Píše se rok 2008 a já čekám u své gynekoložky. Kolem sedí ženy různého věku a většina z nich už tuší, co je za dveřmi čeká. Na rozdíl ode mě. Coby vyplašené kuře s pohledem upřeným do země se snažím předstírat, že tady vůbec nejsem. Když sestra zavolá moje jméno, poslušně vyrazím do ordinace a rychle za sebou zavírám dveře. Sestřička se mnou vyplňuje papíry a po pěti minutách se dostávám přímo k paní doktorce, která svým milým přivítáním patnáctileté pískle přece jen trošku uklidní.

Rutinní otázky máme za sebou, vyšetření také a mně už zbývá jenom sucho v krku. Ještě jsem totiž neřekla to nejdůležitější – ve skutečnosti jsem přišla proto, že bych chtěla předepsat hormonální antikoncepci. Doktorka se na mě tázavě podívala a s úsměvem se zeptala, jestli je to všechno. Rudá až ke konečkům vlasů rychle zadrmolím, o co mi vlastně jde. Výraz v její tváři však prozrazuje, že takové situace řeší běžně. Jelikož jsem měla hodně načteno z vševědoucího internetu, tušila jsem, co přijde. Rodinná anamnéza, prodělané choroby, osobní dotazy a případně krevní testy, to vše bych měla podstoupit, aby se zjistilo, jaké prášky jsou pro mě vhodné. Následuje však jediná otázka: „Kolik jste do toho ochotná měsíčně investovat?“

Poté, co vyhrknu sumu, gynekoložka chvíli ťuká něco do počítače, načež mi podává recept s „vhodnou“ antikoncepcí. Se sdělením, že všechny informace o tom, jak ji užívat, najdu v letáku. Musím se přiznat, že jsem v tu chvíli byla ráda, že celá procedura proběhla tak rychle a „bezbolestně“. Lékařčin bryskní postup mě ale přesto trochu nahlodal a jako by předznamenal celý můj budoucí přístup k hormonální antikoncepci. Na jedné straně obrovská pohodlnost, kdy nemusíte nic řešit, na straně druhé pochybnosti, jestli je to pro můj organismus ideální způsob „ochrany“. „Co to vlastně polykám? A nemůže mě to ohrozit?“

První půlrok s hormonální antikoncepcí pochybnosti rozptýlil a otázku, co to vlastně polykám a zda mě to nemůže ohrozit, zahnal do kouta. Sex bez starostí, krvácení přicházelo na minutu přesně a trvalo vždycky tři dny a z plošiny na přistávání se stala věrná kopie Pamely Anderson. Co víc si může dívka v telecích letech přát?

 

 

 

Letos v lednu zemřel ve věku 91 let ve Vídni bulharsko-rakousko-americký chemik, dramatik a spisovatel Carl Djerassi, jehož výzkum vedl k vývoji antikoncepční pilulky. Foto Profimedia

 

 

 

Třeba to, aby nezačala postupně přibírat na váze. Nedržela v sobě vodu jako velbloud na poušti. A po čase netrpěla silnou nevolností po každém spolknutém prášku? A může se stát vůbec něco horšího, než když polykáte pilulky kvůli bezstarostnému sexu, ale ztrácíte o něj zájem, a vaše nálada se začne měnit jako na horské dráze tak rychle, že na něj nemá náladu ani váš partner? Moje nadšení velmi rychle opadalo. A po tři čtvrtě roce jsem si dokonce přečetla i CELÝ příbalový leták a s ním seznam vedlejších účinků. A když jsem několikrát pilulku vyzvracela a měla po ní bolesti hlavy, řekla jsem si dost. A tak se mi po třech měsících vrátila klasická menstruace – pravda, sice bolestivá, ale moje.

 

V České republice v současné době užívá pilulky kolem 80 procent dívek do 20 let. Právě dospívající organismus ale nese dramatické změny cyklu nejhůře.

 

Jak jsem zjistila později, když jsem se tímto tématem začala zabývat pečlivěji, různé tělesné i psychické obtíže jsou při užívání hormonální antikoncepce natolik běžné, až je s podivem, že se o nich tak málo mluví a píše. A dospívající dívka, jakou jsem tehdy byla já, prakticky nemá možnost získat kvalitní a úplné informace, aby se na základě nich mohla dobře rozhodnout.

Jakmile spatřila před zhruba 55 lety v Americe světlo světa první hormonální antikoncepce v podobě pilulky, byla to doslova revoluce. Do Evropy se dostala o rok později, tedy v roce 1961, a od té doby strmě stoupala její hvězda i zástupy uživatelek. V České republice v současné době užívá pilulky kolem 80 procent dívek do dvaceti let. A není se čemu divit. Lékaři ji předepisují jako na běžícím pásu, televizní reklamy tvrdí, že pro zdraví a odstranění různých neduhů vyhlazením pleti počínaje a zmírněním premenstruačního syndromu konče neexistuje nic lepšího; není ani výjimkou, že dívka dostane k antikoncepci ještě hodnotný dárek.

Jenže na druhé straně se objevují stále važnější a varovnější indicie, že pilulky nejsou tak skvělé, jak se nám farmaceutické firmy ve spojení s lékaři snaží namluvit. Kde je pravda? Máme se bát, nebo můžeme syntetické hormony servírovat dalším generacím?

 

Zrušíme cyklus

První, nejdůležitější otázka, kterou většina uživatelek vůbec neřeší, zní: Z čeho se pilulka skládá? Jak již napovídá název, základ hormonální antikoncepce tvoří ženské pohlavní hormony, estrogeny a gestageny. Kromě toho pilulky obsahují i různá pojidla (aby bylo možné tabletku vyrobit); mohou obsahovat laktózu, cukernaté látky i různé gelotvorné složky, aby se odolalo kyselému prostředí žaludku a tableta mohla působit v dalších částech trávicího traktu. Hormony jsou v dnešní době především syntetické, tedy uměle vyrobené. Přírodní se v organismu velice rychle rozkládají, proto je problém z nich dostatečně stabilní tabletu vůbec vyrobit. Pokud tato stabilita není dostatečná, hormon se metabolizuje a prášek nebude mít efekt.

Regenračné centrum

 

Dávkování hormony funguje podobně jako prášky na spaní. Pokud látky dodáváme uměle, tělo samo postupně přestává tyto látky produkovat.

 

Celý článek si můžete přečíst v tištěné či elektronické verzi Šifry 4/2015, která je skvělými tématy a zajímavostmi nabitá od začátku do konce. Po zakoupení vám přijde tištěná verze bez placení poštovného a dopravy až domů do schránky, v Česku i na Slovensku, elektronickou (oproti tištěné je o 25 % levnější) můžete číst ihned na svém PC, mobilu či tabletu, ať už jste kdekoli, ihned po zaplacení v korunách či eurech jednoduchým způsobem přes platební bránu GoPay.

 

 

Kateřina Pohanková, Jan Petrák 

 

 

Regenračné centrum