Až zase v televizi uvidíte, že do Evropy, konkrétně do Německa spontánně prchají uprchlíci z válkou postižených oblastí a těmto zoufalým lidem je třeba pomoct, měli byste mít na paměti několik opomíjených faktů a položit si několik důležitých otázek:

1. Mezi uprchlíky je 75 až 90 % mužů. Na nebývalém množství fotografií a videí jsou vidět individua, která byste rozhodně nechtěli potkat ve tmě v průjezdu. Hory svalů a agresivita, která by se dala krájet. Může takhle vypadat spontánní migrace před hrůzami války, nebo je zatím něco víc?

2. Tito muži si troufnou i na maďarskou policii, perou se v uprchlických táborech a křičí, že Maďarsko se jim nelíbí a chtějí do Německa. Je opravdu reálné, aby někdo, kdo sotva unikl z válečné hrůzy a zachránil si holý život, si jen tak sám od sebe a poměrně drze vynucoval, jaké země ho mají přijmout? Nebo by zůstal rád v Maďarsku, Rakousku, na Slovensku či v Česku a zavděk by vzal každou pomocí?

3. Tito muži jsou oháknuti podle nejnovější módy, značkové boty, tablety, iPhony a jiné drahé serepetičky jsou pravidlem, nikoli výjimkou. Kde na to jenom berou? Nebo se ve válečných zónách pořádají výprodeje?

4. Když autor těchto řádek projížděl v pátek přes Německo, na vlastní oči viděl, jak tito uprchlíci zapalovali na dálnici vozy, ze kterých šlehaly třímetrové plameny. Hasiči jezdili sem a tam jako zběsilí, všude stály hlídky a veškeré sjezdy z dálnic byly obšancované kordony policistů, kteří kontrolovali každičký vůz, jenž sjížděl z dálnice, zda v něm nejsou uprchlíci, takže se tvořily mnohahodinové kolony, ve kterých stálo celé Německo. Opravdu takhle vypadá situace ve státě, který touží po uprchlících a dobrovolně je přijímá do své země, nebo spíš stát, který čelí organizované invazi, se kterou si neví rady?

5. Podle informací mých známých z Německa a části příbuzenstva je situace velmi napjatá, dochází k rabování i násilí a situace houstne každým dnem. I proto byla Angela Merkelová při návštěvě v uprchlickém táboře vypískána – samozřejmě nikoli uprchlíky, ale Němci. To, co jsem v pátek viděl na vlastní oči, mě přimělo k tomuto malému zamyšlení. Angele Merkelové bývá v posledních dnech hojně vyčítáno, že uprchlíky do Německa pozvala a je vůči nim příliš vstřícná, avšak málokdo si klade otázku, co měla dělat ve chvíli, kdy se do Německa už dávno valily desetitisíce lidí, jako kdyby od někoho dostaly instrukce na cestu. Kdyby řekla, že je Německo nepřijme, situaci by stejně příliš nepomohla – ti lidé už tu prostě jsou a do Německa jdou. Německo nemá od druhé světové války zrovna nejlepší pověst, a tak by vyvolalo téměř jistě obrovskou vlnu kritiky, kdyby – podobně jako třeba Rakousko – povolalo na pomoc armádu. I to je možná důvod, proč je tak benevolentní vůči této podivné invazi, rabování i hořícím autům a vystupuje tak opatrně a nepřizná pravý stav věcí. Zároveň si uvědomuje, že hlavní migrační vlna teprve přijde. Tomu se říká prekérní situace.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra