se zostřují už od počátku uprchlické krize. Co začalo obviněními, že si Turci nechávají „doktory a inženýry“ v Turecku, zatímco násilníky a nevzdělance pouštějí dále, a pokračovalo zatčením kousavého komedianta v Německu za to, že si utahoval z Erdogana, který se odvolával na zákon o cti, jenž platil v Osmanské říši, či zatčením novináře z deníku Die Welt za podobných okolností, teď končí obviňováním z nacismu a vzájemného ukazování prstem. Turci ještě nezapomněli Německo obvinit z toho, že ubytovává teroristy a odmítá předat osoby podezřelé z účasti na poměrně nedávného a neúspěšného převratu v Turecku, o nichž se turecké úřady domnívají, že jde o členy nelegální kurdské skupiny PKK (Kurdistánské dělnické strany).

Turecko nafouklo tuto aféru natolik, až se odhodlalo obvinit Němce z podpory zmíněného neúspěšného povstání společně s Američany, což vztahy mezi zeměmi, světě div se, nezlepšilo. Německý Der Spiegel publikoval rozhovor s hlavou zpravodajské agentury BND Brunem Kahlem, který prohlásil, že Ankara neuspěla v přesvědčení Berlína o vině Fethullaha Gulena, kterého mají za mozek celého puče.

„Turecko se nás pokusilo přesvědčit na všech úrovních, ale zatím v tom neuspělo,“ řekl Kahl. Erdogan na to reagoval s tím, že Kahlovy výroky jsou důkazem o spolupráci Německa s Gulenovou sítí, o níž referují jako „gulenistická teroristická organizace“, nebo také „FETO“.

Ať už to bylo s převratem jakkoli, celé tohle překřikování je asi podobně absurdní, jako kdyby se Pat a Mat hádali, kdo z nich dvou je šikovnější.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem

Jan Petrák, časopis Šifra