To, co se ve Francii odehrává už mnoho a mnoho měsíců a o čem Šifra informovala již v létě, začíná konečně pronikat i do mainstreamových médií. Jejich taktika často spočívá v tom, že některé věci přehlížejí, dokud to jde, a informují o nich až ve chvíli, kdy je situace nezadržitelná. Děje se to například v Německu (Silvestr 2015 v Kolíně budiž toho dokladem) a nejnověji i ve Francii. Situace v ulicích francouzských měst se natolik vyhrocuje, že jsou toho najednou plné noviny.

Nepřišlo to z čistého nebe. Ve Francii se protestuje ve velkém po celé zemi již dlouhé měsíce. O situace v zemi galského kohouta se nemlčelo zcela, čas od času o tom vycházely články. V srpnové Šifře č. 8/2018 jsem o tom psal: „Jenže z toho, jak události média popisují málo, bez kontextu a izolovaně, výsledek je takový, že veřejnost víceméně netuší, že se celá země otřásá v základech. A to už dlouhé měsíce… Emmanuel Macron sice vyhrál volby, ale hned po nich přišlo vystřízlivění. Dělá totiž něco docela jiného, než od něj mnozí ti, kteří ho volili, očekávali. Takzvané liberální reformy nesnášejí lidé nikde moc dobře, protože po nich je všechno většinou ještě horší. Přesněji jedna skupina (ta, která je dělá) ještě bohatší a druhá ještě chudší. Mají být privatizovány železnice, což znamená rušení spousty menších tratí a linek. Sociální hněv roste také kvůli podobným změnám ve zdravotnictví. Například na venkově je stále méně doktorů a dostupné zdravotní péče, a prezident v této cestě chce pokračovat. Protestují i studenti proti reformě přístupu k univerzitnímu vzdělání, a dokonce důchodci, kterým chce tento miláček médií zvýšit daně, respektive odvody na sociální pojištění. A to jsme zatím pouze u sociální oblasti.

Inu, prezident Macron dělá jen svou práci – vystupuje jako „nezávislý středový politik“, ale chová se jako správný zaměstnanec investiční banky dynastie Rothschildů, kde od roku 2008 pracoval. „Jedním z hesel května 1968 bylo ‚deset let stačilo‘. Teď máme za sebou jen deset měsíců Macrona,“ glosoval politolog a analytik Henri Rey v dubnu pro agenturu Reuters.

Nyní, o pár měsíců později, masivní protesty prvního prosincového dne proti zvyšování cen pohonných hmot ve Francii skončily velkými škodami na majetku a zraněním více než 130 lidí, přičemž zemřel i jeden řidič automobilu. V Paříži byl kromě jiného poškozen interiér Vítězného oblouku a památka v neděli zůstala pro veřejnost zavřená. Ministr vnitra Christophe Castaner nevyloučil vyhlášení výjimečného stavu, informoval francouzský tisk. Tolik zprávy z tisku. Nyní připojuji část onoho článku, který vyšel v srpnové Šifře. Není na něm třeba měnit jediné slovo:

Tím, že Macrona tlačila a tlačí celou dobu média, která mají šéfy z podobných nadnárodních skupin jako sám Macron, volili mladého usměvavého pána i lidé, kteří o něm nic nevěděli. A když ho média tak chválila… „Spoustu lidí to šokovalo, protože vůbec netušili, co bude Macron prosazovat. Nikdy neřekl jasně, že je ultraliberál. On je velice dobrý v komunikaci a marketingu, a tak neřekl, co bude ve skutečnosti dělat,“ vysvětloval mi při své nedávné pražské návštěvě profesor práva na univerzitě v Le Havre a europoslanec za Národní frontu Marine Le Penové Gilles Lebreton.

Říkám mu, že u nás mají Francouzi pověst notorických demonstrantů, kteří neustále vyrážejí do ulic, ale tahle vlna demonstrací se podle něj nedá s dřívějšími stávkami srovnávat ani v nejmenším. „Francouzi jsou sice na české poměry zvyklí hodně demonstrovat, ale tyhle demonstrace jsou oproti normálu nesrovnatelně větší. Lidé mají strach z toho, co provádí prezident Macron. On chce snížit důchody, zvýšit daně z příjmu, které platí i senioři. Do ulic tak vyrážejí i lidé, kteří jindy nedemonstrují, třeba důchodci.“

Situace v zemi se vymyká kontrole. Jednak protestuje a demonstruje francouzský národ, jednak tiká časovaná bomba v přistěhovaleckých ghettech, která ukrajují stále větší krajíce z francouzských měst. Pokud někdo škrtne zápalkou a ty dvě vlny se protnou, situace může regulérně přerůst v občanskou válku. Jak říká Gilles Lebreton: „Před takovými deseti lety to bylo jen ve velkých městech, teď je to i na venkově.“

Šílený systém

Na začátku července například došlo k obrovským nepokojům v západní Francii. Několik nocí po době nelegální přistěhovalci zapalovaly desítky aut a budov. Násilí vypuklo poté, co francouzská policie smrtelně postřelila mladíka Aboubakara F., který nelegálně obchodoval s drogami. Francouzští policisté si stěžují už minimálně od roku 2016, kdy hromadně stávkovali po celé zemi, že nejsou nijak chránění proti rozmáhajícímu se násilí v ulicích francouzských měst a nemají ani dostatečné vybavení. Do nebezpečných čtvrtí mnohdy už raději ani nejezdí.

