Šifra se vypravila do Police nad Metují za jedním z prvních praktiků tradiční čínské medicíny u nás. Milan Schirlo nás vzal do svého království plného medicinálních hub, které posilují imunitu a vracejí organismu ztracenou rovnováhu.

Venku leje jako z konve. Mlha přede mnou, mlha za mnou, hustá, že by se dala krájet. Nacházím se kdesi mezi Jaroměří a Náchodem a skrze čelní sklo nevidím na krok. Nemůžu jet, nemůžu ale ani zastavit. Jednak nevím, kde jsem, jednak je silnice tak úzká, že by to do mě mohl zezadu někdo naprat. Po další půlhodině mě ale přece jen, i když už v to ani nedoufám, vítá v tomto lesnatém kraji na východě Čech čtyřtisícová Police nad Metují.

V prosklených prostorách bývalého obchodu na malebném náměstíčku je i v tomto nečase tak plno, že ani nejdou otevřít dveře. Byla zde totiž otevřena improvizovaná galerie. Všemi barvami zde září fotografie ze severního Vietnamu, které nafotil fotograf Milan Schirlo, místní patriot, podnikatel, praktik tradiční čínské medicíny a muž mnoha talentů, spolu se svým synem Martinem. Jelikož jsme již delší dobu v kontaktu, neboť je pan Schirlo věrným čtenářem Šifry a věnuje se alternativnímu posilování lidského zdraví, vyrazil jsem na jeho vernisáž.

Milan Shirlo je v Polici „známá firma“, samozřejmě v dobrém. Kromě toho, že jde o velmi příjemného společníka, se kterým se lidé cítí dobře, není pro něj problém uspořádat výstavu, módní přehlídku či promítání obrázků od různých fotografů s názvem DiaShow.

Původní profesí učitel českého jazyka a občanské nauky se brzy po revoluci vrhl na podnikání, které nabízelo mnoho vzrušení a možností. Po obchodu s fototechnikou prodával například oblečení. Právě v bývalém obchodu Milana Schirla probíhá výstava spolu s malým rautem a hudebním vystoupením. Mezi hosty se nachází bývalá starostka Ida Jenková i současný starosta Jiří Beran, který děkuje organizátorovi za uspořádání této krásné akce, přátelé, známí a také dost členů vietnamské komunity. A samozřejmě především pacienti pana Schirla, kterým už téměř 15 let pomáhá s neduhy, s nimiž si tradiční západní medicína neví příliš rady.

Příkladem budiž Ha Thanh Špetlíková, jež sem dorazila z Prahy. Ha Thanh se v Česku stává známou herečkou – kromě toho, že pravidelně hraje zdravotní sestřičku v Ordinaci v růžové zahradě, jako první vietnamská herečka získala hlavní roli v českém filmu; v Miss Hanoi loni ztvárnila policistku, která s kolegou vyšetřuje vraždu uvnitř vietnamské komunity. Obsazena byla i do oceňovaného dramatu Dana Svátka Úsměvy smutných mužů, odehrávajícího se podle skutečného příběhu spisovatele Jaroslava Formánka v protialkoholní léčebně, ač její postava v knize neměla s Vietnamem nic společného.

Z Québecu do Police

Ha Thanh, jejíž jméno znamená v překladu Tyrkysová řeka, pochází z Hanoje, ale od čtyř let žije v Praze. Viet­nam má přesto procestovaný skrz naskrz. Když Milan Schirlo popisuje své zážitky z nejsevernějšího místa Vietnamu u čínských hranic, Ha Thanh bezpečně zná všechny zeměpisné názvy. „Jsem moc ráda, že jste tuhle výstavu udělal, aspoň českým Vietnamcům ukážete Vietnam, vůbec ho neznají,“ usmívá se na hostitele mladá dáma, která si vzala za muže Čecha Martina Špetlíka, čímž tak trochu nabourala tradice běžné ve vietnamských rodinách. Ale nakonec si všichni zvykli. I když občas vyslechla nějakou tu narážku od starších členů komunity na popření vlastních kořenů, má Ha Thanh paradoxně pocit, že je starší generace českých Vietnamců vykořeněna mnohem víc než ta mladá. Necestují a uvízli v jakémsi meziprostoru, kde neznají pořádně ani Česko, ani Vietnam. Naproti tomu mladí vietnamští Češi (či čeští Vietnamci?) do Vietnamu jezdí rádi a často, a to zdaleka ne jen k příbuzným.

Do Police nad Metují přijela Ha Thanh nejen kvůli výstavě fotek z Vietnamu, ale hlavně kvůli houbičkám. Přesněji medicinálním houbám. Deset let trpěla různými zdravotními problémy a nemohla se jich zbavit; a nakonec jediné, co jí pomohlo, byly houby rodinné firmy MycoMedica pana Schirla. Ale nepředbíhejme.

Je krátce před 19. hodinou a družná zábava nabírá na obrátkách. Čekal bych tu všechno, ale že se zprvu nenápadná harmonikářka rozjede takovým stylem, až roztančí celý raut, to tedy ne. Po pár písních se Jessica Mai, která žije v Polici nad Metují, ale pochází z kanadského Québecu, promění ve vášnivou šansoniérku. Na heligónku válí jeden francouzský šlágr za druhým, ale i irské, cikánské či židovské lidové písně, a rozehřála by v té zimě i kámen. „Kde jste ji našel?“ ptám se Milana Schirla. – „Chodí ke mně na akupunkturu.“

Šansoniérka Jessica Mai to umí pořádně rozbalit. Foto Martin Schirlo

To už se ale pomalu přesouváme do firmy MycoMedica kousek od náměstí. Zdejší prostory převzal Milan Schirlo loni po zkrachovalé keramičce v dezolátním stavu, ale s pomocí manželky, tří synů, babičky a dvou synovců zde vybudoval rodinné království, kam nás bere na malou exkurzi.

Rozbití okovů

V obrovské sklenici vidím naloženého něco, co nevypadá jako z tohoto světa. „To je houba hericium, výborná na nervy, mozek a různé podobné věci,“ říká pan šéf a Ha Thanh Špetlíková se smíchem volá: „Nooo, to je to, co jsem hledala.“ Prý to berou studenti na paměť a ujídá to i Schirlovic babička, která v rodinném podniku občas vypomáhá. Z hub a bylin, jež se měsíc macerují, vyrábí firma nové speciální tinktury pod značkou YaoMedica. Nejvíc mě zaujmou lahvičky s názvem Rozbití okovů, Pročištění přehrady a Otevření dveří. Například první jmenovaná směs je jednou z nejužívanějších v Číně a podle tradiční čínské medicíny harmonizuje duševní stav a výkon, podporuje koncentraci a je vhodné ji užívat při stresu. Kromě oblíbeného ženšenu obsahuje lékořici, která podporuje trávení, a součástí směsi je i zázvor, jenž posiluje imunitní systém, harmonizuje hladinu cukru v krvi a má pozitivní vliv na kardiovaskulární systém. Na poličkách stojí i tinktury s dalšími poetickými názvy jako Burácení hory, Opilý mistr nebo Zahřátí komnaty. Za jediný den tady pan Schirlo se svými syny, synovcem či babičkou naplní až 1500 lahviček. Velké sklenice s houbami hrají všemi barvami a krásně to tu všude voní. Nakukuji do červeného sudu, ve kterém je pravý hřib, prý nejdražší „čínská“ houba.

Pár kilometrů od Police nad Metují, přímo za kopcem, leží polské městečko Kudowa Zdroj, které před válkou patřilo Německu. Babička Milana Schirla zde měla domeček s ordinací a jako první sem přinesla rentgen. Podle rodinné legendy napravovala záda samotnému německému führerovi, když tu byl na návštěvě. To se ještě samozřejmě nevědělo, jaký jeho vůdcovství nabere směr. „Nevím, jestli je to pravda, ale říká se to,“ podotýká pan Schirlo. Část rodiny tu zůstala a připojila se i s městečkem k Polsku, část odešla do západního Německa. I ti, co utekli do Německa, dělali fyzioterapeuty, léčitele či chiropraktiky. Předpoklady tu tedy byly a rodinné geny se projevily.

V roce 2000 se Milan Schirlo přihlásil při práci, to měl zrovna obchod s fototechnikou, do první školy čínské medicíny. „Čínská medicína má ohromnou logiku. Skvěle dokáže vysvětlit příčiny a následky a popsat, co se děje v našem těle a hlavně proč. Proč jsme nemocní, jak se staneme zdravými. Tak mě to chytlo, že jsem do toho začal pronikat hlouběji a hlouběji.“ Až se z něj stal praktik tradiční čínské medicíny, kterou doporučuje hlavně všem, kterým nepomáhá klasická medicína, což je obvykle při chronických onemocněních. Jak mají lékaři něco uříznout, spravit nebo přidělat, nemají konkurenci, ale co se týče příčin nemocí a chronických stavů, jsou často úplně mimo a bezradní. Teprve po osmi letech vytrvalého studia si pan Schirlo začal být jistý, že se v problematice orientuje dostatečně na to, aby se o své poznatky podělil s lidmi.

„Čínská medicína má několik metod – fytoterapii neboli bylinky, akupunkturu a dietetiku. Pak jsou i masáže, ale na ty jsem moc líný. Ve fytoterapii jsem objevil houby a ty mě úplně nadchly,“ vzpomíná na dobu před deseti lety, kdy si otevřel první ordinaci v Náchodě; dnes má ještě jednu v Polici, o níž si tehdy myslel, že je příliš malá.

Houby ale tehdy nikdo v Česku nevyráběl a prodejci je prodávali jen přes multi level, navíc pekelně draze, a tak si, protože je „napůl podnikatel a napůl terapeut“, řekl, že je začne připravovat sám – pro sebe a pro kolegy. A tak to všechno začalo. Pomohla mu především jeho sociální zdatnost. Jelikož znal své spolužáky ze školy čínské medicíny, rozjel výrobu medicinálních hub především pro ně.

K tomu, aby začali produkty z hub kupovat, byla ale potřeba jedna podstatná věc – kvalita. „Oni si to vyzkoušeli, a to je úplně nejlepší. Když uděláte reklamu v televizi a dáte tam Donutila na klouby, tak si to lidi koupí. Ale tyhle houby nikdo neznal, a když to nebude fungovat, lidi příště nepřijdou,“ vzpomíná Milan Schirlo, který navštěvoval vůbec první dva otevřené ročníky výuky čínské medicíny v České republice.

Jedna věc je nápad, ale jak to bylo s realizací? Základem je prý dobrá surovina. „Měli jsme hodně nabídek z Číny, ale dovézt to odtamtud je velké riziko. Speciálně u hub, které do sebe leccos natáhnou. A Číňani jsou dobří obchodníci, schopní prodat za dobré peníze cokoliv.“ A tak musel jít Milan Schirlo na houby pěkně „od lesa“ – spojil se s největším a nejkvalitnějším výrobcem v Německu, firmou s podezřele českým jménem Hawlik. Dodnes obě firmy suroviny dovážejí společně v množství větším než malém. „Tím, že to jsou Němci, mají nejlepší testování. Laboratoř Agrolab je schopna otestovat houby na 500 toxických látek, kontrolují úplně všechno, například zda houby neobsahují škrob, což je oblíbený trik Číňanů.“ Běžná laboratoř tento rozdíl není schopna zachytit, neboť bere polysacharid jako polysacharid, škrob neškrob. Tím, že to léty prověření dodavatelé v čínských horách vědí, už to ani nezkoušejí.

Co všechno kouzelné houbičky umějí? Než se začnou radovat milovníci lysohlávek a změněných stavů vědomí, podotýkám, že halucinogenní houby se v čínské medicíně nepoužívají. Hlavní benefit medicinálních hub spočívá v posilování imunity. Ha Thanh Špetlíková, rodným jménem Nguyenová, o tom ví své… „Moje maminka dělala ve Vietnamu farmacii a měla pocit, že se na všechno musí brát léky. A bohužel se rozhodla, že mě bude léčit. Už v roce a půl. Na všechno jsem dostávala penicilin, pro jistotu. Od jisté doby mám chronické záněty. Antibiotika jsem brala klidně třikrát čtyřikrát ročně, pořád jsem byla nemocná, měla horečky, takže jsem nakonec pochopila, že je tady něco hodně špatně a že to chce změnu. Pokud máte záněty deset let, deset let vám dávají antibiotika a zánětů neubývá, prostě pochopíte, že tudy cesta nevede.“

Tři poklady

Až trpké zkušenosti z běžných ordinací posunuly Ha Thanh, stejně jako stále větší a větší množství lidí, směrem k alternativě. Vyzkoušela detoxikaci či colostrum, ale především začala o zdraví jinak přemýšlet. „Uvědomila jsem si, že to je také v hlavě. Někdy mám pocit, že člověk tu nemoc potřebuje. Například kvůli pozornosti. Tělo ale ukazuje, že je něco špatně. A tak člověk, když ho to do­opravdy začne štvát, hledá nějaké cesty. Třeba moje sestřenice má také chronické záněty a různé gynekologické obtíže, ale když jsem jí o tom říkala, že jsem měla deset let to samé, a ať zkusí to a to, nikdy to neudělá. Udělá jen čtvrtinu a pořád nadává. Ještě nedošla do fáze, kdy by jí to opravdu vadilo. Pořád se v tom ještě vyžívá. Mě už to ale tak omezovalo, že jsem se rozhodla pro změnu.“

V jednom obchůdku jí prodavačka ukázala houby MycoMedica, konkrétně přípravek Cordyceps. „Měla jsem obrovskou radost, že mi konečně něco pomohlo, a tak jsem napsala panu Schirlovi, že to v rámci možností podpořím. Když se mě lidi ptají, co mi pomohlo, doporučuji to, kde můžu a všude o tom mluvím,“ říká. Se svým manželem si před třemi roky otevřela v Praze kavárnu a pak ještě jednu, a houby prý doporučuje i zaměstnancům v kavárně. „Aby nebyli tolik nemocní a nechyběli,“ šibalsky se usmívá Ha Thanh, která v sobě nezapře tradiční praktické asijské myšlení.

Houby jsou pro Vietnamce přirozené jako pro Čechy bylinky, berou je jako součást života. Naproti tomu Češi chodí sbírat houby na jídlo, ti mladší je často užívají jako rekreační drogu. Ve Vietnamu se ale běžně pije třeba houbový čaj. Pije ho i Ha Thanh, která přidává jeden recept. „Mleté reishi mixuji se zázvorem a do toho dám sladké dřevo, aby to dobře chutnalo. Když na mě něco leze, zvýším dávky. Říkala jsem si, že je smutné, když mi je před třicítkou špatně a bolí mě záda, ale musela jsem to už řešit. Vzpomněla jsem si na svou stoosmiletou prababičku a říkala jsem si, že na to ještě nemám nárok.“ Medicinální houby se samozřejmě nemusejí pít v čaji, stačí polknout kapsli.

Nejdražší „čínskou“ houbou je překvapivě český hřib… Foto Šifra

„Každý máme v sobě nějaké patogeny, třeba ve střevech, to nejde vybít, ani pomocí různých zázračných přístrojů. To by byl sisyfovský boj. Ale když posílíte imunitu, ta už si sama poradí s tím, co tam nemá co dělat. Paraziti budou pořád, ale imunita si je ohlídá. Vždyť každý den nám v těle bují rakovinné buňky, ale jen někdo onemocní. Je to proto, že mu imunita klesne pod určitou úroveň,“ vysvětluje Milan Schirlo, který hodně operuje s energií čchi. Jde o základní princip, podle nějž se všechno řídí. „Je to boj o energii, každý organismus má tři poklady – šen (ducha), čchi (energii) a ťing (matérii). Stejné ,poklady‘ má ale i rakovina. Tyto entity spolu vždy bojují o energii. Rakovina je jako organismus, který chce moji energii. A když jsem slabý, tak mě dostane.“

Ideální by samozřejmě bylo, kdybychom žili tak, abychom nemuseli nic brát a nikam chodit. To ale při našem životním stylu, kvalitě potravin a promořenosti vody, vzduchu i půdy chemií není reálné.

Jin a jang

Proto je tak důležité pomáhat imunitnímu systému, aby s nepřáteli mohl bojovat co nejstatečněji. „Vysvětlím vám to čínským způsobem. Člověk má v sobě energii čchi. A podle toho, co dělá, tak se ta energie nazývá. Většinou to bývají protiklady – jedním z párů je wei čchi a ťing čchi. Obranná čchi a vyživující čchi. Něco dovede posílit obrannou čchi, něco tu vyživující, ale jen houby dovedou obojí. To neumí ani žádná bylina,“ vysvětluje Milan Schirlo, proč mu stálo za to přivézt do Čech medicinální houby, které korigují naše chyby, a neúnavně pracovat na jejich propagaci. Houby pomáhají při léčbě i onkologickým pacientům, ale o tom se nesmí mluvit.

To už ale kreslí Milan Schirlo, kterého nejvíc těší, když dostane mail od někoho, komu pomohl, jin a jang. Noc a den, zima a léto… „Když žijeme jangově, je nám teplo, když pomalu a studeně, tak jsme jinoví. Ideální by bylo být uprostřed, ale většinou se na nějakou stranu vychýlíme. Odtud pramení různé zdravotní i jiné potíže. Typický příklad je zimomřivost, když má žena oslabený jang ledvin, jakási kamínka organismu. A teď si představte, že jí ofouknou záda, a chlad se ještě zvětší. A když je ten jang velký, musí se změnit v protiklad, aby se to vyvážilo, a vznikne velký zánět močového měchýře, oheň. Když léčím lidi, nedělám v podstatě nic jiného, než že vyrovnávám jin a jang. Problémem je vždy extrém.“ Když je zkrátka něco na houby, zkuste… třeba houby.

Tento článek vyšel v aktuálním čísle měsíčníku Šifra, číslo 4/2019. Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra