Severní Korea vystřeluje balistické rakety přes Japonsko, atentátníci jménem Alláha zabíjejí civilisty ve Stockholmu či Petrohradu. Pentagon zasypává krupobitím tomahawků syrské letiště v obvyklém módu porušování mezinárodního práva. Toto je kontext předvolebního klání o prezidentský post Francie v době, kdy vznikaly tyto řádky. Jde o nejvýznamnější volby v historii země, neboť obě tradiční vládnoucí partaje jsou úplně mimo – socialisté a konzervativci nemají šanci se dostat ani do druhého kola.

Ve Francii se utká velká pětka kandidátů, doplněná o šest exotů. První kolo proběhlo v neděli 23. dubna, druhé kolo se uskuteční 7. května. Bez ohledu na to, komu nakonec bude umožněno stanout v čele země, by čtenáře Šifry mělo zajímat tamní politické zákulisí, zázemí jednotlivých uchazečů a hlavně informace, které se v tisku příliš neobjevují.

Podle sondáží je největší favoritkou Marine Le Penová (max. 30 %), která neskrývá své sympatie k Putinovi, ale i Trumpovi, ani antipatie k Evropské unii a imigraci. S oběma nešvary hodlá zatočit prostřednictvím plebiscitu. První na řadě má být referendum o tzv. Frexitu. Byť Marine pozvolna opustila radikální rétoriku Národní fronty svého otce, těší se mezi extremisty, zejména z řad ultrakatolíků, velké oblibě v rámci strany její neteř Marion Maréchal-Le Pen, dcera agenta zahraniční rozvědky Rogera Auquea, který v roce 2014 záhadně zemřel poté, co zveřejnil své paměti z dob agenturní činnosti na Blízkém východě a v Eritreji. Skutečným motorem a mozkem za Marine Le Penovou je nicméně její vysoce vzdělaný (ENA) poradce Florian Philippot se svým levicovým až ultralevicovým (a také veřejně přiznaným růžovým) pozadím. Mezitím francouzská média varují populaci stylem poplašné zprávy, že Le Penová by volby mohla vyhrát. Nutno dodat, že pravděpodobně jen v prvním kole, protože má vždy tu smůlu, že se proti ní nakonec její odpůrci spojí napříč prakticky celým politickým spektrem.

Druhým favoritem s maximálně 25 % je Emmanuel Macron (bílý kůň francouzské větve finančních magnátů de Rothschild, a tím pádem i zákulisních hráčů evropské haute noblesse) s umetenou cestičkou k volebnímu vítězství, všemi francouzskými médii středního proudu a s až zázračnou absencí dalších středových kandidátů. Macronovi hraje do karet, že nevyhráli primárky centristé jako Alain Juppé a Nicolas Sarkozy u republikánů či Manuel Valls u socialistů. Tento liberál a šéf strany En Marche!, kterou loni založil poté, co opustil socialisty, neuznává pravolevé štěpení, namísto toho dělí politické tábory na pokrokové a zpátečnické. Hodlá zrušit asi 10 tisíc míst ve státní správě a hledá spásu všeho v nových technologiích. Vytýká se mu, že nic neříká a že mu nikdo pořádně nerozumí.

Macron má nyní, díky radikalizaci ostatních kandidátů, velké pole působnosti v politickém středu. Z bývalých kolegů socialistů se k němu chtěl přidat bývalý premiér Valls, ale byl Macronem hrdopyšně odmítnout. Naproti tomu Macron přibral Hollandova ministra obrany Jean-Yves Le Driana. Růžová lobby včetně exprimátora Paříže Bertranda Delanoë taktéž podporuje svého Macrona. Mediálně je veřejné mínění velmi intenzivně masírováno, a to v nejvyšší možné míře, právě ve prospěch „Makronky“, zatímco ostatní kandidáti jsou buďto zesměšňováni, nebo démonizováni.

Třetím výrazným kandidátem se stal skandály opředený bývalý předseda vlády Sarkozyho a bezkonkurenčně největší bezpáteřník mezi kandidáty François Fillon (max. 20 %). Mnohodětný katolík hodlá jít tam, kam si netroufla ani Margaret Thatcherová. Rád by totiž zrušil půl milionu pracovních míst ve státní správě a privatizoval státní zdravotní pojišťovnu. V tisku si tento dobrák posteskl, že se svými 25 tisíci eury měsíčně prostě nevyjde. Život na zámku a britská manželka patrně něco stojí. Asi proto ji 15 let naoko zaměstnával za státních 8 tisíc eur měsíčně, stejně tak jako nejméně dvě ze svých 5 dětí, které do podobného schématu zapojil, jak nejdříve to bylo možné.

Čtvrtým kandidátem tzv. velké pětky se stal Jean-Luc Mélenchon (max. 17 %). Levičák, bývalý socialista, který odešel z trucu po referendu 2005 (Lisabonská smlouva v referendu neprošla, nicméně jeho výsledek byl politiky ignorován). Mélenchon, integrant politické strany Nepodmaněná Francie, je odhodlán zničit francouzské socialisty. Je patrně nejlepším řečníkem mezi kandidáty a jeho programem je zrušit (vymazat) zadluženost všech zemí v EU, ale primárně Francie. Pokud EU nebude souhlasit, tak zbývá jen Frexit. Páté kolo u vozu si zahrál socialista Benoit Hamon (max. 11 %), který se po propadu předsedy strany Hollanda zřejmě chystá završit pád francouzské sociální demokracie.

Na závěr prognóza politicky vyčpělého, leč neméně sebevědomého Nicolase Sarkozyho: Le Pen 30 %, Macron 22 %, Fillon 19–20 %, Mélenchon a Hamon 12 %. Sarkozy se zjevně nenechá odradit skandály a neúspěchem. Sám se vidí jako budoucí premiér Francie. Údajně nastoupí po politickém skonu Fillona, který je podle něj neodvratný. Nota bene: Sarkozy je předsedou dozorčí rady hotelové skupiny Accor, pod kterou spadá i Sofitel New York, kde byl v medové pasti politicky popraven Dominique Strauss-Kahn (DSK). Likvidace politických rivalů je Sarkozyho parádní disciplínou.

Bude druhé kolo opět ve znamení Francie + svět vs. Marine Le Penová?

Aktualizace 24. 4. 2017: První kolo dopadlo podle očekávání. Uspěli Macron a Le Penová. 

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem

Daniel Solis, politolog a spolupracovník Šifry

Diskuze