V červenci jsem potkal známého, který byl shodou okolností na začátku června v Montpellieru, třísettisícovém městě na jihu země, kde se konají rovněž velké protesty proti Macronovi. V dubnu se tam například porvali mladí lidé s policií. Daniel měl oči na vrch hlavy. Demonstraci zrovna žádnou nestihl, ale bál se něčeho úplně jiného. „Já jsem nečekal žádnou hitparádu, ale my se tam báli chodit za bílého dne!“ Když jej v centru města před kavárnou obklopili arabští výrostci, obořili se na něj: „Máš problém?“ Daniel ani nedutal, sklopil hlavu a svou pasivitou ze situace naštěstí vyvázl. „Je tam obrovské napětí a tři čtvrtiny města byly normálně nepoužitelné,“ líčil.

Migrace je další obrovský problém, který se ve Francii horko těžko drží pod pokličkou papiňáku. To dokresluje i fakt, že v zemi dlouhodobě panuje výjimečný stav. A když už to po dvou letech bylo trochu hloupé, výjimečný stav zrušili a udělali „protiteroristický zákon“. Změnilo se tak jen to, že z výjimečného se stal stav normální. Jak ale ukazují poslední dny, normálního není nic a zase to bude výjimečné…

„Migrace byla problémem i před současnou migrační vlnou, ale teď je to mnohem horší vzhledem k tomu, že do země přicestovalo mnoho ilegálních migrantů. Prezident Macron zastává stejnou politiku jako Angela Merkelová, a to se lidem přestává líbit. Hodně demonstrací vypuklo až poté, co si lidi všimli, že jsou v tichosti budována vítací centra, přístřešky pro migranty na francouzském venkově, a do země začaly proudit další davy,“ připomíná Gilles Lebreton, jaká panuje v zemi nálada. Zdůrazňuje, že Francie nezvládala dobře migraci ani před současnou masivní vlnou, natož teď. „Noví migranti jsou mnohdy radikálové, kteří radikalizují posléze i ty, co už tady byli a radikalizovaní nebyli. Hodně to máme takto třeba v Le Havre, kde se město pomalu mění v ghetto. Tahle nová vlna je silně radikalizovaná, a jakmile se ty generace spojí, je to obrovský problém.“

Znovu opakuje, že média vše kryjí a v zemi se rozmáhá i cenzura. „To je pro nás relativně nová věc. Ale stále se tento trend zesiluje. Nezávislá televize TV Libertés, která vysílala na YouTube to, co nechtějí pokrývat klasická média, byla zakázána, sotva začala. Stihla odvysílat asi jen tři pořady, které měly mimochodem slušnou sledovanost, a pod záminkou, že porušila předpisy kanálu, musela skončit,“ vypráví profesor, který napůl v žertu dodává: „Nestarám se příliš o to, co říkají média, protože až vyhrajeme volby a budeme vládnout my, novináři převléknou kabáty a najednou budou chtít psát pravdu. Budou muset, protože je jinak už nikdo nebude číst.“

Ptám se profesora Lebretona, jak Francouzi snášejí, že budou muset platit další obrovské příspěvky do rozpočtu EU, neboť Evropská komise na začátku května odsouhlasila, že se seberou dotace státům jako Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česká republika a začnou se posílat na jih – do Řecka, Španělska či Itálie. „Máme obrovský dluh, Německo je na tom lépe. Nejsme na tom vůbec dobře a tohle je úplně šílený systém, nemůžeme si to prostě dovolit,“ kroutí hlavou. I kdyby prezident Macron zvýšil daně důchodcům dvojnásobně, matematicky to prostě nevychází.

O tom, že ve Francii nepanuje zrovna pohoda, svědčí i incident z červencové Tour de France, nejslavnějšího cyklistického závodu světa. Přerušila jej totiž demonstrace zemědělců. Protestující zatarasili přibližně 30 kilometrů po startu z Carcassone cyklistům trasu a na místě musela zasahovat policie. Podle televizních záběrů navezli zemědělci za pomoci těžké techniky na silnici balíky slámy, policisté pak proti sedlákům použili slzný plyn. Ten se ale kvůli větru dostal do očí i jezdcům a závod musel být na chvíli zastaven. Tahle etapa zřejmě jen tak neskončí. Pojede se zřejmě pořádně z kopce…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra