Projektový manažer Libor Kožnar žil dvacet let ve Spojených státech amerických, ale po smrti matky se rozhodl vrátit domů. Na rodinných pozemcích v Šanově na Znojemsku před třemi lety založil ekofarmu; na jedenácti hektarech tu s manželkou pěstuje rajčata, cukety či mrkev, a také třeba obilí. Vidět na českých polích růst zeleninu nebo třeba obyčejné brambory patří dnes k velmi vzácným jevům a pozemky, jako jsou ty manželů Kožnarových, se na zdejších lánech ztrácejí jako plivnutí v moři.

S jedenáctihektarovou Živou farmou sousedí i pozemky Agra Jevišovice, velkopodniku, který na Moravě obhospodařuje kolem 8000 hektarů. Firma patří do holdingu Agrofert, toho času „zaparkovaného“ do svěřenského fondu AB Private Trust, aby se premiér Andrej Babiš formálně vyhnul střetu zájmů a vlk se nažral a koza zůstala celá.

Ještě v roce 2011 patřilo Agro Jevišovice místnímu sedláku Bohumíru Radovi, jenž z malého zemědělského družstva vybudoval jeden z největších zemědělských podniků v Česku. Pak se ale pan Rada dostal do hledáčku Agrofertu, se kterým tehdy obchodoval, a dokonce se spřátelil s majitelem holdingu Andrejem Babišem. Ten jej nakonec přesvědčil, že do svých Kosteleckých uzenin potřebuje co nejvíc kuřat, nejlépe všechna, a zemědělec proto zrušil smlouvy s ostatními obchodními partnery a stal se Babišovým výhradním dodavatelem. Jenže jak se brzy ukázalo, šéf Agrofertu nechtěl Radova kuřata a prasata, ale jeho firmu. Když se dozvěděl, že není na prodej, poradil si svým typickým způsobem – prostě si ji vzal.

„Myslel jsem, že budu mít jednoho seriózního partnera a nebudu muset jezdit po Evropě s prodáváním prasat a podobně. Až jsem se mu se svou produkcí dostal do náručí, tak začalo mačkání. Se srážkami, s cenami, se vším… Tím pádem jsem udělal největší životní blbost, že jsem se mu de facto dal všanc. Za těch pět let mě dokonale zlikvidoval tak, že jsem byl donucen mu firmu prodat,“ vzpomínal později s hořkostí sedlák Rada ze Znojemska, jak jeho výhradní odběratel začal systematicky snižovat nasmlouvané výkupní ceny, a naopak zvyšovat cenu krmiv, která mu prodával.

Ztrátou rodinného podniku ale trable neskončily. Součástí vyrovnání za to, že Rada přenechá Babišovi Agro Jevišovice, bylo i přenechání pozemků a strojů a pronájem polí, na kterých by bývalý majitel Jevišovic mohl dál hospodařit. Ani to ale nedopadlo dobře. Po nepřátelském převzetí, které je jednou ze základních strategií největšího potravinářsko-chemického holdingu v zemi, pan Rada slíbené pozemky vůbec nedostal, neboť Agro Jevišovice smlouvu na pronájem 1500 hektarů nezaregistrovalo na pozemkovém úřadě. Vložilo do něj pouze „kompromisní“ smlouvu na 1200 hektarů. Postupně ale nájemní smlouvy stejně ukončovalo, takže si pan Rada se svou smlouvou mohl rozdělat tak leda ohníček.

Vrcholem sporů byl incident, který v roce 2015 obletěl tuzemská média. Pracovníci Agra Jevišovice vjeli na Radova pole a – měsíc před sklizní – mu postříkali a kompletně zničili úrodu na téměř 300 hektarech polí totálním herbicidem RoundUp. Před dvěma lety pak jevišovický traktorista na poli škrtil Radova syna Vojtěcha, jenž se snažil zdokumentovat, kterak začala firma obhospodařovávat půdu, již do té doby užíval pan Rada, a čekalo se na rozhodnutí soudu.

Loni v létě se dostal do sporu s Agrem Jevišovice také ekofarmář Libor Kožnar. Zemědělci z Jevišovic mu na jaře, v tomto případě zřejmě neúmyslně, zničili úrodu biopšenice, protože v poměrně širokém pásu nastříkali na plodinu dusíkaté hnojivo. Na podzim pak pro změnu rozorali polní cestu a na její místo zasadili kukuřici; a když ji pak hnojili, ledek se dostal k sousedovi. Ten kvůli tomu přišel na tři roky o biocertifikaci pšenice a žádá po koncernu náhradu škody. Zatím marně. 

Jednotlivá čísla Šifry si můžete objednat v tištěné i digitální formě v našem eshopu. Stejně jako předplatné. Poštovné a balné je zdarma

Z Jevišovic zemědělci jezdí do Šanova padesát kilometrů a podle pana Kožnara nemají k tamější půdě vůbec žádný vztah. „Neznají místní pozemky, nevědí ani, kde končí polňačka. Je šokující, jakým stylem se tady hospodaří, jak se hnojí, jak se plodiny upravují,“ řekl postižený zemědělec reportérům Seznam.cz.

Podobně popsal způsob, kterým velké podniky válcují menší konkurenty i českou krajinu, v dokumentárním filmu o proměně českého venkova (…)

Více o českém zemědělství se dočtete v Šifře č. 2/2020, kterou si můžete přečíst v tištěné či digitální podobě. Předplatné objednávejte zde.

Milan Vidlák, časopis Šifra