Výkonný ředitel think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda je jeho hlavní tváří a velmi často vystupuje v médiích, nejčastěji v pozici bojovníka proti dezinformacím. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, pokud by jej Šifra nepřistihla při tom, jak dezinformace sám šíří. Závažné informace, které jsem zjistil, ukazují, jak pochybné jsou metody spolku, jenž je dotován též ze státního rozpočtu či z orgánů Evropské unie. Úřad vlády, české ministerstvo zahraničí či Evropská komise tak nevědomky legitimizují šíření lží, proti kterému aktivně brojí.

Evropské hodnoty zařadily časopis Šifra na svůj Přehled dezinformačních a manipulativních webů, ale v medailonku k němu uvádějí lživé, poškozující a nepodložené informace. „Doména je zaregistrovaná na jméno Jiřího Ondráška, stejně jako server Eurasia24,“ tvrdí Evropské hodnoty v odstavci věnovaném Šifře.

Kategoricky zde prohlašuji, že žádného Jiřího Ondráška neznám, nevím, kdo to je, a nikdy jsem s ním nemluvil. Doména Šifry nikdy nebyla registrována na nikoho jiného než na mě a časopis Šifra. Jak si něco takového může dovolit instituce, která žádá a dostává od českého státu a Evropské unie miliony korun? A jak si stát může něco takového dovolit platit?

V medailonku dále Evropské hodnoty tvrdí, že Šifra často publikuje dezinformace, a jako příklad uvádí můj článek o přítomnosti amerických vojáků v Sýrii z roku 2016. Faktem je, že tehdy se ještě tolik o přítomnosti Američanů v Sýrii nemluvilo, ale dnes už tuto skutečnost nikdo nepopírá; ani nemůže, když mají v Sýrii, ostatně jako téměř všude, svoji vojenskou základnu. Můj článek se opíral o informace agentury Reuters a televize CNBC, jež citovaly tehdejšího ministra obrany Ashtona Cartera. Ten prohlásil, že USA nasadí pozemní vojska v Sýrii a Iráku. Dezinformace tak znovu šíří Jakub Janda – ve třech odstavcích jich má hned několik.

Ač sám sebe Jakub Janda označuje za analytika a prezentují jej tak i veřejnoprávní média, kam je často zván (například v roce 2015 dvaačtyřicetkrát vystoupil v Českém rozhlase a třiatřicetkrát v České televizi), když se akademici Jan Daniel, Ondřej Ditrych, Jan Ludvík, Dagmar Rychnovská, Michal Smetana, Benjamin Tallis, Tomáš Weiss a Jakub Záhora z Fakulty sociálních věd UK, Ústavu mezinárodních vztahů, Metropolitní univerzity Praha a z Asociace pro mezinárodní otázky v roce 2016 podívali na jeho práci blíže, byli šokováni, že jím prezentované analýzy nesplňují „ani základní kritéria pro odborný text“.

Pro server Lidovky.cz Jandovi vytýkali mimo jiné to, že není schopen kritického přístupu k problematice, ale pouze si vybere argumenty, které se mu hodí, a ty následně prezentuje jako odborný text, ač s odborností nemá pranic společného. A kromě toho jsou podle autorů rozboru práce organizace financované z veřejných zdrojů v jejích textech „cizí myšlenky vydávány bez přiznání autorství za vlastní“. Jakub Janda byl ostatně nařčen z plagiátorství už při studiu na Karlově univerzitě, naštěstí si ale předtím zaplatil diplom na soukromé Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze.

Jinak se proslavil hlavně tím, že si přivydělával účinkováním v pornoprůmyslu. V médiích se objevil pornofilm pro homosexuály, na kterém Janda zvesela masturbuje. (Prostituce zjevně není cizí ani dalším členům EH – Roman Máca, který lovil názorově odlišné weby s Jakubem Jandou, nyní přeběhl do Institutu pro bezpečnost a politiku, jejž financuje Hnutí ANO.) Ač pózuje na internetu Jakub Janda s vystrčeným přirozením, alespoň ze sebe ale nedělá svatouška.

Na rozdíl například od Tomáše Halíka, nad jehož akademickými tituly se vznášejí otazníky jako andělíčci nad svatými v kostele nejsvětějšího Salvátora, kde tento „fakeový“ profesor a kněz káže vodu a pije víno.

Říkejte mi doktore

Je velmi zajímavé podívat se na jednotlivé reprezentanty tohoto pochybného spolku, o kterých se veřejně vůbec nemluví přesto, že jde o velmi známé tváře. Na jejich místě bych se ale za účast v tomto uskupení asi taky styděl. Ostatně jak pokleslý spolek to je, můžete posoudit sami.

Nejproblematičtější jméno na seznamu s názvem Kdo stojí za iniciativou je bezesporu člen poradního výboru Tomáš Halík, usvědčený grantový a možná i „titulový“ „dezinformátor“. Loni napsal docent Otakar Jelínek, který působí v Ústavu biofyziky a informatiky při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, velký článek pro Parlamentní listy týkající se pochybností o Halíkových akademických titulech netitulech a přinesl velmi závažná zjištění. Média hlavního proudu o těchto pochybnostech u svého oblíbence raději mlčí, docent Jelínek však odvedl práci za ně.

Po roce 1989 studoval Tomáš Halík na Papežské lateránské univerzitě v Římě, kde v roce 1992 získal akademickou, nikoli však doktorskou hodnost licenciáta teologie Th.lic. Právě doktorskou hodnost podle všeho profesor Halík postrádá, z čehož nutně vyplývá, že by nemohl být legálně ani řádným profesorem.

Tomáš Halík na oslavě svých 70. narozenin. Ohledně jeho titulů panují velké otazníky. Foto Profimedia

K tomu, aby kdokoli získal titul docenta nebo profesora, musí mít takzvaný velký doktorát. Tomáš Halík zatím nedokázal vyvrátit zjištění docenta Jelínka, že žádné doktorské studium v Praze ani Římě neabsolvoval. Přesto mu byl v Polsku udělen titul docenta ThDr.hab. „Halík ve Wroclavi předložil svou habilitaci ‚Katolická kultura a česká společnost po II. vatikánském koncilu‘, za niž mu byl již předtím Karlovou univerzitou 21. 5. 1992 udělen titul docenta v oboru sociologie. Papežská teologická fakulta Halíkovi posléze udělila v roce 1992 na základě téže habilitační práce titul habilitovaného doktora teologických věd, čemuž by odpovídal u nás docent teologie. Diplom s číslem 3 byl Halíkovi vystaven dva roky poté dne 29. 9. 1994. Mons. Halík se tím ve Wroclawi dopustil jasného akademického podvodu,“ tvrdí Jelínek. Pan Halík považuje obvinění za nesmysly, nicméně životopis uvedený na jeho stránkách halik.cz Jelínkova slova potvrzuje.

Podle zákona je totiž nepřípustné, aby kdokoli mohl získat za tutéž práci vědecko-pedagogické tituly ve dvou či více různých oborech, jednou ze sociologie u nás a podruhé z teologie v Polsku. Vyplývá z toho jediné – pakliže Tomáš Halík konečně nedoloží, že někde na této planetě absolvoval řádné doktorské studium, můžeme toto jednání označit za krajně neetické a nezákonné, neboť při něm byly oklamány jak polské instituce, tak česká veřejnost.

To ale není jediný „úskok“ této mediálně známé osobnosti. Již v roce 2013 rozhodla Odborná komise pro společenské a humanitní vědy, poradní orgán vládní Rady pro výzkum a inovace, že čtrnáct publikací Tomáše Halíka nesplňuje požadavky kladené na monografie. To nutně neznamená, že by tyto knihy byly špatné, ale že nejsou vědecké, i když se za ně vydávaly. A za to šly Karlově univerzitě, potažmo Tomáši Halíkovi, státní peníze.

Největším paradoxem pak zůstává, že silně protirusky a antikomunisticky vystupující Tomáš Halík, který stojí za Evropskými hodnotami, jež kádrují „proruská“ a jinak ideologicky „závadná“ média, jako je třeba Šifra, pracoval jako školitel kádrů v Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků ministerstva průmyslu ČSR. Je tedy zřejmé, že žádný komunistobijec a disident být nemohl, spíš naopak. Křičí tak opět zloděj „chyťte zloděje“?

V Evropských hodnotách ale bez většího povšimnutí působí například i literární historik Martin C. Putna, jenž na dnes již slavném transparentu jako jedna z „katolických buzen“ zdravil Ladislava Bátoru, nebo Šimon Pánek, ředitel Člověka v tísni, organizace, která chce za peníze daňových poplatníků děti ve školách učit, jak mít ten správný názor. Říkají tomu eufemisticky mediální vzdělávání či výchova, ve skutečnosti je to jen obyčejná propaganda.

Když už tuto sestavu mravních gigantů dobrovolně opustil i bývalý velvyslanec v Rusku a USA Petr Kolář, který obvykle nevynechá jedinou příležitost k útokům na Rusko či alternativní média, to už je co říct.

Agenti Washingtonu

Už to, že zde působí instituce, která poškozuje lidi tím, že je – i přesto, že žijeme v demokratické společnosti, kde máme teoreticky garantovanou pluralitu názorů –, zařazuje na jakýsi seznam „závadných“ webů, je samo o sobě problematické. Pokud zde ale uvádí nepravdivé informace, je to přímo skandální.

Díky Jandovu přístupu do médií je totiž seznam často citován a propagován, a je tak proti médiím na něm uvedeným vedena neustálá očerňující kampaň, na základě které jsou pak poškozována například ekonomicky. Evropské hodnoty to nejenže neskrývají, ale ještě to na svých stránkách považují za úspěch: „Na webech těchto projektů se přesto objevuje on-line inzerce seriózních firem, které o tom často nemají tušení. (…) Díky úspěšnému slovenskému projektu Konspirátoři.sk stáhlo své reklamy z dezinformačních webů už 1400 firem, což ve výsledku znamená stažení přes 10 000 on-line reklamních kampaní. V ČR se k tomuto kroku zatím veřejně přihlásila jen největší česká jazyková škola James Cook Languages a nyní Česká spořitelna. Program Kremlin Watch zjistil, že na českých dezinformačních webech se za sledované období 18. – 23. června 2016 objevila inzerce 75 firem,“ stojí na webu Evropských hodnot, které na seznam zařazené projekty spojují s Kremlem a Ruskem, ač proto nemají jediný argument či důkaz.

Když Jakub Janda nebo někdo z jeho kolegů vystupuje v médiích, nikde nezazní, že je tato instituce ve střetu zájmů. Je placena zahraničními vládami a za jejich peníze prosazuje jejich politiku; o žádné nezávislosti zde nemůže být řeč. Evropské hodnoty systematicky útočí na všechna média, která neprosazují zájmy Spojených států amerických, Evropské unie či Velké Británie – a jsou za to placeni. Právě americká a britská vláda a také vrcholný orgán Evropské unie – Evropská komise – totiž Evropské hodnoty financují.

Evropským hodnotám, které obhajují masovou migraci do Evropy a Německa, pak také přispívá německá politická nezisková organizace Konrad Adenauer Stiftung. I zde je tak zcela evidentní střet zájmů. To této politické nadaci nevadí, že platí lidi s na kameru mávajícím přirozením a podvodníky?

Naopak, jediný stát, proti kterému Evropské hodnoty útočí takřka nepřetržitě, je Rusko. To samozřejmě Evropským hodnotám nic neplatí. Zatímco tedy EH vyčítají alternativním médiím prosazování cizích zájmů, aniž by proto měli důkazy, oni dělají přesně totéž, ale dá se to snadno dokázat. Například ve výroční zprávě pro rok 2015 je uvedeno, že 255 458 korun věnovala spolku Zastoupení Evropské komise v ČR 98 136 korun Evropský parlament, 76 679 korun Velvyslanectví Spojených států amerických v ČR, 38 646 korun velvyslanectví Velké Británie a 380 091 korun nadace Open Society Fund George Sorose. V roce 2016 přispělo 162 100 korunami i NATO, přičemž si lze snadno všinout, že Evropské hodnoty propagují militaristickou politiku této organizace a podporují ji ve svých výstupech. Německá nadace Konrada Adenauera zaplatila 189 624 korun, a tak Evropské hodnoty obhajují masovou migraci. A tak by se dalo pokračovat.

Pokud tedy někdo někoho obviňuje bez důkazů z toho, že je agentem Kremlu, přičemž existují důkazy, že on sám je agentem Washingtonu a Londýna, měl by raději mlčet a ne se producírovat v České televizi nebo Českém rozhlase.

Je i tahle činnost pro cizí mocnosti důvodem, proč je celý projekt dehonestující alternativní média Evropských hodnot Kremlin Watch na webových stránkách v angličtině? Aby mu rozuměli především zámořští sponzoři a viděli, že se Jakub Janda činil?

Kremlin Watch si údajně klade za cíl bojovat proti šíření dezinformací. V pojetí Evropských hodnot jde ale především o kampaně proti alternativním názorům, potažmo osobnostem, které kritizují politiku Evropské unie, Spojených států amerických či západních vojenských intervencí v nejrůznějších částech světa. Pokud je tedy na tomto seznamu zařazena i Šifra, znamená to, že svou práci dělá dobře.

Ještě víc zarážející je, když se na tomto skrytém lobbismu podílejí veřejnoprávní média a prakticky všechna další masmédia hlavního proudu. Stejně jako v postoji k takzvaným fake news či dezinformacím je zde zcela evidentně uplatňován dvojí metr.

Časopis Šifra je jednáním spolku Evropské hodnoty poškozován dlouhodobě a je na to zvyklý, cílem tohoto textu je ale především upozornit na to, že někdo, kdo bere miliony z peněz daňových poplatníků, aby bojoval proti dezinformacím, je sám ten největší dezinformátor a mystifikátor. Kdo v tomhle spatřuje jaké hodnoty?

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra