Jedenáctého září 2001 celý svět přikovaný k televizním obrazovkám užasle sledoval, jak sedůsledku nárazu letadel řítí k zemi americký symbol, dvě věže Světového obchodního centra.

Devatenáct sebevražedných útočníků s nožíky na otevírání krabic tehdy údajně uneslo čtyři letadla komerčních společností American Airlines a United Airlines, všem se povedlo přemoci posádku, přelstít celou leteckou obranu USA a narazit do dvou mrakodrapů v New Yorku i nejstřeženější budovy světa Pentagonu, sídla amerického ministerstva obrany ve Washingtonu. Dalšímu útoku pak zabránili pasažéři jednoho z unesených letadel; po souboji se čtyřmi teroristy na palubě letu číslo 93 se boeing zřítil u Shanksville v Pensylvánii.

Pochybnosti o pravdivosti oficiální verze, které provázejí prakticky každou významnou dějinnou událost od útoku na Pearl Harbor po vraždu prezidenta Kennedyho, se vyrojily i tentokrát. I tentokrát byly označeny za konspirační – rozuměj přinejmenším nevěrohodné – teorie.

Avšak třináct let po útocích je oficiální verze tehdejších událostí plná děr a protimluvů natolik zjevných, že stále více Američanů požaduje vysvětlení. Vzniklo dokonce Hnutí za pravdu o 11. září, jež sdružuje pozůstalé po obětech útoků s odborníky – architekty, inženýry, demoličními experty, fyziky, statiky, hasiči, piloty a dalšími – a volá po novém vyšetřování. Podle průzkumu deníku New York Times a americké televize CBS z roku 2006 věří oficiální verzi událostí pouze 16 procent Američanů. Z těch 84 procent, kteří si myslí, že jim vláda ohledně útoků z 11. 9. lže, je 36 procent přesvědčeno, že šlo o takzvaný „inside job“ – tedy že v útocích byla zapojena samotná americká vláda a mocní lidé v jejím pozadí.

A jestliže v prvních měsících po útocích připadaly většině lidí konspirační teorie jako produkt mozků stižených extrémním stihomamem, dnes je to právě naopak: automatické přijímání oficiální verze vypadá jako postoj extrémně naivní.

Důvodů je pro to víc než dost, a tak vyberme jen některé z nich:

1.  Příběh jménem al-Káida

Víc než polovina útočníků z 11. září 2001, kteří údajně narazili letadly do Dvojčat a Pentagonu, útok přežila.

Obávaná teroristická organizace, která se stala strašákem celého západního světa, má pozoruhodné kořeny. Původně šlo totiž o pouhou databázi, v arabštině doslova ,Q’eidat ilmu’ti’aat‘ (Arabové běžně používali kratší verzi Al-Q’eidat, v překladu „báze“). Konkrétně databázi žoldáků, které vycvičila a naverbovala CIA. Naplno to řekl, respektive napsal v článku pro deník Guardian v červenci 2005 – a o měsíc později zemřel na infarkt – například bývalý britský ministr zahraničí Robin Cook. Podle jiných insiderů je al-Káida přímo intranet, jejž americká Ústřední zpravodajská služba používá pro povolávání rezerv z řad mudžáhidů pro specifické teroristické akce a převraty po celém světě.

Mudžáhidy, o nichž mluvil Cook, na začátku 90. let USA pozvaly do Bosny, kde se připojili k teroristické organizaci jménem Kosovská osvobozenecká armáda UÇK. Jedním z velitelů UÇK byl i Mohamed Zavahrí, bratr v té době druhého muže teroristické organizace al-Káida Ajmána Zavahrího. Sám Usáma bin Ládin vlastnil od roku 1993 až do své smrti bosenský pas a do Bosny přivedl na 3000 vycvičených bojovníků, aby bojovali proti Srbům a pomohli rozdmýchat krvavý balkánský konflikt.

Pět ze sedmi Arabů v centru útoků 11. září dorazilo do USA přímo z Bosny, šest jich bylo vycvičeno v USA. Například Mohamed Atta, uváděný jako pilot letu číslo 11, který narazil do severní věže Světového obchodního centra, navštěvoval od července 2000 mezinárodní školu na Maxwellově letecké základně v Alabamě.

Jenže podle záznamu z letecké školy nedokázal vzlétnout ani s malou cessnou. Lépe na tom nebyl ani třeba Hani Hanjour, který podle oficiální verze dokázal udělat s Boeingem 757 otočku o 270 stupňů v rychlosti 800 km/h ve výšce šesti metrů nad zemí – tedy manévr, jenž je podle pilotů a leteckých instruktorů zhola nemožné provést i pro ta největší pilotská esa. A mezi ně Hanjour při vší úctě nepatřil. „O létání neměli ani ponětí. Bylo mi jasné, že jako piloti nemají šanci,“ prohlásil o Hanjourovi a jeho kumpánech jejich letecký instruktor Rick Garza.

Zdaleka nejbizarnější je ovšem to, že nejméně sedm z 19 údajných sebevražedných teroristů útoky přežilo. 6. září 2001 si Abdul Aziz al-Omari, jeden z únosců letu číslo 11, který měl narazit do severní věže WTC, přišel stěžovat na ambasádu v Džiddě, že nemá s útoky nic společného. Poté tento pilot arabských aerolinií obdržel oficiální omluvu od amerického úřadu v Rijádu. O šest dní později vstal z mrtvých i Valíd al-Šehrí, který hlásil, že je doma v marocké Casablance a s útoky nemá nic společného. Třiadvacátého září zveřejnil britský The Daily Telegraph protesty dalších dvou teroristů, kteří měli zemřít při útocích – Sahída al-Ghamdího a Ahmeda al-Námího, a televize CBS mluvila se Salemem al-Hazmím, který „zemřel“ po nárazu letu č. 77 do Pentagonu. I třináct let po útocích jsou však všichni na seznamu útočníků, jako by se nechumelilo.

Kam zmizel?

Kuriózní je rovněž postava samotného Usámy bin Ládina, který se po útocích proměnil v seriálovou paní Colombovou – o ní se také pořád mluvilo, ale nikdo ji nikdy neviděl. A když už nejhledanější muž planety, který však z útoků nikdy nebyl oficiálně obviněn, promluvil na jakýchsi videozáznamech, na videu ze 7. září 2007 je o dobrých deset let mladší než na pásce z 26. prosince 2001. Ale třeba si jen zašel na kosmetiku.

Náměstek tří amerických ministrů zahraničí Steve R. Pieczenik v roce 2011 po údajném zabití bin Ládina americkými komandy prohlásil, že šlo o pouhou předvolební frašku prezidenta Obamy a že je připraven zveřejnit před soudem jméno vysokého generála, který mu řekl, že americký spojenec bin Ládin „zemřel v roce 2001 na selhání ledvin, neboť měl Marfanův syndrom“. O bin Ládinových problémech s ledvinami se spekulovalo dlouho – o jeho smrti na selhání ledvin pak mluvil na CNN v roce 2002 i bývalý pákistánský prezident Parvíz Mušaráf.

Mohl opravdu těžce nemocný americký spojenec – a obchodní partner rodiny amerického prezidenta George W. Bushe i konzultantské společnosti doyena americké zahraniční politiky Henryho Kissingera – posloužit k takto podlému podvodu?

2. Náhlý kolaps věží WTC

Může se při pádu budovy jen tak vypařit 200 000 tun oceli a 1100 lidských těl?

Krátce po pádu budov číslo 1 a 2 Světového obchodního centra (WTC) začalo vyšetřování, které mělo vysvětlit způsob a průběh jejich kolapsu. Oficiální zpráva Federálního úřadu pro zvládání mimořádných situací (FEMA), první výstup rozsáhlého vyšetřování, který byl zveřejněn v roce 2002, zřícení budov přičítá ohni, jenž vyvolal progresivní kolaps, kdy každé patro padá na to pod ním – tedy takzvaný palačinkový efekt, obvyklý například u kolapsu domů při zemětřeseních.

Problém ovšem je, že po mrakodrapech na místě zvaném Ground Zero zbyly jen polámané ocelové nosníky a malé kusy betonu. A údajně také pas jednoho z únosců, jak na CNN 12. září vtipně hlásil ministr spravedlnosti John Ashcroft. Jinak bylo vše obráceno v prach, nemluvě o 1100 tělech obětí, která se prostě někam „vypařila“. V dubnu 2006 proběhla deníkem New York Times nenápadná, o to však více šokující informace – na střeše nedaleké, 75 metrů vysoké budovy Deutsche Bank bylo nalezeno 700 nanejvýš centimetrových úlomků kostí obětí z WTC.

FEMA, jejímž vyšetřovatelům byl odepřen vstup na Ground Zero i k detailním konstrukčním plánům WTC, v závěru své zprávy přiznává, že „nejlepší hypotéza (tedy oheň), je jen málo pravděpodobná“ a že není schopna pád vysvětlit. Neobhajitelná teorie palačinkového efektu byla nakonec pod tlakem expertů ze všemožných technických oborů, univerzitních profesorů i pozůstalých skutečně označena za neplatnou a odvolána, přestože sloužila tři roky jako jediné oficiální vysvětlení. Vyšetřovací štafetu v roce 2002 převzal Národní institut standardů a technologií, který však podal výkon ještě katastrofálnější. Zpráva, na níž pracoval do roku 2005, čítá sice okolo 10 000 stran, ale samotným kolapsem budov se vůbec nezabývá – popisuje pouze kroky, které podle něj ke kolapsu vedly, ale neobtěžuje se řešením jeho průběhu, mechanismu či rychlosti.

Bez bližšího vysvětlení a s novou teorií „průhybu pláště dovnitř pod vlivem vysokých teplot“ se tak podle NIST Dvojčata stala prvními ocelovými budovami v historii, které kdy spadly kvůli požáru. Nemluvě o tom, že se symetricky a totožným způsobem zhroutily do sebe, nikoli do strany. Hlavní otázka ale zní: Je vůbec technicky možné, aby se po hodinovém lokálním požáru roztavilo najednou na 200 tisíc tun ocele?

3.   Náraz, nebo exploze?

Podle stále rostoucího počtu výpovědí nezpůsobily kolaps WTC náraz letadel a následný požár, nýbrž série řízených výbuchů.

S postupujícím časem od útoků přibývalo úměrně s nesmysly v měnících se oficiálních verzích i množství výpovědí a náznaků, že symetrickému a rychlému pádu budov „něco“ pomohlo.

NIST i FEMA se ve svých vyjádřeních od počátku dušovaly, že žádné výbušniny nebyly v troskách nalezeny. A nelhaly. Důvod je jednoduchý: ani je nehledaly. Investigativní novinářka Jennifer Abelová, píšící například pro britský The Guardian, se ptala NIST na přítomnost výbušnin. Tento rozhovor připomínající skeče Monty Python se opravdu odehrál a zveřejněn byl
29. ledna 2008. „Co lze říci o zprávě, v níž NIST uvádí, že to nevypadá na důkazy o přítomnosti výbušnin?“ Michael E. Newman, mluvčí NIST a jeden z autorů zprávy: „Jistě, vždyť žádné známky něčeho takového neexistovaly.“ Abelová: „Ale jak můžete vědět, že žádné známky neexistovaly, když jste po nich nepátrali?“ Newman: „Pátráte-li po něčem, co neexistuje, plýtváte časem a penězi daňových poplatníků.“

William Rodriguez, který pracoval dvacet let jako údržbář v budovách Světového obchodního centra, výbušniny také nehledal, zato je dost pravděpodobně našel. Po útocích na WTC zachránil v budovách zhruba dvacet lidí a za svou obětavost byl oceněn jako hrdina v Bílém domě přímo prezidentem Georgem W. Bushem.

Rodriguez se hlásil Komisi pro 11. září jako svědek výbuchů v suterénu severní věže WTC, avšak k jeho rozčarování bylo toto svědectví, stejně jako dalších klíčových svědků, ve vyšetřování ignorováno. „Byl jsem tam v 8.46 a najednou rána – výbuch tak silný, že nás to odhodilo. (…) Ve chvíli, kdy jsem si říkal, panebože, objevil se chlapík z jedné kanceláře a křičel exploze, exploze, exploze. Tenhle chlapík měl roztažené ruce a kůže z obou paží mu visela, jako kdyby se svlékala. Uvědomil jsem si, že mu chybí část obličeje,“ vyprávěl na stanici CNN či v dokumentu Zero: Vyšetřování 11. září.

Stejně znepokojivá jsou i zjištění týmu amerického fyzika Stevena Jonese a dánského nanochemika Nielse Harrita z Kodaňské univerzity, kteří našli v prachu z budov WTC obrovské množství zbytků armádní nanotermitové směsi, jež může být použita k tavení kovu a po smíchání s dalšími látkami zároveň jako výbušnina. Tyto výsledky byly publikovány v roce 2009 v článku ve vědeckém časopise The Open Chemical Physics Journal. Harrit o tom rovněž dánské televizi TV2 i dalším stanicím poskytl poměrně rozsáhlý rozhovor; i s českými titulky jej najdete zde. (Nikdy jste o tom neslyšeli ani nečetli? To je druhá věc; média a jejich role v událostech 11. září by vydala na několik samostatných textů.)

