V sedmdesátých letech minulého století se v Německu uskutečnil modelový projekt, v němž děti a dospívající byli úmyslně předáváni pedofilním pěstounským otcům. Většinou se jednalo o mladistvé z Berlína, kteří žili na ulici. Mnoho z obětí trpí dodnes; dvě z nich přitom našly odvahu mluvit o svých traumatických zkušenostech veřejně.

Celý úchylný projekt vedl kontroverzní sexuální vědec Helmut Kentler, který až do roku 1996 vyučoval na univerzitě v Hannoveru. Jeho experiment posvětil i Úřad na podporu mládeže v západním Berlíně! Vědec totiž „celé roky věří tomu, že sexuální styk mezi dětmi a dospělými není škodlivý“. Ostatně tento praktikující homosexuál s podporou Zelených (!) a Humanistické unie se o legalizaci sexu mezi dospělými a dětmi zasazoval.

Po celá desetiletí nebyl nikdo kvůli sexuálnímu zneužívání odsouzen a nikdo dosud nezpochybnil pedofilní pěstouny. Navenek totiž všechno probíhalo tak, jak má, alespoň pro úřady a veřejnost. Bezprizorní děti zmizely ze západoberlínskch ulic, nemusely být na náklady státu umístěné v nějakém domově, a také pedofilové nepáchali další trestné činy. Alespoň tedy ne na nezúčastněných dětech. Konečně měli své oběti doma kdykoliv k dispozici. Prostě „ideální“ řešení.

Obětí zločinu s posvěcením státu jsou například bratři Marco a Sven. Až do současné doby oba nezpracovali to, co museli zažívat se svým pěstounským otcem. „Namlouval jsem si, že jsem silný rytíř, který vydrží všechno,“ říká Marco, který byl poprvé svým novým tatínkem sexuálně zneužit v šesti letech. „Dnes vidím pouze směšného starého muže, který mě znechucuje,“ říká jeho starší bratr Sven.

Oba bratři reportérům německé RTL vyprávěli, jak moc je jejich záležitost s pěstounským otcem dodnes zatěžuje. Chtějí povzbudit ostatní, kteří zažili podobné věci, aby ukázali, že nejsou sami. Kolik dětí a dospívajících se nedobrovolně zúčastnilo Kentlerova experimentu, není dodnes zcela jasné. Hannoverská univerzita chce třem externím vědcům zadat úkol, aby tuto událost vyšetřili. Berlínský senát zahájil také vyšetřování v roce 2016.

Bohužel zneužívání dětí není jen nějaká náhodná „chyba“ v systému, ale odehrává se úplně všude. Třeba ve sportu, v sektách, v klášterním společenství, na církevních školách, v mešitách, za spoluúčasti kriminálních gangů, médií (kauza Jimmy Savile v BBC), během misí NATO… Prostě všude. Model, který zavedl Helmut Kentler a úřady mu jej schválily, se přesto svou cyničností a zvráceností vymyká.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Jan Běhůnek, časopis Šifra