Na konci 2. světové války se to dělo úplně všude. O traumatu hromadného znásilňování spojeneckými vojáky vyšla v Německu kniha od Miriam Gebhardtové Když přišli vojáci. Znásilnění německých žen na konci druhé světové války.

Sexuální násilí je součástí války – od nepaměti. Všude tam, kde vojáci vstoupí do cizí země, přepadají místní ženy. Je to krutá normalita, od starověku až po současnost. Oběti ve většině případů ze studu nemluví, a tak nikdo přesně neví spolehlivá čísla. Jednalo se o osamělé pachatele, nebo o několik tisíc vojáků? Nebo tyto zločiny možná dokonce systematicky nařídilo velení? Je sexuální násilí záměrně používanou technikou, jak ponížit a zastrašit obyvatelstvo okupovaných území?

Regenračné centrum

Údaje o znásilněních na konci druhé světové války se hodně liší. Je jisté, že vojáci Rudé armády při postupu z Ukrajiny na Berlín zneužili nespočet žen. Jde mimochodem nejen o Němky, ale také o Polky, Maďarky, Češky a Slovenky.

Méně se ale mluví o tom, že se rovněž mnoho spojeneckých vojáků na konci války a během okupace cizích území dopouštělo podobných zločinů. Zvěrstva se neodehrávala jen na Východě, ale i na Západě, na což se dnes rádo zapomíná. Historii píší vítězové a propaganda demokracie a dobra nelichotivá fakta nemá úplně v lásce…

Je jisté, že při postupu západních vojsk docházelo k traumatizujícímu sexuálnímu násilí. Muselo to být mnohem více než 11 000 případů, které zjistil americký kriminalista J. Robert Lilly z vojenských trestních řízení. Některá fakta a dokumenty se zveřejňují až s odstupem několika desetiletí, některé se nezveřejní zřejmě nikdy.

Po porážce Wehrmachtu na východě narůstaly obavy Němců z odplaty především ze strany sovětských vojsk, a to zejména na východních územích. Zčásti k tomu přispěla propaganda nacistického vedení, která neúnavně varovala před „zvířecími“ vojáky ze Sovětského svazu. Skutečně, často docházelo ke znásilnění, týrání a vraždám. Ale kolorit to byl rozšířený i na straně západních osvoboditelů.

„Na konci války a v poválečných časech bylo aliančními vojáky a členy okupačních jednotek znásilněno nejméně 860 000 žen, dívek, ale i mužů a chlapců. Dělo se to úplně všude.“ Těmito slovy německá historička a novinářka Miriam Gebhardtová začíná hlubokou analýzu událostí, které se odehrály v roce 1945 a až dosud zůstávaly ve stínu vítězství nad nacismem.

Miriam Gebhardtová tyto události popisuje ve své nové knize, která vyšla v roce 2015. „Pro tuto knihu, jsem materiály zkoumala rok a půl,“ vysvětluje. „Můj osobní cíl bylo historii popsat z perspektivy oběti.“ Záměrem bylo vyhnout se surovým příběhům znásilnění, které popisují jiné knihy. „Chtěla jsem případy rekonstruovat tak jemně, jak je to jen možné.“

Regenračné centrum

Údaje v knize jsou pozoruhodné ve dvou bodech. Počet znásilnění spáchaných Rudou armádou se ve srovnání s předchozími studiemi výrazně snížil. Ještě výbušnější je další tvrzení autorky. Téměř čtvrtinu z 860 000 sexuálně motivovaných trestných činů, nejméně 190 000, spáchali američtí vojáci. Tedy muži, kteří jsou v kolektivní paměti pozitivně zapsáni jako osvoboditelé. Realita je ale jako vždy složitější. Ostatně, každý, kdo se o dění ve světě trochu zajímá, ví, co prováděli či provádějí američtí a obecně západní vojáci třeba v Afghánistánu, Iráku či v Africe.

Za tabulku čokolády?

Strašlivé věci se neodehrávaly jen v oblastech, kde se často potulovali vojáci Rudé armády. Také v britské, francouzské a americké okupační zóně se odehrávalo masové znásilňování, které trvalo i několik dní.

Jako součást západní propagandy se to ale nehodí tolik připomínat. Historici totiž o sexuálních kontaktech západních vojáků s místními ženami až dosud uváděli, že ženy z takového aktu profitovaly. Celou věc shrnuje jeden slogan z minulosti: „Američanům trvalo šest let, než porazili německé vojáky, k získání Němky stačí jeden den a tabulka čokolády.“ Pokud nemáte co jíst, moc na výběr nemáte…

Vojáci ze Západu měli to, co bylo tak zoufale potřeba: potraviny, cigarety i nylonové punčochy. Vytvořil se tak dojem, že ke znásilnění nedocházelo, ale spíš jen k určité formě prostituce. O násilí se ale mlčelo. Některé oběti hledaly pomoc a ochranu v kostele, jiné radši skočily z okna, aby se zachránily.

Svá zjištění Gebhardtová čerpala i ze zápisů a zpráv od farářů, kteří líčili hrůzy páchané západními vojáky. Dalším bodem je statistika z roku 1956, kdy ve Spolkové republice i v západním Berlíně žilo téměř 3200 dětí, které byly počaty prostřednictvím znásilnění. Z toho zhruba tři pětiny měly amerického otce.

Paradoxní je, že dnes v Německu a obecně na Západě roste opět vlna sexuálního násilí, a to ze strany cizích dobyvatelů, konkrétně muslimů, jež si Němci, Francouzi či Britové do země pozvali a kteří přicházejí nekoordinovaně v obrovském počtu a bez pravidel.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Jan Běhůnek, časopis Šifra

Zdroje: https://www.focus.de/politik/deutschland/als-die-soldaten-kamen-nicht-nur-im-osten-das-tausendfache-leid-deutscher-frauen-nach-kriegsende_id_4508551.htmlhttps://www.welt.de/geschichte/zweiter-weltkrieg/article137972349/Auch-US-Truppen-veruebten-brutale-Vergewaltigungen.html