 

Když křupaly kosti

Pro důvěryhodnost oficiálních verzí byl posledním hřebíčkem do rakve 12. srpen roku 2005. Toho dne Court of Appeals, nejvyšší newyorský soud, nařídil, že město New York musí zveřejnit přístup k 15 hodinám ústních výpovědí hasičů, které do té doby zveřejnit odmítalo. Zde jsou některé z jejich citací: „Všichni jsme pocítili, jak se zem roztřásla… Krátce před pádem první věže si vzpomínám na otřesy země… Myslel jsem, že slyším explozi. Až mi zakřupaly kosti… Uslyšel jsem obrovský hluk a trosky začaly lítat okolo… Máme tu spoustu lidí pokrytých prachem ze sekundární exploze… Další výbuch ve věži… Věž číslo dvě zaznamenala obrovský výbuch a došlo ke zřícení celého komplexu.“

Hasiči popsali i jasné záblesky z vnitřku budov či množství prskavých zvuků, charakteristických pro řízené demolice, těsně před zřícením. „Slyšel jsem prskavé zvuky a explozí stále přibývalo, nejprve nahoře i dole a pak kolem dokola celé budovy.“ – „Šel jsem okolo nákladního výtahu a viděl jsem, že byl prostě roztrhaný na kusy výbuchem.“ – „Vezl jsem hasiče výtahem do 24. poschodí, aby zaujali pozici pro evakuaci pracovníků. Při poslední cestě nahoru vybuchla bomba. Myslíme si, že v budově byly umístěny nálože.“

Stavební inženýr, statik se čtyřicetiletou praxí a člen sdružení Architekti a inženýři za pravdu o 11. září Rick Fowlkes se rozčiluje: „Rozumím konstrukcím, a tak když se podívám na záběry padajících Dvojčat, vím, že to musela být řízená demolice. Vláda nám lhala a my potřebujeme znát pravdu. Oběti si to zaslouží. Zaslouží si spravedlnost. Tohle je výsměch spravedlnosti.“

4.  Dvě letadla, tři pády

Proč u všech všudy 11. září spadla – úhledným, organizovaným způsobem – budova Světového obchodního centra číslo sedm, kterou nezasáhlo ani žádné letadlo, ani požár, ani nic jiného?

Dvojčata se podle oficiální verze zřítila kvůli nárazu letadel a následnému požáru. Což nás přivádí ke dvěma kruciálním otázkám. První z nich je: „Proč spadla třetí budova, do které nenarazilo žádné letadlo a která se tyčila v tak úctyhodné dálce od Dvojčat?“

Když se odpůrci vládní teorie, pejorativně označovaní jako konspirační teoretici, ptají, jak je fyzikálně možné, že se různě a asymetricky poškozená Dvojčata zřítila úplně stejným, symetrickým způsobem, přestože letadla narazila na jiné straně a v různé výšce, dostává se jim odpovědi: „Kvůli ohni zesílenému hořením leteckého benzinu, šlo o ojedinělou událost.“ Druhá otázka tedy logicky zní: „Proč se stejně symetrickým a ojedinělým způsobem zhroutila i třetí budova, kde žádný letecký benzin nehořel?“

V dějinách stavitelství spadly kvůli požáru dosud jen tři výškové budovy s ocelovou konstrukcí. Všechny 11. září 2001. Už to by samo o sobě byla jen stěží uvěřitelná shoda okolností. Právě bizarní kolaps 47patrové budovy číslo 7, kterou drželo 27 ocelových sloupů v jádru a 57 po obvodu, jež během pár sekund všechny najednou selhaly, je však na celé věci zdaleka nejpodezřelejší. Oficiální vysvětlení zde nabývá až groteskních rysů.

Nemluvě o tom, že se mediální propaganda soustředila na opakování nesmyslů o Dvojčatech a o pádu zhruba sto metrů (!) vzdáleného WTC 7 se toho veřejnost moc nedozvěděla.

To, že se téměř veškerá pozornost ze strany oficiálního vyšetřování i médií soustředila na Dvojčata, dokonale zastřelo fakt, že v oficiálním příběhu popisujícím zničení této stavby, který vznikal předlouhých sedm let, nesedí a realitě neodpovídá snad jediný údaj.

Víme, že na jedné straně budovy došlo k náhodnému, leč nepříliš výraznému poškození troskami z Dvojčat, jež údajně vyvolalo dva nebo tři lokální požáry. Všechny bližší budovy, například WTC 4, 5 a 6, byly poškozeny mnohem výrazněji – žádná z nich ale nezkolabovala. (K částečnému, nikoli úplnému kolapsu došlo pouze u WTC 3, které stálo nejblíž a bylo rozseknuto vejpůl; konstrukce však zůstala podle očekávání a zákonů fyziky stát.) Přesto se v 17.20, tedy sedm hodin po pádu severní věže, za 6,5 sekundy budova číslo 7 náhle a úhledně zhroutila na hromádku do vlastního půdorysu. Její téměř dokonalý volný pád snadno najdete na mnoha videích na internetu; zvlášť výmluvné je to na YouTube s názvem „WTC 7 – This is an orange“ a srovnání s jinými budovami odstřelenými řízenou demolicí.

Například demoliční expert Steve Luce z Architektů a inženýrů za pravdu o 11. září tvrdí: „Moje první reakce u pádu Dvojčat byla, že jde o řízené demolice. Pak jsem ale uvěřil oficiální verzi, protože mi byla stále dokola vtloukána do hlavy. Pořád opakovali, že to udělali teroristi, že budovy sundala letadla… Když jsem ale viděl kolaps budovy 7, která padala způsobem volného pádu a zřítila se sama do sebe … Můj odborný názor je takový, že muselo jít o řízené demolice u všech tří budov.“ „Když jsem viděl kolaps budovy 7, nepochyboval jsem ani na chvilku o tom, že je něco špatně. Budova 7 nebyla zasažena letadlem; je zcela jasné, že byla provedena řízená demolice za použití výbušnin,“ prohlásil jeho kolega, architekt výškových budov Leslie Young. Stejně mluví i mnoho dalších odborníků ve filmu Experts Speak Out, jehož zhlédnutí Šifra vřele doporučuje.

 

Nejpádnější důkaz ale podal náměstek ředitele oddělení nouzových služeb newyorského bytového úřadu Barry Jennings, jemuž spolu s jedním kolegou zapomněli říct o evakuaci WTC 7 a jenž podle instrukcí dorazil bezprostředně po nárazu letadla do Emergency Management Center (Středisko krizového řízení), kde se měl potkat se starostou Rudolphem Giulianim.

Středisko se nacházelo právě v budově číslo 7, konkrétně ve třiadvacátém patře. Do kanceláře dorazil zhruba čtvrt hodiny po zásahu, tedy okolo deváté. Avšak když vstoupil do manažerského centra, nikdo tam nebyl. „Na stole stála ještě horká káva a nedojedené sendviče. Volal jsem pár lidem a jeden z nich mi řekl, ať hned odejdeme,“ vyprávěl později Barry Jennings. „Když jsme se dostali z osmého do šestého patra, došlo k výbuchu a podlaha, na které jsme stáli, se zhroutila. Museli jsme vylézt zpátky do osmého patra. Když jsme tam dorazili, vše bylo pryč. Byla tma a velmi horko. Byl jsem v pasti několik hodin.“

NIST celé Jenningsovo svědectví, které dokonale popírá oficiální vysvětlení pádu, ignoroval. Tím však příběh nekončí. Jeho rozuzlení je bohužel tragické. V srpnu 2008 do té doby zdravý třiapadesátiletý Jennings náhle zemřel. Dva dny poté zveřejnil NIST svou finální vyšetřovací zprávu, jejíž závěry jsou v přímém rozporu s tím, co tento přímý svědek události vypověděl.

5. Jasnovidci v New Yorku?

O teroristickém útoku vědělo dopředu mnoho dobře informovaných lidí, včetně médií. Náhoda?

Největší novinářské faux pas z událostí 11. září má na svědomí veřejnoprávní britská stanice BBC. V živém odpoledním vstupu 11. září reportérka Jane Standleyová referuje o kolapsu sedmačtyřicetipatrového WTC 7, známého také jako budova Solomon Brothers, coby výsledku obrovského poškození troskami z Dvojčat. Její reportáž má však podstatný háček: budova stojí v pozadí vesele za ní a spadne až za dvacet minut.

Vedle britské BBC obdržela tuto zjevně špatně načasovanou informaci například i americká CNN. Od koho, není jasné, neboť obě stanice místo aby pravdu odkrývaly, usilovně ji zakrývají. Jisté ale je, že o útocích na New York panovala předem až neuvěřitelně dobrá informovanost. Kdo všechno o útocích věděl?

Asi nejkřiklavějším příkladem je Jim Pierce, tehdy výkonný ředitel AON Corporation. Pierce, který je mimochodem bratranec George W. Bushe, na ráno
11. září 2001 naplánoval obchodní schůzku ve 105. patře jižní věže. Z dvanácti lidí, kteří na ni dorazili, jich jedenáct zemřelo. Pierce mezi oběťmi ale chyběl – místo schůzky totiž v noci přesunul do Millenium Hotelu s výhledem na jižní věž, odkud pozoroval, jak byla zasažena letadlem. Podle knihy bývalé první dámy Barbary Bushové Pierce až příliš pozdě zjistil, že evidentně ne všichni byli o změně místa konání mítinku řádně informováni.

Rudolph Giuliani, tehdejší newyorský starosta, řekl v rozhovoru pro televizi ABC, že dostal informaci „o blížícím se pádu WTC“. Stejnou informaci měl i newyorský vrchní policejní komisař Bernard Kerik, který spolu s Giulianim jasnozřivě přesunul krizový štáb OEM (Úřadu pro krizové řízení) z WTC 7 ještě před kolapsem Dvojčat.

V dopadové zóně severní i jižní věže sídlila společnost Marsh and McLen­nan, která byla v té době největší světovou společností na zprostředkování pojistek. Jedním z jejích ředitelů byl muž jménem Lewis Paul Bremer, který působil mimo jiné jako americký velvyslanec či ředitel konzultantské společnosti Kissinger and Associates. Díky svým postům koordinátora proti terorismu v letech 1986–1989 či předsedy kongresové Národní komise o terorismu v letech 1999–2000 je označován za předního odborníka na terorismus a v době útoků a krátce po nich dokončoval pro vládu takzvanou Národní zprávu o terorismu.

I když měl Bremer kancelář v jižní věži, 11. září jako jeden z mnoha dobře informovaných lidí do práce vůbec nedorazil. Vydal se totiž do televize NBC. Bremer byl jednou ze dvou osob, které bezprostředně po útocích, uprostřed všeobecného chaosu, kdy vůbec nikdo netušil, která bije, americkému lidu sdělovaly, že za útoky je odpovědný Usáma bin Ládin, Irák nebo Írán, popřípadě všichni, a volal po co nejtvrdší vojenské odpovědi. Ve stejné době, kdy ledově klidný Lewis Paul Bremer v televizi uváděl v život tento mytický příběh, který postupně dostává stále znatelnější trhliny, přitom jeho 1700 zaměstnanců – a z nich 295 marně – bojovalo v severní a jižní věži Dvojčat o život.

„Může za to Usáma“

Druhý podezřelý jasnovidec, kterému už v době, kdy mrakodrapy ještě ani pořádně nedopadly k zemi, bylo jasné, co se stalo, se jmenuje Jerome Hauer. Šéf Kroll Associates, bezpečnostní a zpravodajské firmy přezdívané CIA z Wall Streetu, která měla na starost bezpečnost WTC, přežil 11. září rovněž díky tomu, že se vydal do televize CBS, aby mohl novinářské ikoně Danu Ratherovi a milionům lidí u obrazovek vysvětlit, že za všechno může… Usáma bin Ládin a al-Káida.

V jednom místě rozhovoru se Rat­her svého hosta zeptal: „Je možné, že by mohl pád budov způsobit jen náraz letadla, nebo by mu musely pomoct předem umístěné výbušniny?“ Ten odvětil: „Ne, můj dojem je, že ke kolapsu došlo prostě kvůli nárazům letadel a samozřejmě proto, že byla plná paliva a způsobila intenzivní požár, což muselo oslabit strukturu.“

A když Dan Rather zapochyboval o tom, zda by celou věc mohl provést samotný Usáma a jeho parta a něco tak monstrózního bez zorganizování nějakým státem bylo vůbec možné, Hauer opáčil: „Nejsem si jistý, že s vámi souhlasím. Jak už jsem řekl, útok nese otisky někoho, jako je Usáma bin Ládin.“ Takže nám Hauer pověděl i druhou polovinu oficiální verze, ještě než vznikla.

 

6.  Pojistný podvod?

 

Druhý díl si můžete přečíst zde.

Podpořte šíření svobodných informací tím, že si zakoupíte předplatné jedinečného tištěného měsíčníku Šifra. Klikněte zde.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra

Diskuze

Další články