Rakouský vicekancléř Strache padl a s ním i celá vláda... Foto Profimedia

To je ale náhoda! Těsně před volbami propukl v Rakousku uměle vytvořený skandál, který výrazně poškodil úspěšnou konzervativní stranu a položil celou vládu, jejíž minimálně část byla trnem v oku probruselských elit.

Politická bomba vybuchla v pátek a její hlavní obětí se stal Heinz-Christian Strache, formálně druhý nejmocnější muž v zemi, vicekancléř ve vládě lidoveckého premiéra Sebastiana Kurze a předseda Svobodné strany Rakouska, která vystupuje proti sociálně-inženýrským plánům Bruselu a tímto dostala ránu přímo mezi oči.

Německý list Süddeutche Zeitung a týdeník Der Spiegel zveřejnily velmi výbušné video. Rozjařený a „navátý“ vicekancléř Heinz-Christian Strache se na záběrech účastní letní party na Ibize a ve vidině volebního úspěchu se pořádně rozjel. Mladé blondýně slibuje, jak jí přihraje kšefty, až bude u moci, pokud ho podpoří v kampani, a přidává pikantní detaily z politického zákulisí.

Celá party přitom spadá do kategorie „fake news“. Nikoli její existence a z ní pořízená nahrávka, ta je pravá, ale celá výchozí situace, která byla připravenou provokací. Blondýna byla totiž na Stracheho najatá a ten neudržel na uzdě hormon a jazyk za zuby. Jestli takhle vyprávěl místopředseda rakouské vlády častěji, potěš pánbůh. Na celé věci je ale zarážející jiná věc než jenom obsah – to, že politici domlouvají temné kšefty a protislužby za podporu, by mohlo překvapit snad jen neobyčejného naivu nebo pokrytce –, a sice okolnosti vzniku nahrávky a tradiční mediální manipulace.

Blondýna se Strachemu představuje jako neteř realitního magnáta, ruského oligarchy Igora Makarova, a nabízí mu, že se chystá odkoupit podíl v nejvlivnějších rakouských novinách Neuen Kronen Zeitung a v případě úspěchu by mohla Svobodným pomoct s kampaní tím, že by jim noviny byly nakloněny. Každé velké noviny pro někoho píšou, i když předstírají nezávislost, a největší rakouský plátek, mimochodem bulvární, by psal pro Svobodné. Ostatní noviny totiž píší obvykle proti nim, samozřejmě též ne „zadarmo“, i když si hrají ne nezávislé.

Přiopilý Strache nadšeně souhlasí a vymýšlí, co všechno je možné zařídit. Zmiňuje například stavební zakázky. Uvedl některé firmy, které platí volební kampaně, v částkách mezi 500 000 a 2 000 000 eury – například zbrojař Gaston Glock, koncern Novomatic (ten prý platí všechny) či tyrolský realitní magnát René Benko. Popsal také, jak platby probíhají, aby nebyl porušen zákon – platí se přes jakousi neziskovku.

Vyšlo najevo, že a) schůzka byla autentická a Strache účast na ní přiznal, b) zbytek byl „fake“. Domnělá neteř ruského oligarchy totiž byla s největší pravděpodobností najatá provokatérka. Je to v principu podobné, jako kdyby policie naaranžovala „korupční“ schůzku nebo někoho pomocí najatých agentů nabádala ke spáchání například násilí. Je tedy velký rozdíl mezi tím, kdy je někdo přistižen, jak páchá trestnou činnost, a situací, kdy se někdo vydává za člověka, kterým není, a nabízí věci, které nemůže splnit, s cílem nachytat či natočit protistranu, aby ji mohl udat.

Český Ústavní soud ohledně používání agentů provokatérů došel k názoru, že by bylo nepřípustným porušením článku 39 Listiny základních práva svobod a článku 7 odst 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem), jestliže jednání státu (policie) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá. Je tedy nepřípustný takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání. Odmítavě se k tomu staví i Evropský soud pro lidská práva.

I když tedy Strache nespáchal žádný trestný čin, nastínil poměrně jasnou představu, jak to v politice chodí a jak se to dělá s černými fondy a korupcí. Je tedy jasné, že mu to politicky zlomilo vaz. I když… příklad ze sousedního Česka ukazuje, že premiér může ustát i zneužívání dotací, vlastnit noviny a vyrábět kampaně na oponenty, přihrávat si zakázky a být v gigantickém střetu zájmů nebo drancovat půdu jen kvůli tomu, aby shrábl větší dotace. Andrej Babiš se musel smát, když viděl, že Strache chvíli po vypuknutí skandálu sám od sebe rezignoval, a to přesto, že šlo o jasnou „účelovku“.

Poměrně překvapivá byla i reakce rakouského kancléře Sebastiana Kurze. I když Strache bleskurychle odstoupil a nabídl za sebe náhradu ve straně i vládě v podobě ve zmanipulovaných rakouských volbách těsně poraženého prezidentského kandidáta Norberta Hofera, Kurz to odmítl a raději shodil celou vládu.

Celá akce tak může působit jako snaha nadnárodních elit zbavit se nepohodlných Svobodných, kteří se řadí do proudu protiimigračních stran nabourávajících tu správnou euroideologii.

Zajímavé je samozřejmě i načasování celé akce, jen pár dní před volbami do Evropského parlamentu, kterých se současná probruselská klika bojí jako čert kříže. Vždyť i přes sabotování britského odchodu z EU a snahy vykreslit britské referendum o vystoupení z Unie jako omyl britských voličů, kteří svého rozhodnutí nyní již uvědoměle litují, vede nově založená strana Brexit Party vrchního evropského euroskeptika Nigela Farage volební průzkumy. Tohle se moc okecat nedá.

Pozoruhodná je nakonec i německá úloha v sesazení rakouské vlády. Místo aby Němci řešili problémy svoje a ty, které způsobili svou nesmyslnou politikou, řeší vládu v sousední zemi. Skandál byl odpálen v německých novinách, které tvrdí, že jen tak náhodou video dostali od neznámého člověka na neznámém místě. Kdo ale poslal a najal toho neznámého člověka, samozřejmě noviny nepoví. Jisté ale je, že nahrávka vznikla už v roce 2017, takže je zcela jasné, že jde o „účelovku“ a média opět posloužila zájmům mocných. Sám Strache se na sobotní tiskové konferenci označil za oběť akce tajných služeb, jejichž cílem je svrhnout rakouskou vládu. I to je možné.

V médiích se spekuluje o tom, zda za akcí nestojí známý německý komik Matin Böhmermann, který v dubnu dostal rakouskou televizní cenu Romy. Když za ni skrze telemost děkoval, řekl dolova toto: „Povaluju se zrovna celkem zkoksovaný a nabitý Red-Bullem s pár obchodními přáteli z FPÖ ve vile ruského oligarchy na Ibize a vyjednávám o tom, jestli a jak bych mohl převzít (noviny) Kronen Zeitung a strhnout na sebe v Rakousku moc tvořit veřejné mínění.“ Tehdy to ještě všichni přítomní považovali za vtip, dnes je ale jasné, že o diskreditační akci věděl. Zda o tom jen věděl, nebo akci též provedl, není podstatné; podstatné je, kdo případně najal na tento job jeho.

Že nešlo o shodu náhod a odstranění jednoho nepohodlného politika, vyplývá i z toho, že byla schůzka narafičena tak, aby do ní byli zataženi i Rusové, kteří jsou pro Západ nepřáteli číslo jedna. Celou dobu média a neziskovky informují o tom, koho všeho platí nebo neplatí Rusové, zatímco tito aktivisté jsou obvykle placeni Georgem Sorosem nebo americkou či britskou ambasádou, a když se nikoho nepodařilo usvědčit, musela se taková situace aspoň naaranžovat.

Některá dezinformační média se toho chopila s vervou sobě vlastní. Například internetový deník Aktuálně.cz oligarchy Bakaly, který se skrývá před justicí ve Švýcarsku, v titulku informoval čtenáře: Rakouskem otřásá skandál, Strache si za protislužbu domlouval pomoc ruských oligarchů. Co na tom, že šlo o nastraženou léčku a žádný ruský oligarcha nebyl na scéně jinak než virtuálně v sehrané provokatérské scénce? Cítíte ten rozdíl?

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra