Záštitu ctihodných organizací používaly všelijaké podvratné živly již od počátku lidské civilizace. Taková ctihodná „fasáda“, at‘ už ideologická či ekonomická, vždy dokázala kriminálním podnikům dopomoci k čistému jménu, dokázala zakrýt pravou povahu jejich konání po celá staletí.

Po dlouhá období historie organizované náboženství dokázalo převzít systémy legitimní filozofie a spirituality a udělat z nich prostředek k ovládnutí mas, z čehož těžila nepočetná elita. Byli to panovníci a poradní sbory říší, království či národních států. V nedávné době se na tuto pozici dostaly pojmy jako demokracie, u nichž je pravděpodobné, že sklidí zájem a podporu početných skupin obyvatelstva – opět v prospěch úzké skupiny, která hájí pouze své zájmy.

Těžko bychom hledali lepší příklad, než je americká Národní nadace pro demokracii. Na svých webovkách popisují svou činnost takto: „Národní nadace pro demokracii (NED) je soukromá nezisková nadace, která si klade za záměr podporovat růst demokratických institucí po celém světě. NED každoročně vypíše více než 1200 grantů na podporu projektů nevládních organizací, které pracují na demokratických cílech ve více než 90 zemích světa.“

Fráze „podpora a růst demokratických institucí po celém světě“ zní víc než vznešeně. Proto bychom očekávali, že nadaci NED povedou přední aktivisté nevládního sektoru, který má „sloužit lidem“. Namísto toho ve správní radě najdeme typické finanční korporátníky, kteří naopak „lidi“ vykořisťují a ovládají.

Bohužel je smutnou pravdou, že příjemcí milionových grantů z rukou NEDu pro tzv. světové „neziskové organizace“ (NGO) si zřídkakdy dávají tu práci kontrolovat, kde je jejich mecenášem. Ještě méně lidí si dovolí peníze odmítnout a říci lidem, které zastupují, že NED se pokouší získat vliv nad jejich národem a proč má v záměru rozvracet politické systémy jejich země.

Doslova každičký člen správní rady NEDu představuje 500 nejbohatších korporací, což jsou zhoubné korporátně financované think-tanky. Na zdánlivě čistém štítu společnosti jsou i další skvrny vnitřních konfliktů, které z ní rozhodně lidumilnou a demokratickou nevládní organizaci nedělají.

NED: co a kdo jsou zač

Nejhorší je, že NED celkem otevřeně uvádí pozadí svých důležitých funkcionářů, a přesto se zástupci nevládních organizací neobtěžovali informovat, co je nadace vlastně zač.

Například Marilyn Carlson Nelsonová, sekretářka NEDu, je spolušéfkou jedné z největších soukromých firem na světě, Carlson Holdings. Také funguje ve správní radě korporace Exxon Mobil a předsedá radě konzultantů americké Společnosti pro cestovní ruch (U.S. Travel and Tourism Advisory Board). Jen Nelsonová samotná představuje tak spletitý zašmodrchanec kompromitujících a navzájem si odporujících zájmů, že je nutné pochybovat o integritě celého NEDu a jeho programu.

Společnost Carlson Nelsonové, která je známá pod názvem Carlson Holdings, je distribuční sítí hotelových služeb, přesto Nelsonová sedí ve vládní komisi Odboru pro mezinárodní obchod, kde jménem USA rozhoduje v prospěch soukromých firem jako je ta její.

I její pozice ve správní radě Exxon mobilu je problematická. Exxon, obří nadnárodní korporace, vede své byznysy po celém světě, a pokud to uzná za nutné, sáhne k politickým (či vojenským) intervencím, aby pronikla na zbývající trhy a ovládla je.

Svou roli v NEDu Carlson Nelsonová snadno může zneužít k tomu, aby podvracela cizí vlády, které stojí v cestě Carlson Holdings nebo Exxonu. Může usnadnit převzetí moci opozičními stranami, které budou multikorporaci více nakloněny, a to vše pod chvályhodným úmyslem „růstu a posilování demokratických institucí po celém světě“.

Mezi dalšími zkompromitovanými by byl Marne Levine (Facebook, Coo, Instagram), Mark Ordan (WP Glimcher – firma s realitami), a dále Carl Gershman, Princeton Layman, Stephen Sestanovič a Melanne Verveer – poslední jmenovaní fungují jako členové Rady pro zahraniční vztahy (CFR), což je korporátně financovaný think-tank, který ve světě reprezentuje kolektivní ekonomicko-politické zájmy Wall Streetu, Londýna a Bruselu

Nic neprosadí demokracii tak jak podzvuková raketa s plochou dráhou letu.

Tvrdit, že korporace jako Raytheon, Boeing, Northrop Grumman nebo ropní giganti jako Shell, BP, Exxon nebo Chevron, mají v úmyslu sloužit demokracii a ne svým zájmům, je jasně lživé.

Korporátní sponzoři Komise pro mezinárodní vztahy (CFR) zahrnují společnosti Bank of America, Chevron, Citi, Exxon, Goldman Sachs, JP Morgan, PepsiCo, Shell Oil, Coca-Cola, BP, Google, Lockheed Martin, AT&T, Boeing, Facebook, DynCorp, Northrop Grumman, Pfizer, Raytheon, Microsoft, and Merck. Jsou to firmy, které prosazují své zvláštní zájmy a sužují svět socioekonomickou disparitou (nežádoucí regionální rozdíly), nekalými obchody v rámci „volného trhu“, a také eskalují konflikty, od tzv. barevných revolucí a nepřímých válek až k plnohodnotným invazím a dlouhodobým okupacím.

NED se tváří jako liberální a pokroková organizace, má však pod svými křídly překvapivě mnoho pravicových neokonzervativců (neokonů). Patří tam i Vin Weber, neokonozervativec z Bushovy éry, který tvrdě prosazoval invazi a okupaci Iráku. Již se ví, že k invazi vedla záměrná lež a křivé obvinění, že Irák drží chemické a biologické zbraně.

Weber je spolupracovníkem u veřejné strategické firmy, Mercury. Tam konzultuje a lobbuje za mezinárodní korporace, vlády a nadace korporátně financované Microsoftem, Visou, Pfizerem, AT&T, Ebay, dále nadací Ford, farmaceutickou firmou Gilead, NBC a v neposlední řadě vládou v Kataru.

Proč by NED mezi své vedení zahrnoval proválečného lobbyistu? Jedině že by NED byl jen krycím podnikem pro korporátně finanční agendu, která se maskuje za prosazování demokracie po celém světě.

A ve správní radě NEDu jsou další válkychtiví neokonzervativci, třeba Elliot AbramsFrancis Fukuyama, Zalmay Khalilzad a Will Marshall. Pět proválečných neokonů, to už není náhoda. Dále je tu dceřiná společnost Freedom House, která také zaměstnává korporátní lobbisty a válečníky, například Kennetha Adelmana.

NED prý financuje místní „prodemokratické aktivisty“, ale kdo financuje NED?

Již zmíněná dceřiná společnost Freedom House čerpá finance z nadnárodních korporací, kam patří AT&T, obranní kontraktoři (soukromé armády) BAE Systems a Northrop Grumman, dále vývozce průmyslových strojů Caterpillar, technologičtí giganti Google a Facebook a finanční domy, např. Goldman Sachs.

Finance pro NED plynou podle výroční zprávy z r. 2013 (odkaz) od korporací Chevron, Coca-Cola, Goldman Sachs, Google, Microsoft a od americké Obchodní komory. A co mají tyto společnosti do činění s posilováním a růstem demokratických institucí ve světě?

Americká obchodní komora patrně uplatňuje svůj vliv v zemích, kde došlo ke změně režimu a kde americká vláda bud‘ vyvolala vojenský konflikt, nepřímé války, nebo „barevnou revoluci“. To aby se pak Komora mohla angažovat v nových prozatímních válkách, kde by mohla na nově otevřených trzích implantovat západní korporátně finanční hegemonii.

Hodně nám napoví i jména jednotlivých mecenášů NEDu. Spadá tam Frank Carlucci ze známé bushovské společnosti s cennými papíry, Carlyle Group. Kenneth Duberstein, bývalý člen správní rady NEDu, nyní figuruje v představenstvu obranného kontraktora Boeing, velké ropné společnosti ConocoPhillips, a Mack-Caliho korporaci s realitami. Duberstein také do roku 2007 sloužil jako ředitel Fannie Mae. Je rovněž členem CFR (Rady pro zahraniční vztahy) a předseda ve společnostech Boeing a ConocoPhillips.

Dalším uvedeným dárcem NED je neokonzervativní Paula Dobriansky, správkyně trustu společnosti Freedom House, a dále také bývalá americká ministryně vnitra za Bushovy vlády Condoleezza Riceová.

NED, zdánlivě liberální a pokroková společnost, pobírá dotace od korporátu, od válečných štváčů a pravicových doktrín – což zcela naplňuje představu podvodné fasády společnosti, která se snaží skrýt kriminální záměry za dobročinnost.

A jak to funguje v reálu?

Jihoasijský stát Thajsko je v současnosti svírán dlouhodobou politickou krizí, která se točí okolo místních původních úřadů a politického zřízení, které bojuje s proamerickou frakcí Thaksina Shinawatry. Podobně jako donor Frank Carlucci je i Shinawatra členem korporace Carlyle Group. Než se Shinawatra stal roku 2001 premiérem, zapřísáhl se Shinawatra svým přátelům z amerických byznysů, že využije svého úřadu, aby mohl fungovat jako „dohazovač“ mezi Wall Streetem a thajským lidem a jeho bohatstvím.

Jakmile nastoupil svůj mandát, začal činit nepopulární kroky.

Např. zaslíbil thajské jednotky tomu, že vyslal thajské jednotky na nelegální americkou invazi Iráku, hostil odporný program vydávání podezřelých CIA, a v roce 2004 se bez svolení parlamentu pokusil zlikvidovat americko-thajskou dohodu o volném obchodu.

Roku 2006 konečně sesadila Shinawatru thajská vojenská junta. Od té doby se jeho působiště přemístilo do Washingtonu, kde reprezentoval velké lobbyistické firmy, včetně Freedom House a Kennetha Adelmana. Zde však podpora NEDU pro Shinawatru a jeho působení v Thajsku nekončí.

NED také financuje přehršle tzv. nevládních organizací, které mají za cíl podkopávat působení thajských vládních institucí, tedy armádu, monarchii, soudní systém a dokonce i samotnou ekonomiku. Seznam nevládních organizací dohledáme na stránkách NEDu, namátkou jsou to:

Thai Poor Act (Hnutí thajské chudiny)
Thai Civil Rights and Investigative Journalism; (Organizace pro občanská práva a investigativní žurnalismus)
Thai Volunteer Service (Thajská dobrovolnická služba)
Makhampom Foundation; (Nadace Makhampom)
Cafe Democracy (Kavárna demokracie)
Media Inside Out Group (Média naruby)
Nadace ENLAWTHAI Foundation;
Human Rights Lawyers Association and (Asociace obhájců lidských práv)
Foundation for Community Educational Media (Nadace pro komunitně mediální vzdělávání).

V nedávné době NED začal mlžit o tom, které nevládní organizace opravdu sponzoruje. A v Thajsku se neziskovky snaží přímo lhát a zatajovat, že je platí NED.

Zatímco NED otevřeně uvádí, že sponzoruje Nadaci pro komunitně mediální vzdělávání, neuvádí již firmy jako Thain Netizen nebo Prachatai, dvě spolupracující mediální agentury, které zcela zamaskovaly pravý zdroj peněz, přičemž žádaly o dotace lokálně.

Americká velvyslankyně Kristie Kenney navštěvuje NEDem sponzorovaný mediální dům Prachatai, který předtím thajské veřejnosti lhal o svých tučných zahraničních dotacích. Od svých čtenářů přitom vybíral a požadoval peníze z darů.

Takové chování jen usvědčuje tiskové agentury Thai Netizen a Prachatai, že jsou si plně vědomy, čeho se dopouštějí.

Naprosto každá NEDem sponzorovaná nevládní organizace v Thajsku se podílí na denodenním tažení proti současné vládě, a pomáhají tak opozičním frontám sesazeného Thaksina Shinawatry. „Obhájci lidských práv“ jsou ve skutečnosti proameričtí agitátoři, na které je vypsána vazba. Mediální domy jako Prachatai k tomu chrlí denní příval dezinformací, které podporují americké zájmy jak v Thajsku, tak napříč Asií.

Opravdové „neziskovky“ a grassroot (pro řadové voliče) kampaně, jako je například opozice proti cizím nadnárodním zemědělským byznysům a proti zaváděním GMO, ve skutečnosti NED a jemu podobní nesponzorují. Stejně tak opravdová a pragmatická opozice současné vlády, vedená skrze vládní agentury a za účelem dosažení zdravého kompromisu, rovněž není ve sféře zájmů NEDu.

NED sleduje jediný zájem: natlačit vládu do úzkých, aby vypsala volby, poskytnout jí proamerické zástupce, Thaksina Sinawatru a jeho spojence.

Jakmile by se dostal k moci Shinawata, umenšil by již ted‘ oslabenou politickou moc Thajska, a poté by zavedl proamerická opatření – od rádoby zony volného obchodu až po podporu nekonečných amerických válek po celé zeměkouli. Jeho režim by rovněž chtěl mobilizovat thajskou populaci a zdroje, aby podpořily stínovou válku Washingtonu s Čínou. Díky tomu by Thajsko přišlo o cenného obchodního a vojenského partnera, a celá Asie by byla destabilizována.

Kdykoli se na světě vynoří politická nestabilita, je potřeba s chladnou hlavou prozkoumat, odkud se v ulicích vzaly opoziční síly. Zjístíme-li, odkud čerpají své finance a politickou podporu, je to klíčová informace ohledně toho, zda jsou to pravé síly opozice, nebo jen nastrčení pěšáci pod taktovkou amerických korporací a na výplatnici soukromých nadací, jako je NED. Soukromé nadace se liší od těch národních/státních – sledují výhradně zájmy korporací, a skrývají se pod nálepkou „prodemokratické.“

Autorem originálního článku je Tony Cartalucci, spisovatel a geopolitický výzkumník žijící v Bangkoku. Exkluzívně pro online magazine “New Eastern Outlook”.

Dan Hron, http://www.nwoo.org/2016/07/01/americka-narodni-nadace-pro-demokracii-ned-neni-ani-narodni-ani-demokraticka/

Zdroj: http://landdestroyer.blogspot.cz/2016/06/the-national-endowment-for-democracy.html