Když na konci října oznámila německá kancléřka Angela Merkelová, že skončí v čele CDU (Křesťansko-demokratická unie) a v příštích volbách v roce 2021 už nebude obhajovat post šéfky vlády, mnoho Němců, ale i dalších Evropanů to velmi ocenilo. Politička po 13 letech v čele nejvýznamnějšího evropského státu začala pomalu, ale jistě ztrácet oblibu loajálních německých občanů, kteří jí vyčítají nejvíce nezvládnutí takzvané migrační krize neboli řízeného stěhování národů, jež zemi sužuje od roku 2015.

Do migrační katastrofy se Merkelové dařilo neustále obhajovat post předsedkyně CDU a vládnout téměř bez potíží, ale situace vymakající se kontrole a rostoucí násilí v německých ulicích znamenalo, že se její situace začala stávat neudržitelnou.

Loni na podzim CDU spolu se sesterskou bavorskou CSU zaznamenala nejhorší výsledek ve volbách od roku 1949 – šlo sice o vítězství, ale dosti těsné a ve srovnání s dřívějšími čísly přímo o debakl. Po volbách se Merkelová snažila poskládat nesourodou koalici se svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými, ale po neúspěšných jednání se jako obvykle spojila se sociálními demokraty, kteří se dušovali, že do koalice s CDU určitě nepůjdou.

Sestupný kancléřčin trend pak dokonaly podzimní předčasné zemské volby v Dolním Sasku, kde byli křesťanští demokraté překvapivě poraženi, i když byla ještě pár týdnů před volbami CDU velmi favorizována.

Kancléřka zřejmě vycítila, že lépe už bylo, a vzhledem k sílící kritice se rozhodla odejít. Alespoň na půl. Vládnout hodlá až do konce volebního období, kdy se toho dá pokazit ještě spousta, a pustila jen post šéfky strany; neriskovala tak porážku ve vnitrostranickém hlasování. Byla to z její strany spíše taková z nouze ctnost.

Ti, kteří se těšili, že se v Německu začne něco měnit, ale musejí být zklamáni. Novou šéfkou strany se stal totiž Mekelové klon – bytost jménem Annegret Krampová-Karrenbauerová. Totéž v bledě modrém. Stejný maskulinní typ, stejná nevýraznost, stejná vyhýbavost, stejné neomarxisticky budovatelské poučky a bláboly typu „migrace nás nesmí ochromit“, i když už Německo dávno ochromila… Vždyť i média jí přezdívají mini Merkel. Vypadá to tedy na řešení ve stylu vlk se nažere a koza zůstane celá, nebo také „z deště pod okap“. Změna se prostě nekoná.

Němci ale zdá se takovýto typ žen, které připomínají spíš muže, chtějí. Podle listopadového průzkumu pro televizi ARD si Krampovou-Karrenbauerovou za předsedkyni strany přálo 46 procent příznivců CDU, tedy s přehledem nejvíc.

Když CDU/CSU v příštích volbách vyhraje, stane se Annegret Krampová-Karrenbauerová kancléřkou. Když nevyhraje a křesťanské demokraty porazí demokraté sociální (SPD), což se v tuto chvíli zdá nepravděpodobné, ale do voleb je času dost, stane se předsedkyní vlády další muž v sukních, nebo spíš žena v kalhotech – šílená Andrea Nahlesová, jíž dal deník Bild přezdívku „jediný pořádný chlap v SPD“. Ta vystřídala v čele strany eurohujera Martina Schulze, ani tady to ale nevypadá, že by si strana příliš pomohla.

Když Martin Schulz rezignoval, řekl: „Andrea Nahlesová je kladivem a kovadlinou zároveň. Dokáže rozdávat rány, ale umí je i přijímat.“ Jak taková „kovadlina“ vypadá, se můžete podívat ve videu níže, na kterém přemlouvala spolustraníky, ať podpoří vstup SPD do vlády s Merkelovou. Během neuvěřitelného sedmiminutového projevu fanaticky klela, dupala, bila se do hrudi a byla tak hlasitá, až rozklepala mikrofony na řečnickém pultíku.

A kdyby se toho do příštích voleb změnilo hodně a Němci seznali, že tudy cesta nevede, mohla by teoreticky zvítězit Alternativa pro Německo (AfD). Tu dříve vedla Frauke Petryová, která ze všech německých žen v čele partají vypadala nejrozumněji, nejsympatičtěji a nejženštěji, ale po vnitřních konfliktech odešla a vyměnila ji další „silná“ žena – Alice Weidelová, která typově připomíná Merkelovou, Krampovou-Karrenbauerovu a Nahlesovou. Jde o bývalou bankéřku z Goldman Sachs, která žije v lesbickém vztahu a vychovává dva syny.

Došla v Německu snaha o politickou a genderovou korektnost tak daleko, že zde nemohou vládnout ani muži, ani ženy, ale raději dva v jednom?

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra