Ačkoli mnoho lidí odmítá slavit den svatého Valentýna, protože si myslí, že je importovaný ze zámoří, ten má ve skutečnosti evropské, ba dokonce české kořeny, a nabízí spoustu netušených možností…
I když stále mnoho lidí opakuje, že neslaví Den zamilovaných proto, že jde o svátek importovaný z Ameriky, nic nemůže být pravdě vzdálenější. Taky jsem si to myslel. Ale je to úplně naopak. Tento nepříliš nápadný svátek, který v kalendáři připadá na 14. února, je ryze křesťanský a evropský, a má dokonce tak trochu české kořeny.
Jiní odmítají svátek svatého Valentýna spíše proto, že jej provází zvýšená komerce. To je ale podobné, jako kdybychom ze stejného důvodu odmítli slavit Vánoce. To, že v některých zemích válcuje svátky klidu a míru Santa Klaus, přece nikterak neumenšuje Ježíška a důvody, proč má smysl si jeho odkaz připomínat. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. A kdo si chce pro změnu život užít a druhým dát najevo, že mu nejsou lhostejní, pro změnu nevynechá žádnou vhodnou příležitost. Jako u všeho tak i zde platí, že jaké si to uděláme, takové to máme.
Oficiálně den svatého Valentýna prohlásil za svátek již v roce 496 papež Gelasius I. Tento akt poněkud kazí fakt, že se dodnes přesně neví, kdo onen tajemný Valentýn, domnělý patron zamilovaných, vlastně byl. Podle katolické encyklopedie Valentýn zemřel mučednickou smrtí 14. února za vlády římského císaře Claudia II., problém ovšem je, že nevíme, který Valentýn. Jednak se tak ve starověku jmenoval kdekdo, a jednak onoho dne byli popraveni minimálně dva Valentýnové – kněz z Říma a biskup z Interamny, dnešního Terni. Je tak pravděpodobné, že se jejich příběhy tak trochu prolnuly v jeden, a možná se k nim přimotaly i další.
Jedna známá legenda tvrdí, že císař Markus Aurelius Claudius zvaný Germanikus tehdy nechtěl, aby se jeho vojáci rozptylovali od vojenských povinností ženěním, ale Valentýn i přes zákaz zamilované páry oddával tajně. Podle druhé verze Valentýn mocné dráždil svými neobvyklými léčitelskými schopnostmi, když například vrátil zrak nevidomé, a tak jej obvinili z nekalých praktik. Ať tak či onak, zdá se, že šlo o duchovního, který zemřel mučednickou smrtí proto, že pomáhal lidem. To je nebezpečné za každého režimu…
Aby nebylo zmatků málo, katolická církev do roku 1969 formálně uznávala celkem jedenáct svátků svatého Valentýna. Den svatého Valentýna však definitivně proslavil až ve 14. století „otec anglické literatury“ Geoffrey Chaucer ve svém díle Ptačí sněm. Alegorická báseň, kde se kolem mocné paní Přírody slétají všechny druhy ptáků, aby si našly protějšky, končí oslavou jara a lásky a vznikla mimochodem jako pocta k zasnoubení patnáctiletého anglického krále Richarda II. s o necelý rok starší Annou Českou, dcerou největšího Čecha Karla IV.
Při opravách Vyšehradu v roce 2002 byly ve starém depozitáři Kolegiální kapituly svatého Petra a Pavla nalezeny čtyři barokní schránky s ostatky svatých, takzvané relikvie, které byly považovány za ztracené. V jedné z nich se nachází údajně lopatková kost svatého Valentýna a podle jednoho z výkladů ji sehnal právě vášnivý sběratel ostatků, sám velký císař Karel IV.
Sňatek mezi Karlovou dcerou a anglickým králem byl sice uzavřen z politických důvodů, ale mezi manželi údajně vzplanul silný cit. Od Ptačího sněmu se svátek rozšířil po celé Evropě a následně i planetě. Ve Skotsku se například každoročně pořádá festival, kde si mladí lidé losují z klobouku jméno svého protějšku, s nímž pak musí protančit večer. Docela adrenalinová zábava… Dle jiného zvyku se zase Valentýnem nebo Valentýnkou stane první člověk, do kterého dotyčný ten den náhodou narazí na ulici. V Itálii se na Valentýna konal festival pod širým nebem a lidé se shromažďovali v parcích, poslouchali hudbu a četli básně.
První doložené psaníčko neboli valentýnku napsal své ženě roku 1415 mladý francouzský vévoda Karel Orleánský, jenž byl po prohrané bitvě vězněn dlouhé roky v londýnské pevnosti Tower. Posílal odtud manželce milostné básně, ve kterých vyznáními nešetřil. „Je suis desja d‘amour tanné, Ma tres doulce Valentinée,“ napsal mimo jiné. Jsem nemocný láskou, má milovaná Valentýnko…
A když se svatého Valentýna chopili v 19. století Američané (kteří byli v době vzniku svátku ještě na houbách), konkrétně Esther Howlandová z Worcesteru v Massachusetts, která začala v roce 1847 vydávat a prodávat předtištěné kartičky, zaplavila 14. únor kromě lásky k bližnímu i láska k penězům. Čtrnáctý únorový den tak vždy krásně nastartuje novou obchodní sezonu v nejslabším měsíci, kdy se lidé teprve zotavují z Vánoc a lednových výprodejů. U nás se Valentýn ujal až po roce 1989 a postupně začal doplňovat Máchův první máj, lásky čas.
Kromě tradičních přáníček, květin, romantických večeří či sladkostí – například v Japonsku musejí dávat ženy mužům čokoládu, podle způsobu podání buď z lásky k obdarovanému, ze sympatií či kamarádství, anebo z lítosti; a protože jsou tamější obchodníci chytří, vymysleli, že za měsíc na toto obdarování musejí svými dary zareagovat muži, ovšem podle zvyku třikrát dražšími – zabodoval inovativní službou i pražský právník Filip Macháček, který zájemcům v tento den nabízí… rozvod zdarma. Zájem se prý rok od roku zvyšuje. Na otázku redaktorů Českého rozhlasu, zda nemá výčitky z toho, že tímto způsobem iniciuje a urychluje rozpad manželství, advokát odpověděl: „Žádný rozvod jsem nevyprovokoval. Ode mě z kanceláře odchází klienti většinou šťastní.“ A o to přece jde…
65 tisíc srdcí
Pokud si tedy nechcete zjednodušit život a ulevit obvyklou výmluvou lenochů, že komerční svátky neslavíte, protože si hezký večer můžete udělat přeci každý den (ale skoro nikdy na to kvůli denní rutině nedojde), a pokud chcete spíš než k rozchodu nebo rozvodu svůj protějšek přivést k dobré náladě a slastnému úsměvu, půjdete na to možná stejně jako drtivá většina lidí přes lásku, která prochází žaludkem.
Zatímco je v Čechách a na Moravě stále výrazně populárnější 1. máj a líbání pod rozkvetlou třešní, na Valentýna jsou lidé mnohem štědřejší. Nejvíce se utrácí v květinářstvích a restauracích. Radost z toho mají jak obchodníci, tak obdarovaní. Svátek v České republice slaví šest lidí z deseti, ale liší se pohled podle pohlaví. Podle loňského průzkumu Equa banky má svátek zamilovaných rádo 70 % žen, jejich nadšení ale sdílí jen čtvrtina mužů.
Čtyřicet procent mužů naopak přiznalo, že kdyby bylo jen na nich, svátek by určitě neslavili. To se dá číst různými způsoby – jedním z nich je například skutečnost, že muži ženám málo vyjadřují city. Na druhou stranu, dámy, nic se nemá přehánět. Zatímco muži by nejradši vzali svou partnerku na romantickou večeři (40 %) nebo rovnou do ložnice (15 %), případně by si předtím ještě chvíli poseděli v soukromí (21 %), celá třetina žen by byla ráda, kdyby je muži vzali na víkend do nějakého romantického evropského města, ale večer v ložnici by ocenilo jen 5 % respondentek. Z údajů Equa banky vychází pěkný kompromis – v průměru utratí v tento den lidé kolem tisíce korun.
Udělat radost druhému se dá mnoha způsoby, základem je ale nezapomenout a připomenout mu, že si ho vážíme a máme ho rádi. „Je třeba si ten život trochu užít. Pokud máte klid v duši, ty věci vám přicházejí jen tak mimochodem, protože je z vás cítit, že život chcete žít naplno a chcete si ho užít. A momentem, kdy nešetříte na zážitcích pro své bližní, tak je láska bezedná studnice, kde platí, že čím víc jí dáváte, tím víc se jí vrací, bez ohledu na to, v jaké formě,“ myslí si Alena Semrádová, manažerka předního moravského vinařství Hort, jehož vína sbírají pravidelně ocenění na mezinárodních soutěžích a nabízejí kvalitu za rozumnou cenu.
Paní Alena, která zaváděla na český trh v 90. letech kromě španělských vín Torres či chilských Concha y Toro i čokolády Lindt a čokoládové bonbony Lindor, má k tomuto únorovému období obzvlášť kladný vztah. Před dvanácti lety se jí narodil syn Tobiáš – právě v době, kdy vrcholila jedna speciální akce. Aleně Semrádové se tehdy podařilo zalistovat do řetězců Makro a Penny víno italské značky, pro kterou tehdy pracovala, a součástí reklamní kampaně bylo doslova zaplavení republiky 65 000 lahvemi vína ve tvaru srdce. Moc si přála, aby to stihl i malý Tobík… „Je to pro nás srdeční záležitost. Narodil se sice až 20. února, ale akce ještě platila. Zbyla nám z ní taková malá sametová srdíčka. V rodině máme tradici – protože nepovažujeme Valentýna jen za svátek zamilovaných, ale svátek lásky obecně–, že každý rok hned ráno na Valentýna přijde Tobiáš do ložnice, popřeje nám s manželem krásného Valentýna a přinese vlastnoručně vyrobený dárek. Muž se postará o úžasnou kytku, vždy laděnou do růžových barev. No a taky dostávám ručně dělaná srdíčka z čokolády Janek. Jednou mi syn udělal neskutečnou radost, protože na podlaze v pokojíčku vyskládal všechna ta malá sametová srdíčka, která nám doma zbyla,“ usmívá se žena, jež s vinařstvím Hort letos přichystala jednu „zamilovanou“ novinku – speciální růžové šumivé víno. Jiří Hort proslul svými růžovými víny, ale růžové šumivé víno zaznamenává premiéru.
Šumivá vína jsou určena pro slavnostní příležitosti, ale než se pustíte do výběru, měli byste vědět několik základních věcí. Není totiž šumivé víno jako perlivé a není perlivé jako sekt…
Co provedla Evropská unie s dělením šumivých a perlivých vín? Proč legalizovala podvod na spotřebitele? Jaký je rozdíl mezi šampaňským, crémantem, proseccem a Bohemkou? Co obvykle pijí muži a co ženy? Z jakých odrůd se šumivé víno vyrábí? A jak vznikají bublinky?
Celý článek, který vyšel v Šifře č. 2/2020, si můžete přečíst v tištěné či digitální verzi. Předplatné objednávejte zde.
