Chcete-li mít doma kvalitní, český stromek, vypěstovaný téměř bez chemie, měli byste si pospíšit. Dostane se jen zhruba na 30 % Čechů. Zbytek je zahraniční dovoz druhé až třetí jakosti.

Dnešním hitem jsou jedle kavkazské, a těch je drtivá většina z Dánska. Na desetitisících hektarů Dánové pěstují jedličky, které zásobují celou Evropu; spotřebují přitom neuvěřitelných 500 kilogramů těžkých dusíkatých hnojiv na hektar. Na lehké písčité půdě bez živin by totiž jinak nic nerostlo. Jak už to ale v Evropě chodí, do Česka se dostanou jen ty horší; ty lepší si nechají Dánové, nebo je dovezou do Německa a Rakouska.

Pakliže bývají Vánoce označovány jako svátky klidu, u Roberta Šímy je to úplně naopak. Před 20 lety byl jedním z prvních dobrodruhů, který se se svým společníkem Otou Dvořákem v Česku specializoval na pěstování kvalitních vánočních stromečků. A právě měsíc před Vánoci tráví prakticky nonstop v buňce za Prahou, odkud dohlíží na celou logistiku – nejprve se sem, na obrovské asfaltové prostranství v oploceném areálu, musí přesunout desetitisíce stromků z Vysočiny; odtud pak míří na desítky firemních prodejních míst v Praze, středních Čechách, Liberecku, Jablonecku či na Vysočině. Poznáte je podle bannerů s označením České stromky či Stromky z Vysočiny.

Dnes je firma ABIES Vysočina největším pěstitelem u nás; na svých plantážích má rozpěstováno na 750 000 stromků, které v příštích letech poputují na trh. Než ale stromek vyroste do požadované velikosti a kvality, uplyne dlouhých osm let. Mezitím se může leccos přihodit, třeba červnový mrazík jako před sedmi lety, který zničil téměř celou sklizeň. Ale i přes všechna úskalí Robert Šíma své volby nelituje. „Původní myšlenka byla vypěstovat si stromky podle našich představ v kvalitě, kterou jinde nekoupíte, přímo pro zákazníky. Bez překupníků. To byla a je od počátku filozofie naší firmy.“

Největší omyl, ve kterém podle Roberta žije stále značná část obyvatel, je ten, že vánoční stromky pocházejí z lesa. V 97 % to není pravda. „Aby byl vánoční stromek použitelný, musí být z plantáže. Stromky z lesa jsou nepoužitelné, nedokážou dorůst do pěkné podoby a nejsou v dnešní době vhodné. Je to dané péčí. Výsadba probíhá v optimálních odstupech, stromek se ošetřuje, zastříhává do požadovaného tvaru… Alfa a omega je střih a tvarování. Od nějakého třetího roku se určuje jeho růst, aby to byl jehlánek. Každý rok se řez opakuje. Je to ruční práce. Mnohokrát ročně se vyžíná, aby buřeň nezpomalovala růst a tráva nepoškozovala spodní větve.“ To vše zvládnou na Vysočině s minimem chemie.

„Chemie nesvědčí ani lidem, ani stromkům,“ říká Robert a pochvaluje si, že jde o velmi ekologické pěstování, které neškodí planetě. Po Vánocích pak skoro všechny stromky skončí jako biomasa v teplárnách.

A jaké druhy jsou u Čechů nejoblíbenější? V posledních letech vede jedle kavkazská. Tu Robert s Otou též pěstují, ale drtivá většina jedlí je dánských. Jedinou jistotou, kromě banneru České stromky, tak je nekupovat jedli, ale poohlédnout se po jiném. Třeba smrky stříbrné Dánové vypěstovat nedovedou, neboť se jim z chemie, vlhkosti a písku kroutí špičky. „Obyčejný smrk lesní, smrk pichlavý alias stříbrný, případně borovice, to je vyloženě záležitost české produkce, která se sem nedováží. Jiné státy používají jedli nebo smrk, ale borovice je české specifikum.“ Tak šup šup…

Seznam prodejních míst najdete na www.vanocni-stromky.cz.

Milan Vidlák, časopis Šifra