Myšlení první ligy: Jak poznat sám sebe? A proč za většinu našich strachů a selhání může jenom naše myšlení?

Co mají společného nejvýše postavený Čech ve světovém byznyse, trenér Jaromíra Jágra a jedna z nejlepších moderátorek? Myšlení první ligy…

V červnu v Praze proběhl velmi inspirativní seminář Myšlení první ligy. V říjnu se přesouvá do Bratislavy, kde kromě kouče Mariana Jelínka a byznysmena Jana Mühlfheita vystoupí ještě známá slovenská moderátorka Adela Banášová, jež se osobnostnímu rozvoji intenzivně věnuje a v roce 2006 napsala bestseller „Veci, o ktorých viete pomerne málo“.

Právě tyto tři osobnosti se pokusí lidem předat jednoduché poselství: pokud budete myslet jako první liga, nejspíš se do ní dostanete. A pokud otevřete svůj vnitřní potenciál, bude se vám v životě dařit podstatně lépe.

Při vyslovení slovního spojení „první liga“ většině lidí naskočí asociace s vrcholovým sportem. A právě bohatých zkušeností z tohoto odvětví využívá v životě Marian Jelínek, který jeden čas působil jako osobní kouč Jaromíra Jágra.

Foto archiv MJ
Foto archiv MJ

Ve svém příspěvku se bude opírat o paralely, které leží mezi vrcholovým sportem, byznysem a životem jako takovým. Tyto tři oblasti lze podle něj propojovat a vzájemně se v nich obohacovat. „Snažím se také propojovat ego s duší. Jsem zastáncem názoru, že pokud dojde k určitému propojení, respektive jakémusi vyvážení těchto dvou prvků našich osobností, změní se nám vědomí o životě, respektive myšlení, a na tomto podkladu se mění úsudky o dané realitě,“ říká Marian Jelínek.

A proč se podle něj naše životy často ubírají jiným směrem, než bychom si přáli? „Tato doba vytváří ohromnou energii chtění, která však vede hlavně ke snění. To znamená, že nevede k akci. Lidé něco extrémně chtějí, ale často se chovají, jako že to nechtějí. Jednou z možností, jak se z tohoto koloběhu vymanit, je výstup z takzvané komfortní zóny,“ říká Marian Jelínek a dodává: „Z gauče nebo přemítání za stolem velkou změnu neuděláme. Energie chtění je sice velice důležitá, ale hlavním hybatelem je energie záměru. Chtějme být prezidentem, ale pod jednou podmínkou – milujme činnost, která nás k tomu vede. Pokud se nám podaří vyvážit energii chtění a záměru, procentuální šance, že uspějeme, je vysoká.“

Jan Mühlfeit 22 let působil v nejvyšším vedení Microsoftu, ale zažil i to, jaké to je dostat se z úplného vrcholu na dno, když skončil kvůli silným depresím v psychiatrické léčebně v Bohnicích. I díky setkání se známým lékařem Janem Hnízdilem si uvědomil, kde byl zakopaný pes: „Pomohl mi pochopit, že jsem jel jen na výkon. Vše jsem si měřil a moje mysl nikdy neodpočívala, musel jsem se naučit mít rád sám sebe.“

Foto archiv MJ
Foto archiv MJ

I díky této zkušenosti se dnes cítí silnější a pěkně po manažersku říká: „Každý z nás je generálním ředitelem svého myšlení, protože myšlení je jediná věc, nad kterou máme stoprocentní moc. A princip myšlení první ligy říká tohle: Když si myslíte, že patříte do první ligy, ať už jste ve sportu, byznysu, umění, politice, tak většinu času tu první ligu hrajete, možná občas padnete do druhé, ale vaše myšlení první ligy vás opět vrátí do první ligy, to znamená mezi ty nejlepší. Pokud si myslíte, že patříte do divize, skončíte v okresním přeboru. Když Kateřina Neumannová v roce 2006 běžela poslední závod své kariéry, prohrávala o 3,2 sekundy kilometr před cílem. Když jsem se jí ptal, o čem tehdy přemýšlela, odpověděla: Přemýšlela jsem, jak udržím to třetí místo. A to bylo to myšlení divize, které se o ni pokoušelo. Ale v momentě se to otočilo zpátky do myšlení první ligy a ona říká: Prostě jsem si uvědomila, že je to poslední závod, poslední šance, čeká tam moje dcera… Celé to nakonec vyhrála. To není výhra fyzických sil člověka, ale výhra mentální.“

Adéla Banášová to jako žena vidí trochu jinak: „Já celkově zvažuji, zda se vůbec k životu první ligy dostaneme přes myšlení. Určitě se to myšlení nedá odstřihnout, a proto by mělo být v souladu s intuicí a vnímáním. První liga je pro mě nevytvářet odpor, jednoduše věci přijímat, tak jak plynou, protože odpor vytváří protiodpor a z toho vznikají komplikace.“

Foto archiv AB
Foto archiv AB

„Já mám celkově spíše záměr – chci být šťastná a naplněná a věřím, že život ty okolnosti nějak zařídí. Já si myslím, že v případě lidí, kterým se daří a funguje jim to s vision boardy, je to proto, že jsou vnitřně šťastní. Když totiž člověk není šťastný sám se sebou, tak to za něj nikdo nevyřeší. Já si nestanovuji žádný harmonogram a nepředstavuji si, jak by to mělo vypadat. Někdy mám pocit, jako kdybychom seděli v kině, sledovali film a v tom sedadle řešíme, jak by se ten film měl vyvinout za 10 minut a jak by měl skončit. On si ale stejně půjde svou cestou. Takže já ten svůj film sleduji a užívám si, že jsem v kině,“ říká Adela, která je i velice zdatnou improvizátorkou.

Podpořte šíření svobodných informací tím, že si zakoupíte předplatné jedinečného tištěného měsíčníku Šifra. Klikněte zde.

Pořídit si můžete i digitální verzi, kterou lze pohodlně číst na mobilu, počítači či tabletu. Za skvělou cenu dostanete půlroční nebo roční přístup ke všem časopisům najednou.

Zdroje: http://www.businessanimals.cz/ba/clanky/adela-banasova/, http://myslenieprvejligy.sk/