Loni v létě to ve společnosti Google pořádně vřelo. Nikoli kvůli sluníčku, ale proto, že se vzbouřili zaměstnanci. Jeden z nich si totiž dovolil vyjádřit vlastní názor na to, že ve firmě dochází k pozitivní diskriminaci, a musel se rychle poroučet. Myslí si totiž, že některé odlišnosti v IT profesi jsou dány biologickými rozdíly mezi muži a ženami – přes to nejede vlak –, a není třeba kvůli tomu zavádět umělé kvóty na zastoupení žen. A také si v interním dopise, který rozeslal po intranetu, postěžoval na to, že jsou ve firmě potlačovány konzervativní názory.

Ve chvíli, kdy musel před pracovní cestou do Číny absolvovat firemní trénink, jak se v Říši středu chovat, se pohár naplnil. „Bylo to hodně ponižující: Tohle nemůžete říkat, to je sexistické. V tom, co říkali, bylo hodně pokrytectví. Rozhodl jsem se sepsat dokument, abych si utřídil myšlenky,“ řekl softwarový inženýr James Damore médiím poté, co se nesetkala jeho iniciativa s příliš velkým pochopením, tedy spíš vůbec žádným.

Damore, který též napsal, že muži jsou pro IT profese vhodnější a že musíme přestat předpokládat, že rozdíly mezi pohlavími naznačují sexismus, chtěl sice svým textem vyvolat diskusi, ale na tu už ani nedošlo. Podle Googlu Damore překročil linii tím, že podporoval škodlivé genderové stereotypy na pracovišti, a šel „na hodinu“. Podpořili jej sice mnozí kolegové, ale tajně, aby nepřišli o místo. Způsob, jakým se společnost k problému postavila, však ukazuje, jak to má Go­ogle vlastně nastavené ohledně svobody slova. Mohla by to být jen interní firemní věc, pokud by ovšem nešlo o společnost s největším vlivem na svobodu a tok informací na této planetě.

Letos na jaře to v Googlu vřelo znovu. Inženýři se vzepřeli vedení poté, co se provalilo, že firma uvažuje o spolupráci s ozbrojenými složkami na inteligentních smrtících zbraních.

A do třetice všeho nedobrého nastala vzpoura zaměstnanců letos v srpnu, kdy management oznámil, že zvažuje návrat do Číny, odkud přitom Google v roce 2010 odešel. Kvůli cenzuře. Je to obrovský paradox vidět, jak se trendy mění. Tehdy Googlu cenzura ještě vadila, ale neuplynulo ani dalších deset let a cenzuru sám důmyslnými způsoby zavádí. A kryje.

„Nejvtipnější“ bylo, že Google nutil zaměstnance, kteří získali ke zprávě o chystaném vstupu do Číny přístup, aby zprávu smazali. A dohlédl na to tak, že nainstaloval do mailu sledovací software, aby on-line viděl, kdo rozkazu uposlechl a kdo nikoli. Připomnělo mi to mého dědu, který u voleb za komunismu vhodil do urny tradičně bílý prázdný lístek, a známý, jenž byl ve volební komisi, mu potom v hospodě přiznal, že byly dopředu zevnitř nenápadně označené obálky, a tak do hodiny komunisti věděli, kdo je volil a kdo nikoli.

V tomto kontextu pak vlastně nepřekvapí, že se technologický gigant do Číny vrací. Možná si tam své špionsko-cenzorské metody bude moct ideálně otestovat. Nebo je naopak otestoval na nás a do Číny míří s hotovými produkty?

Aktuální číslo si můžete objednat v našem eshopu

Pokud si nalijeme čistého vína, to, aby chyběla firma číslo jedna na trhu číslo jedna, vskutku nedává smysl. Do médií unikla jak informace o názvu projektu pro Čínu – Dragonfly –, tak zprávy, kterak budou vyvíjené aplikace shromažďovat pro čínskou vládu data o tom, co konkrétní uživatelé vyhledávají. A to tak, že bude každý vyhledávací dotaz propojený s telefonním číslem.

Dělat si iluze, že korporace špehují lidi pouze v Číně, by ale samozřejmě bylo naivní, zvlášť když od špiona Edwarda Snowdena víme, že jde o trend celosvětový. Nyní jen ještě zběsileji nabírá na obrátkách.

Děláte na tom?

Zatímco v Číně bude Google odstraňovat zprávy o dalajlamovi a náměstí Nebeského klidu, na Západě zřejmě budou mizet všechny informace, které nevykládají svět černobíle-liberálně-genderově-multikulturně.

Cenzura je postavena vskutku důmyslně. „Upravili jsme svoje algoritmy, aby se ve vyhledávání zobrazovaly více autoritativní stránky a aby se méně zobrazovaly pochybné weby,“ řekl loni v dubnu viceprezident Googlu Ben Gomes. Kdo je ale arbitrem toho, co je pochybné a co nikoli? Samozřejmě že algoritmy upřednostní informace, které se ideologicky hodí establishmentu, před jinými, takže si čtenář nebude moci udělat svobodně názor, ale bude mu předžvýkán. A o některém druhu informací se vůbec nedozví, protože je prostě nenajde. Bývaly doby, a není tomu tak dávno, kdy se o některých věcech nepsalo, ale dělalo se jako že nic. Proto je poměrně zarážející, že jsme ve fázi, kdy to již není třeba ani maskovat.

Google však zašel ještě mnohem dál, když letos v srpnu zrušil jen tak zničehonic kanál YouTube (Google jej koupil v roce 2006), který pod firmu patří, Alexi Jonesovi a jeho projektu Infowars, jenž měl dva a půl milionu odběratelů. K tomuto kroku, zablokování účtu, se přidal i Facebook, o kterém bude ještě řeč, a stejně se zachoval i Twitter nebo Apple. Jonesovu webu Infowars navíc vyhrožují sponzoři a inzerenti, že ukončí jeho podporu.

To vše se přihodilo v jeden jediný den, takže je jasné, že šlo o koordinovaný útok. Infowars patří mimochodem mezi weby, díky kterým vyhrál Donald Trump prezidentské volby, neboť jiná média na něj pořádají neustálé štvanice. Žádné cenzorské komise a složité schvalovačky či umazávání, jedním tlačítkem se odstřihne dva a půl milionu lidí od služby, která se jim celou dobu nabízí na internetu.

Pozadu ale nezůstal ani druhý internetový obr. Podobně jako Američané si počínají při cenzurování Němci, kteří jsou ale vzhledem k nezvládnuté migrační krizi ještě ostřejší.

Pokud by neprováděly úřady aktivní cenzuru …

Co řekla Angela Merkelová Marku Zuckerbergovi? Co jí na to odpověděl? Kdo maže, ten jede? Proč na sebe mladí lidé donášejí? Poteče informační řeka dál, nebo se ji podaří architektům globálního světového řádu vypnout?

Celý velký článek o tažení proti svobodě slova si můžete přečíst v novém čísle Šifry (č. 11/2018). Digitální či tištěnou verzi objednávejte v našem e-shopu. Poštovné a balné je zdarma. Předplatné objednávejte zde.

Milan Vidlák, časopis Šifra