O tom, že v dopingové kauze ruských sportovců po olympijských hrách v Soči v roce 2014 nešlo o doping, ale o politiku, nemůže být po sobotním rozhodnutí Švýcarského nejvyššího soudu pochyb.

Západní mainstreamová média sice ráda píšou o tom, jak Rusové systematicky dopují, ale když padne důležité soudní rozhodnutí o tom, že obvinění 28 ruských sportovců bylo v lepším případě neopodstatněné, v tom horším účelové, je podezřelé ticho.

V sobotu došlo k velmi důležitému rozhodnutí – Švýcarský nejvyšší soud zamítl odvolání Mezinárodního olympijského výboru proti rozhodnutí Arbitrážního soudu pro sport (CAS) vydanému 1. února 2017, které „osvobodilo“ 28 členů ruského olympijského týmu od obvinění z užívání zakázaných látek během olympisjkých her v Soči. Olympijští funkcionáři přijali rozhodnutí se „zklamáním“, a dokonce oznámili, že si vyhrazují právo případ znovu otevřít, protože by se mohly objevit nové důkazy. Soud nesoud, my ty Rusy prostě dostaneme…

Regenračné centrum

To, že soud neuznal argumenty Mezinárodního olympisjkého výboru a že bylo 28 ruských sportovců neoprávněně sankcionováno, takže přišli o loňskou olympiádu v Jižní Koreji, a to, že například běžci na lyžích Alexandru Legkovovi a skeletonistovi Alexandru Treťjakovi byly sebrány zlaté medaile, které se jim nyní vrátí, je jedna věc. Ještě závažněji se však jeví skutečnost, že vyšlo najevo, že ruští sportovci se bývali mohli vyhnout devastujícím kariérním postihům, pokud by Mezinárodní olympijský výbor úmyslně nezatajoval fakta o jejich nevině.

S touto informací přišla německá advokátní kancelář Wieschemann Lawyers, která sportovce obhajovala. V sobotním prohlášení kancelář uvedla, že „neexistuje žádný faktický důkaz pro obvinění, která učinil doktor Rodčenkov ohledně událostí v Soči“, a také sdělila, že Mezinárodní olympisjký výbor „vážně porušil procesní práva sportovců, a dokonce zatajoval důkazy obhajoby o jejich nevině“ a že klíčový svědek doktor Rodčenkov v procesu lhal“.

Regenračné centrum

Grigorij Rodčenkov je bývalý ředitel Ruské antidopingové agentura RUSADA, kterého „koupili“ Američané a od té doby, co svědčil o údajném státem organizovaném dopingu v Rusku, žije ve Spojených státech amerických.

Celé rozhodnutí soudu samozřejmě neznamená, že Rusové systematicky nedopují. Znamená to pouze, že se všem neměří stejným metrem a že jde spíše než o sport mnohem více o politiku.

Například Norové vyhrávají dlouhodobě závody, protože užívají ve velkém léky na astma, které jim pomáhají k lepším výkonům. Protože ale mají „terapeutické výjimky“, doping se tomu neříká. Důležité je taky položit si otázku, pokud by dopovali jen Rusové, jak je možné – uvážíme-li, že rozdíly ve výkonnosti vrcholových sportovců nejsou veliké -, že závody vyhrávají i jiní závodníci než Rusové a drží s Rusy krok. Není to spíš tak, že ve vrcholovém sportu se dopuje standardně, ale o tom, jestli jsou ti kteří sportovci čistí, rozhoduje to, zda byly látky, které užívají, zařazeny na seznam zakázaných látek, či nikoli?

Vrcholový sport bez látek povzbuzujících výkon je totiž nemožný, jak říká známý lékař Jan Hnízdil, který pracoval dříve jako antidopingový komisař. „Společnost se musí rozhodnout, zda chce sport čistý – pak ale nebude vrcholový, nebo sport vrcholový – pak se ale musíme smířit s dopingem. Čistý vrcholový sport je protimluv, nelze mít obojí současně.“

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra