Vypadá to, že je koronavirus zákeřnější, než se na první pohled zdálo, a že ho mnozí z nás velmi podcenili. Alespoň já tedy určitě. Nejen že se jeho schopnosti stále rozšiřují, například napadá na ulici lidi až po deváté hodině večerní a chodí do škol, ale vyhýbá se supermarketům, zákeřně také začal napadat mozek.

Začínám mít podezření, že se chová podobně jako jeden podceňovaný parazit, který dokáže z mravenců v deštných pralesích dělat loutky, takže dělají přesně to, co tahle takzvaná zombie houba chce. Píšu o tom článek do prosincové Šifry a souvislost s výrobou nemyslících zombie bez svobodné vůle mi u koronaviru vytanula na mysl poté, co Češi již od jara předvádějí především během nakupování.

Seznam Zprávy například informovaly o tom, že po nedělním uzavření supermarketů se, ač je to k nevíře, zákazníci přesunuli do obchodů na benzinových pumpách! „V celé síti dělá během roku takzvaný ostatní prodej zhruba 20 procent tržeb. V nouzovém stavu je to víc. Jsou ale i čerpací stanice na exponovaných místech, kde nepalivový sektor dosahuje i 50 procent,“ prozradil ředitel Benziny Marek Zouvala s tím, že řetězec rozšířil sortiment o nabídku pečiva, mléka nebo sýrů. To, co ale drtivě vede, je samozřejmě chlast. Tržby za alkoholické nápoje vyskočily o neuvěřitelných 500 procent.

To, že musíme zatím tankovat i v době prudkého ekonomického ochlazení předražený benzin, protože si pumpaři nechtějí snížit dlouhodobě přemrštěné marže, je jasné. Na něco jezdit musíme. I když samozřejmě můžeme vyrazit třeba vlakem nebo autobusem či do jisté míry omezit cesty. Ale nakupovat u pump cokoli jiného, několikanásobně dražšího než v normálních obchodech? Lidi mají zdá se pořád ještě víc peněz než rozumu. Uvidíme, jak dlouho jim to tímto stylem vydrží. Jejich přivedení ke zdravému úsudku ještě nějaký ten pátek potrvá, nikoli však tak dlouho jako obléhání Paříže v době hugenotských válek, které trvalo pět let, než bylo vzpurné město vyhladověno. Odhaduji, že maximálně do jara.

O tom, že covid-19 paralyzuje myšlení (nebo že by v něj věřili pouze lidé, kteří s touto činností měli nepřekonatelné potíže už předtím?), svědčí i reakce na slova bývalého prezidenta Václava Klause, který se Čechům snaží všemožně vysvětlit, že už je nejvyšší čas přestat se chovat jako mravenci napadení zombie houbou, dát si jedna a jedna dohromady, nečekat, až tahle „falešná a prázdná“ epidemie skončí a vláda se o ně postará, a začít se psychicky i prakticky připravovat na nový svět. Svět pokoronavirový, který bude v našich životech představovat skutečnou revoluci, neboť už nic nebude jako dřív. A tento svět bude přát především připraveným. Jedno z jeho základních přikázání bude: Každý se bude mít tak, jak si zaslouží. Protože konkurence na trhu práce i v podnikání bude obrovská, na rozdíl od dnešní doby umělé zaměstnanosti, kde si spousta lidí chodila do práce jen pro výplatu, ale přimět je pracovat byl nadlidský úkol, a spousta firem dokázala prodávat nekvalitní zboží i služby za velké peníze jen proto, že si obyvatelé žijící na dluh mysleli, že jsou bohatí, a rozhazovali jako o život.

Bývalý prezident je už dlouho v pozici, kdy si na rozdíl od všech rádoby expertů, kteří věští covidovou apokalypsu a soupeří o vliv a funkce, může dovolit popisovat věci takové, jaké opravdu jsou. Nemůžou ho odnikud vyhodit, nesplácí hypotéku, a je mu jedno, když ho ostatní neplácají po ramenou. Nebál se poukázat na klimatické podvodníky, kteří se snaží dojit peníze ze systému pod záminkou globálního oteplování, tvrdě brojil proti přijetí eura i proti ztrátě suverenity členských států a sociálně inženýrským pokusům Evropské unie, a i když se mu mnozí lidé smáli nebo mu nadávali, vývoj mu dává ve všech oblastech postupně za pravdu.

Je úplně jedno, jestli je někomu exprezident sympatický, nebo nesympatický, protože o to vůbec nejde. Jelikož mnohé trendy vizionářsky předpověděl a ukázalo se mnohokrát, že ví, o čem mluví, na místě jeho kritiků bych začal raději přemýšlet, zda nemá náhodou pravdu i tentokrát. V životě je totiž mnohem rozumnější věnovat pozornost spíše než tomu, KDO něco říká, spíše tomu, CO vlastně říká.

A v českém veřejném prostoru dnes není v současné době slyšet nikdo, kdo by dokázal analyzovat to, co se děje pod záminkou boje proti koronaviru, lépe a výstižněji než exprezident. To, že to někdo nechápe a je napaden zombie virem, je jiná věc.

Právě Václav Klaus jako první z mocných nahlas řekl, že covid-19 je nástroj na přeměnu společnosti. A popsal, jak bude ekonomika po skončení „pandemie“ vypadat – dojde k propouštění a zchudnutí českého hospodářství, což bude znamenat, že se nám všem sníží platy a příjmy. Jelikož bude velká nezaměstnanost, lidi by si měli mnohem víc vážit práce. A naučit se počítat a pochopit, že pokud žiju na dluh, musím ho také splatit. Tento čas právě nadešel.


V jednom z četných rozhovorů bývalý prezident vysvětlil, o co tady jde…

Ve svátek 17. listopadu, přesně 31 let po změně režimu a skončení totality, Klaus jako jediný přišel na Národní třídu s rouškou pod bradou a pravil: „Občané naší země, kteří by měli slavit, prožívají dnešní výročí zastrašeni, znejistěni, izolováni, omezeni ve veškerém svém konání. Mnozí se zakrytými obličeji. Rozmáhá se strach a vzájemné podezírání. Je vynucováno, abychom byli poslušni chaotických příkazů a zákazů. Nutí nás věřit věcem, kterým je uvěřit těžké.“

Okomentoval i pohoršení části veřejnosti a novinářů na tím, že nemá jako správná ovce roušku přes ústa a nos, i když je to psychickému i fyzickému zdraví škodlivé, a ochotu občanů k nošení hadru přes ústa: „To mohou udělat jenom lidi, kteří se bojí svobody.“ Té, které bychom se klidně vzdali výměnou za příslib, že nás ochrání vláda silné ruky před neexistujícím nebezpečím… „Zavádí se cenzura. Začíná být opět povolena pouze jedna pravda. Vítězí manipulace, moralizování a dělení společnosti na ty správné a politicky korektní, kteří i teď se vším souhlasí, a na ty, kteří si dovolují s lecčím nesouhlasit. I epidemie nemoci covid-19 je využívána jako ospravedlnění dnešního vývoje. Ten ale ospravedlnit nelze. Tomuto vývoji je nutno čelit.“

Pro začátek třeba tím, že začneme používat mozek. Klaus často používá zkratky a zjednodušující symboly pro snadné zapamatování, vyvolání diskuse a vystihnutí nějakého palčivého problému či trendu. Někteří jej přesto neustále chytají za slovo, snaží se ho zesměšnit nebo napadat, ale nikdy se nesnaží pochopit, co se snaží říct.

Osobní antipatie v kombinaci s koronavirem připomínajícím účinky zombie houby zřejmě dělají své. Obrovskou řadu reakcí vzbudil před pár dny i Klausův výrok o rouškařích. „Rouškaři jsou samozřejmě lidi, kteří jsou vítači migrantů, rouškaři jsou lidi, kteří si přejí posilu Evropské unie a rychlé přijetí eura, já bych viděl řadu takových doplňujících charakteristik,“ řekl s tím, že „rouškaření“ podle něj říká něco o sebevědomí člověka, jeho politickém světonázoru či o hodnocení světa, a lidi by si měli umět udělat na základě studování tisíce článků, textů, studií a analýz svůj vlastní názor. Tím spustil hotovou lavinu, neboť rouškaři vylezli z děr. A to nejen ti, na které tato charakteristika sedí doslovně. Ozvali se i ti, kteří neschvalují nelegální migraci ani přijetí eura, ale uvěřili bludu koronaviru a prospěšnosti nošení roušek. Ti nejhlasitěji, protože se jich výrok nejvíce dotkl. Myslí si totiž o sobě, že jsou chytřejší.

„Beru to doslova,“ napsal ve svém hanopisu jeden známý novinář, který je tak hloupý, že tím jenom potvrdil známé přísloví o potrefené huse. Doslovně tento výrok brát nelze, protože je jeho smysl úplně jiný, obrazný, což neustále opakuje i Klaus, naposledy 17. listopadu v hlavních zprávách CNN Prima News. „Rouška není jen rouškou, ale symbolem. Rouška se stala jasným symbolem toho, že někdo prostě v uvozovkách roušky miluje a vyjadřuje tím svůj postoj k tomu, co se u nás zavádí za lockdowny a karantény, a někdo si tu roušku odstrkává od pusy, a tím demonstruje, že chce říci něco jiného.“

Politik se snaží tím, co říká, oslovit v tuto chvíli co nejširší skupinu lidí, kteří tuto symboliku chápou a kteří pochopili současnou situaci, a snaží se tyto lidi sešikovat a nasměrovat. Jako kdyby říkal: „Věnujte mi pozornost, koronavirové divadlo brzy skončí a je třeba myslet na to, co bude dál. Vy, kteří to chápete, slyšte.“

K rouškařům nemluvil, vůči těm se jenom vymezil. Provokativní forma v politice vždy přiláká nejlépe pozornost těch, kterých se slova mají dotknout, i těch, kteří jim mají rozumět. Jinými slovy těch, kteří nejsou rouškaři a od začátku vědí, že je koronavirus jen zástěrkou pro něco většího. Tito lidé zároveň těžko budou schvalovat podobné věci, jako je nelegální migrace či přijetí eura, protože jde o podobně podezřelou agendu, kterou nekriticky tlačí ty samé skupiny a korporátní (liberální) média jako koronavirus.

Neznamená to ani v nejmenším, že někdo, kdo je vítač migrantů a chtěl by pro Čechy euro, i když je to nesmysl a společenská i ekonomická sebevražda, nemůže být proti nošení roušek. Ani to, že když je někdo proti migraci a euru, nemůže baštit koronavirus i s navijákem a s rouškou se i sprchovat. Klaus jenom zvolil nejkratší a snadno pochopitelnou cestu k oslovení určité skupiny lidí, což patří k výbavě každého schopného politika.

Potrefený novinář, který buď nic nechápe, nebo to z nějakých důvodů předstírá, dále pokračoval: ,Podle Klause jsem zřejmě ,rouškař‘ z přesvědčení, protože nosím tuto ochranu zcela dobrovolně v metru, tramvaji či autobuse. Nosím roušku či respirátor i venku při kontaktu s cizími lidmi. (…) Já mám pro rouškaření jednoduchý důvod – jsem kardiak, chráním se, abych mohl pracovat. A hodlám to tak dělat i v budoucnosti. Podle exprezidenta ale jako rouškař vykazuji například i charakteristiku ,vítač migrantů‘. Nejde jen o moji osobu, ale takové tvrzení je kapitální pitomost zcela nehodná bývalého nejvyššího představitele země. Předpokládám, že v Institutu Václava Klause mají internet, mohou se podívat na desítky velmi kritických článků, které jsem o migraci v posledních letech napsal. Jak by tento můj postoj (či jiných lidí), probůh, měl souviset se současným nošením roušek?“

Aktuální číslo Šifry si můžete přečíst v tištěné i digitální podobě. Poštovné a balné je zdarma.

Třeba neschopností myslet. Dělicí linie v koronavirové době totiž dávno nevede mezi kavárnou a hospodou, mezi levicí a pravicí, euroskeptiky či eurohujery, liberály ani konzervativci, vítači či odpůri migrace, ale pouze lidmi, kteří chápou, co se v posledních měsících děje a proč, a těmi, kteří to nechápou či pochopit odmítají. Tedy mezi lidmi, kteří vstoupí do nového světa připravení, a těmi, kteří budou koukat jako jojo, až to všechno vypukne. O nic jiného tady nejde.

Takovýchto článků a blábolů proti exprezidentovým slovům jsem za den našel asi deset. Ani jeden žurnalista se neobtěžoval snažit pochopit, co tím chtěl básník říci, a všichni si jedou tu svou ohranou „epidemickou“ písničku. Jen pokračujte, chlapci…

Proč by měl ale někdo číst v nové době články od lidí, kteří nechápali ani tu starou? Jinými slovy, takovíto novináři budou mít v budoucnu co dělat, aby neskončili na pracáku, protože se svou špatnou prací v době koronaviru totálně odkopali. Stejně jako epidemiologové, doktoři a jiní zvěstovatelé apokalypsy hovořící o mrazácích s mrtvolami v ulicích.

Právě tudy vede linie mezi starou a novou dobou. Je čas se rozhodnout, kam kdo chce patřit. Jedna z pozitivních věcí, kterou může koronavirus přinést, je zjištění, že pro „dementy“ už na některých, zvláště vedoucích či společensky exponovaných pracovních pozicích zkrátka nezbude místo, protože jim ujíždí vlak a v kapitalismu, jaký jsme tu ještě nezažili, bude mnohem větší tlak na kvalitu, výkony a výsledky zaměstnanců. Ve všech oborech. Kdo nebude dělat dobře svoji práci, zkrátka nemůže obstát.

Milan Vidlák, časopis Šifra