Když se vám rozbije auto nebo nabouráte, jednou ze součástí tohoto nepěkného zážitku je odtah nepojízného vozidla. Až dosud přijede odtahovka, jakou si zavoláte nebo jakou vám přidělí asistenční služba. To se má nyní změnit. Prý proto, že to bude pro řidiče lepší. Opravdu?
Ministr dopravy Dan Ťok (ANO) hodlá omezit čekání v kolonách za nepojízdným vozidlem a má plán na „rychlejší odstraňování překážek provozu“. Jinými slovy – povinný odtah státem určenou firmou.
Ťok již pracuje na novele zákona, která nařídí Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), aby zajišťovalo neprodlený odtah vozidel, a to i bez předchozí výzvy policie. Podle ministra se tím omezí případy, kdy pro havarovaný vůz jede smluvní odtahová služba přes půl republiky místo nejbližší odtahové firmy.
Zní to bohulibě, když chce někdo zlepšit plynulost provozu, ale celá věc má pořádný háček. A ne jeden. Nebudete si moct zavolat odtahovku, se kterou máte dobré zkušenosti, nebo která vám nabídne lepší cenu, ale budete muset využít nasmlouvaných partnerů státního správce silnic a dálnic. A ještě jim to zaplatíte, pojištění nepojištění.
Zástupci pojišťoven s nařizováním odtahu od ŘSD ostře nesouhlasí a tvrdí, že systém společností pracujících pro jednotlivé pojišťovny funguje bez zpoždění. „Na dálničních úsecích D4 a D7 garantují pojišťovny dojezd odtahové služby do 30 minut,“ argumentoval v článku, který přinesla Mladá fronta Dnes, výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek. Situace, kdy vozidlo blokuje delší dobu dopravu, se podle něj dějí výjimečně a v případech kdy svou asistenční službu volají zahraniční řidiči.
Ministr Ťok říká, že hlavním cílem nařízeného odtahu má být odstranění překážky v provozu, a proto stačí odtah na nejbližší bezpečné místo, odkud si pak majitel zavolá vlastní odtahovku. Rozdíl tak nakonec může být především to, kdo si sáhne na balík peněz, které se v odtazích točí.
Silně mi to připomíná byznys, který se rozjel s parkováním a následnými odtahy v Praze. Když nepřijedete domů zhruba do 16 hodin, můžete počítat ve většině pražských čtvrtí s okružní jízdou. Někdy pětiminutovou, jindy i dvacetiminutovou. Parkování v Praze je tím nejlepším tréninkem sebeovládání.
Tentokrát jsem se vracel až před půlnocí, a to už je problém chytit flek i v jedné zapadlé, slepé uličce, jejíž jméno bych neprozradil nikomu, ani kdyby na mě mířil vzduchovkou. Bývá tou poslední nadějí. Jenže když se zrovna v okolí kope parovod, a ubyde tak odhadem polovina parkovacích míst, aniž by to kohokoli z úředníků vzrušilo, je to marné.
Vyhrazené parkoviště bylo plné, ale všiml jsem si jednoho místečka, kde nebyl ani zákaz, ani místo pro invalidy. Zastavil jsem těsně před značkou zákazu stání, šipka na dodatkové tabulce ukazovala, že se nesmí parkovat až za značkou, nikomu jsem nepřekážel, a tak jsem byl rád, že jsem to měl domů jenom asi 400 metrů.
Auto jsem v příštích dnech nepotřeboval. Byla středa večer, a tak jsem si toho zlověstného lístečku všiml až v pondělí. Dělají si ze mě srandu? Parkování na zákazu stání? Co je to za hloupost?
Chvilku jsem nadával, načež jsem se hned rozhodl jít tuto nespravedlnost řešit na Městskou policii. Zdvořile jsem popsal toto nedorozumění, ale slečna strážnice mi oznámila, že už byl případ postoupen do správního řízení. Jak postoupen, tak rychle? Na lístečku prý mám do pěti dnů. To je tedy rychlost…
Kadeřník Honza, který mi jednou za čas sestřihne zbytky vlasů a zaleští pleš, má dvě malé děti. A shodou okolností mi asi o dva týdny dříve vyprávěl, jak probíhalo v jeho čtvrti blokové čištění ulic. V takových případech musejí být od osmi do patnácti hodin vyklizeny všechny přilehlé vozovky, jenže už nikdo řidičům neřekne, kam mají v té době zaparkovat.
Třeba by mohli auto nechat v sousední čtvrti, jenže to by skoro každá městská část nesměla zavést takzvané modré zóny. To má teoreticky usnadnit parkování rezidentům, tedy lidem, kteří mají v dané čtvrti trvalé bydliště, neboť na takto označených ulicích nemůže parkovat nikdo jiný. Za 1200 korun na rok, nekupte to. V praxi to ale funguje tak, že město vybere poplatky za parkování, ale místo stejně není. Ono když vydáte minimálně o třetinu víc parkovacích karet, než je parkovacích míst, jinak to ani dopadnout nemůže.
Při čištění jeho ulice tak Honza musel najet na chodník v nejbližší ulici, ve které se mělo čistit až druhý den. Jelikož ale takový nápad dostalo víc řidičů, parkovali částí auta na chodníku i na trávě. Honza dostal pokutu, a tak odkráčel na služebnu, kde tak dlouho trval na tom, že s tím nesouhlasí, s argumentem, že prostě neměl kde jinde zaparkovat a kvůli dětem potřeboval mít auto poblíž, až před ním lístek roztrhali a přestupek smázli.
Já takové štěstí neměl. Respektive byl jsem moc pomalý. Jelikož už byl přestupek postoupen do správního řízení, poradila mi strážnice, ať se odvolám, pokud nesouhlasím. Byl jsem si jist, že jsem parkoval dobře, a říkal jsem si, že pokud to strážníci vyfotili, musí mít magistrát důkaz o mé nevině a nebude to problém. Jenže tak to v Praze nefunguje.
Jaké bylo moje překvapení, když mi přišel z Mafiánského náměstí – tak se u nás říká náměstí Mariánskému, kde sídlí magistrát – dopis s pruhem, v němž stálo, že jsem porušil zákon a že je to zdokumentováno, tak ať radši na nic nečekám a koukám platit. Zdokumentováno? A jak? Že jsem si nevšiml.
V dopise, který přišel také rychlostí blesku, jsou vypsány všechny způsoby platby, návody, jak zaplatit rychle, výhrůžky, co se stane, když nezaplatím, dvě hustě popsané áčtyřky, ale ani jedno slovo o tom, jak se proti tomu můžu odvolat nebo bránit, když vím, že si to celé měšťáci vymysleli.
Koukejte vybírat
Vzpomněl jsem si na slova jednoho bývalého strážníka, který mi před lety, když jsem psal o nelegálních pracovnících z Asie, které vozily agentury na pražské Hlavní nádraží a on mi je pomáhal hledat, celý systém popisoval. Od svých nadřízených dostávají strážníci zajímavé instrukce. Žádné „dohlížejte v ulicích na to, aby nedělali lidi bordel“. Ale „jestli nevyberete tolik a tolik pokut, nedostanete prémie“. Tak se koukejte snažit. Babička jde šikmo přes přechod? Když nemáme splněno, aspoň dvě stovky… Proto jsem zjevně dostal v 5:41 ráno pokutu i já, asi potřebovali kluci plnit finanční plán. Dělat tenhle job, to chce taky žaludek.
Drobná šikana obyvatel města je jedna věc, nejvíc ale strážníci, radnice, magistrát a odtahové služby – ti všichni na tom „vaří“ – milují právě dny, kdy se čistí ulice. Používají různé oblíbené triky, za ty roky je mám docela dobře odpozorované.
Značky oznamující, že čištění proběhne, se leckdy umísťují jen o pár dní dříve. Je-li někdo třeba týden pryč, může se těšit na odtažené auto (za 1900 Kč + 250 až 400 Kč/den za pobyt na odtahovém parkovišti). Nemusí ale jet ani pryč. Letos na jaře aktivní strážníci zákeřně vyčkávali na řidiče, kteří viděli, že už je po čištění, a tak své auto zaparkovali zpátky před dům už kolem poledne. Za rohem číhající městská policie počkala, až odejdou, a už měli lísteček za stěračem. Na značce totiž stálo, že se zde nesmí stát až do 15.00, tak jaképak copak. Mohli být rádi, že je neodtáhli, ale to už i hochům v uniformě přišlo asi moc…
Tak aspoň že uklidí ulici. Občas. Jednou jsem ležel doma nemocný a jediné „úřední“ auto, které jsem v době určené pro čištění v ulici viděl, byla odtahovka. Asi by jí čističe překážely.
Odtahy představují stamilionový byznys, o který se dělí městská společnost Správa služeb hlavního města a soukromé firmy. Ve výsledku je to jedno, protože Správa služeb si může najímat externí firmy dle libosti. Když naloží jedno špatně zaparkované auto soukromá firma, dostane za to přes tisícovku z městské kasy. Byznysu se s chutí chopila třeba firma ABA, spojovaná mimo jiné s kontroverzním podnikatelem Antonínem Charouzem. Podle pětileté smlouvy z roku 2012 si mohla vydělat až 376 milionů korun.
Vlhkým snem všech pražských politiků a kmotrů je se na odtahy přisát. Podle toho, jak se odtahovky činí, se jim to zjevně daří. Odtahy jsou podobně lukrativní „zboží“ jako svozy odpadů.
Nejlépe to ilustruje příhoda z dubna, když do jedné vinohradské ulice, která vypadala jako tankodrom s hlubokým kráterem uprostřed silnice, jenž tam číhal na motoristy celé měsíce, aniž by se jej kdokoli pokusil aspoň zalepit, dorazil vůz Správy služeb hlavního města. Přijel nově namalovat modrou zónu, neboť ta původní již byla vybledlá. Díra je tam doteď.
Já mám teď na výběr. Buď zaplatím tři stovky a nechám to být, nebo se proboxuji někam, kde se bude možné odvolat a postavit firmě Praha s. r. o. Je lepší neztrácet čas a energii a vzít si z toho pouze zkušenost, jak funguje systém, nebo podstoupit něco, co bude stát asi dost času a energie a je nutné počítat s tím, že policajt úředníka a úředník policajta (obzvlášť když na tom oba vydělávají) nepodrazí, stejně jako doktor doktora? Co byste udělali vy?
