Italský ministr vnitra Matteo Salvini se dostal do zajímavé názorové přestřelky s levicovým aktivistou, který ministra označil jako vraha kvůli tomu, že odmítá masovou imigraci do Itálie. Salvini neodolal a pokryteckého moralistu z pódia, kde řečnil, požádal o adresu a vzkázal mu, že mu pošle 10 až 20 migrantů, aby jim mohl poskytnout přístřeší a živit je. A řekl: „Levičáci jsou fantastičtí, čím víc peněz mají, tím víc chtějí po ostatních, aby pracovali. Vezměte si migranty, ale plaťte si to sám. Podle mě jsou vrazi ti, kteří jsou spolupachateli pašeráků lidí, kteří proměnili Středozemní moře v hřbitov pod širým nebem. Tento pán, který na mě křičí, neví, že tito pašeráci kromě migrantů vozí i zbraně a drogy (…) Já nikdy nebudu spolupachatelem takových lidí a budu je vracet domů. Všechny do jednoho.“

Pokud tím měl Matteo Salvini na mysli všechny nelegální migranty, kteří jsou součástí řízené migrační vlny do Evropy, nikoli standarní individuální migranty, kteří se do cizí země stěhují legálně za studiem či prací, pak by si z něj mohli vzít příklad třeba v Německu nebo Rakousku, kde se dějí neuvěřitelné věci.

V lednu jsem na webu Šifry informoval o tom, kterak se v Německu rozjel obrovský byznys s migrací, jenž brání vymáhání práva, protože na tom zainteresovaní lidé z neziskovek a firem napojených na státní a evropské peníze bohatnou. Bývalý ministr za CDU/CSU ve vládě Angely Merkelové Alexander Dobrindt to nazval jako „antivyhošťovací byznys“. Naštval tím sice levičáky ze sociální demokracie a strany Zelených, ale lépe to vystihnout nemohl. Šéf německých policejních odborů a autor knihy Německo v ohrožení Rainer Wendt (61) už v roce 2016 popsal, jak funguje například iniciativa Pro Asyl nebo spolky a rady pro uprchlíky. „Tyto rady udělují pokyny, jak se při odvozu na letiště bránit policii, a především zveřejňují data připravovaných deportací,“ poukazuje Wendt. Když tedy policisté přijdou poprosit nelegálního migranta či odmítnutého žadatele o azyl, aby laskavě opustil Německo, ten se někam schová, a tak předníci zase odejdou a on může zůstat.

Německá migrační politika přináší ale mnoho dalších potíží. V lednu se sice německému státu podařilo deportovat třiadvacetiletého Mortazu D. zpátky domů, ale když Afghánci zjistili, co je to za kriminálníka, poslali ho Němcům zpátky a zakázali mu vstup do Afghánistánu. Důvod? Prý má podlomené duševní zdraví.

Mortaza D. přitom spáchal více než dvacet závažných zločinů, od loupeže přes ublížení na zdraví po obchodování s drogami či vyhrožování. Páchal je vesele mezi lety 2013 a 2016; nakonec sice skončil ve vězení, ale německé úřady jej deportovaly až nyní. „Na základě dohody, kterou máme s Německem, nemohou být zranitelní lidé deportováni do Afghánistánu. Zmíněný muž tato kritéria splňoval, a proto jsme ho poslali zpět do Německa,“ prohlásil Murtaza Rasuli z afghánského ministerstva pro uprchlíky a repatriaci a vysmál se Němcům přímo do obličeje.

Podobný případ nyní řeší Rakušané. Čtyřiatřicetiletý Turek přišel na sociální úřad a požadoval po řediteli Andreasovi G. (50), aby mu úřad začal vyplácet dávky pro žadatele o azyl. Muž ale na ně neměl nárok a odešel s nepořízenou. Tak se za chvíli vrátil a šel přímo do jeho kanceláře – Andrease G. několikrát bodl, ten na místě zraněním podlehl. Podle policie to byla chladnokrevná vražda.

Navíc vyšlo při vyšetřování najevo, že měl Turek od roku 2009 zákaz pobytu v zemích Schengenu. Začátkem letošního roku se ale vrátil a požádal znovu o azyl. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, jen by si člověk pomyslel cosi o jeho nesoudnosti, nejbizarnější ale je, že úřady jeho žádost přijaly přesto, že o jeho kriminalitě i zákazu pobytu věděly!

Místo aby jej nekompromisně poslali Rakušané domů, nechají ho klidně zabít ředitele sociálního úřadu a ohrožovat další své občany. Co udělají Rakušané teď? Poprosí ho, aby byl hodný, dávky mu přidělí a navrch mu darují nový iPhone?

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra