Ví to každý, kdo byl někdy v Německu nebo Rakousku a navštívil nějaký tamější obchod. Jídlo, které se prodává tam, má úplně jinou kvalitu než to, čemu říkáme jídlo a prodává se u nás. A to i značkové, které má stejné vše od názvu po obal, jen to podstatné se zcela liší – obsah. To, co se ale příliš neliší, je cena, a pokud se liší, tak stejně jako kvalita v náš neprospěch. Jinými slovy, za šizené zboží pochybné kvality Čech zaplatí mnohdy víc než Němec za první jakost. A nejde zdaleka jen o jídlo, nýbrž i třeba o drogerii.

Český stát i média se tvářily, že jde o subjektivní dojmy jednotlivců, firmy zase tvrdily, že „drobné“ rozdíly ve složení jsou způsobeny „chuťovými preferencemi“ jednotlivých národů. A Evropská unie, o které nám tvrdily, že v ní mají všichni stejné postavení, rovněž dělala, že to nevidí, a vždycky, tak jak je jejím zvykem, hájila zájmy korporací a „lepších“ států západní Evropy. Ostatně myslet si, že jsme byli do EU přijati ze soucitu či nějakého altruismu, by bylo naivní…

Protože je před volbami, ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) nechal provést ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou velký srovnávací test v pěti evropských zemích.

Akce se zaměřila na srovnávání stejných výrobků stejných značek, které se prodávají v jednotlivých zemích. Výsledek? Stejné jsou jen názvy. Jak informovala MF Dnes, z 21 výrobků, které kontroloři nakoupili v pěti zemích – v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, Německu a Rakousku – měly stejné složení jen tři. Například prací prášek Persil od firmy Henkel pere zhruba o 20 procent lépe, neboť má o 20 % víc aktivní látky. Lepší jsou ale v Německu či Rakousku všechny prášky, proto tam také jezdí davy Čechů, kteří to do těchto zemí nemají daleko. Ono vstoupit do takového Kauflandu v Německu a v Praze může pro věci neznalého občana znamenat šok. Jedná se o zcela jiné obchody.

Mezi potravinami zase kontrolory zarazil výrazný rozdíl mezi obsahem masa v rybích prstech Iglo: zatímco „česká“ verze obsahuje kolem 50 procent masa, německá téměř 64 procent. Obě jsou přitom vyrobeny ve stejném německém závodě. Takto je to ale i s Coca-Colou nebo medvídky Haribo – to dobré se vyrábí pro západní trh, šizené pro východní země.

Což je sice podvod, ale jelikož to Evropská unie kryje, tak v souladu s pravidly. Tento zločinný přístup by se dal akceptovat, pokud by se zboží netvářilo totožně, nebo pokud by bylo v Česku či Maďarsku s ohledem na nižší kupní sílu obyvatel levnější. Opak je ale pravdou. V Česku zaplatí za zboží spotřebitel více či stejně, liší se jen jeho podřadná, přímo ostudná kvalita.

Absurdní a drzý se jeví i argument podvádějících firem, že mají Východoevropané „jiné chuťové preference“. Jak ironicky glosoval jeden čtenář v diskusi pod článkem na iDnes.cz: „Ano, záleží na chutích. Je přece jasné, že Němci mají rádi paštiku z masa a Češi z rozemletých kopýtek a prasečích rypáků a za to si rádi připlatí…“ Jiný čtenář zase trefně poznamenává: „Kdyby zde stejný výrobek stál výrazně méně, tak bych si řekl, že to dělají, aby si tu jejich značku vůbec někdo koupil, ale když jsou ceny stejné nebo vyšší a kvalita přitom horší?“

„Průzkum ukazuje, že opravdu je tady problém s dvojí kvalitou potravin, ale také ostatních výrobků, například pracích prášků,“ přiznává Marian Jurečka. Podrobnější výsledky testu hodlá ministr představit během úterý a půjde o hodně zajímavá čísla.

To, co ví občané již minimálně deset let, teď tedy máme oficiálně potvrzené. Jsme podřadná země, do které se vozí podřadné zboží druhé jakosti a prodává se za „značkové“ prachy.

Stejně jsou na tom ale i ostatní východoevropské národy. Podobný průzkum si nechali udělat třeba v Bulharsku. Tamní premiér výsledky komentoval slovy: „Potravinový apartheid.“ Guten Appetit!

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra