Novinky.cz přinesly na konci minulého týdne pozoruhodnou zprávu, jež by mohla zajímat všechny občany, kteří si stále myslí, že ještě někdo stojí na straně pracujících. Tak tak, ani velký Andrej, ani současní komunisté se s tím v tržní době nemažou…

Když se loni v dubnu narodilo Petr Lickovi dítě, dostal sice od svého zaměstnavatele, komunistického europoslance Jiřího Maštalky, dopis s gratulací, ale zároveň mu bylo taktně naznačeno, že se s ním už v práci nepočítá. A od července mu jaksi přestala chodit výplata, aniž by dostal oficiálně výpověď. Dvaatřicetiletý politikův asistent si to nenechal líbit a politika zažaloval. Bizarní případ ve středu začal řešit plzeňský soud.

„Dopis začíná tím, že má pan Maštálka strašnou radost z narození dítěte. Na to navazuje v tom duchu, že nechce mého klienta odvádět od péče o malého syna a počítá s tím, že mu vypoví pracovní smlouvu, aby se mohl dítěti naplno věnovat. Nicméně žádná výpověď potom nedošla,“ líčil Lickův právní zástupce Tomáš Ferenc, jenž upozornil na to, že jeho klienta urazila především forma, jakou Maštálka zvolil pro vyhazov. „V podstatě mu říká, že dostane výpověď z důvodu narození dítěte, ačkoli právě politici razí zásady nediskriminovat zaměstnance kvůli dětem. Z hlediska lidského by bylo i vhodné, kdyby se za to pan poslanec omluvil,“ dodal Ferenc.

Advokátka protistrany Donka Filasová argumentovala tím, že europoslanec dopis pojal jako přátelské gesto, protože Lick pro něho vlastně nic nedělal. To byla ale nahrávka na smeč. „Já bych se v tom s ohledem na postavení pana žalovaného raději nevrtal. Argumentovat tím, že poslanec z veřejných peněz někomu platí za nic, je odvážné. Můj klient popírá, že by od žalovaného dostával výplatu, aniž by pro něho nevykonával žádnou činnost,“ kontroval Ferenc a položil řečnickou otázku: „Pokud žalovaný platil žalobci mzdu, proč mu nikdy nevytýkal, že nepracuje, že nic nedělá? Proč ten stav takhle nechal?“

A soudkyně Jitka Lukešová s ním souhlasila. „Tahle námitka mi přijde logická. Není sporu, že žalobce dostával za práci do července zaplaceno. A zástupkyně žalovaného teď tvrdí, že nic nedělal,“ podivila se soudkyně, která možná podcenila skutečnost, že jde o komunisty, kteří se vždycky řídili heslem „my jsme soudruzi a na práci jsou druzí“.

Maštálkova právnička se ještě snažila zpochybnit platnost pracovní smlouvy mezi Lickem a Maštálkou s tím, že z ní nevyplývá sjednaný druh činnosti a chybí údaj o dni nástupu do práce, ale nakonec si asi i ona uvědomila marnost svého počínání a přistoupila na smír, takže by měl spořivý europoslanec (z našich peněz) dlužnou částku doplatit.

Ať už to bylo jakkoli, pro image strany, která oficiálně stojí na straně pracujících, tato žaloba není vůbec dobrou vizitkou. Maštálkova obhájkyně možná nezvolila nejšťastnější strategii a měla to zkusit celé drze otočit, tak, jak to komunisti umí například s dějinami. Mohla říct třeba to, že chtěl Maštálka dopřát svému klientovi řádnou mateřskou dovolenou a nepřetěžovat ho na galejích v hlavním městě EU, kde včera znamená zítra, a tak se snažil čerstvému otci Lickovi vyběhat vysoké bruselné. Což nevyšlo pouze proto, že udělali soudruzi z Eurosojuzu někde chybu.

A mít trochu obratnější PR, mohli komunisti udělat z Ransdorfa, který se nedávno nechal sebrat ve švýcarské bance, bojovníka proti zločinným švýcarským bankéřům, a z asociála Maštálky, který se zachoval hanebně k rodině s malým dítětem, pokrokového a genderově vyváženého neomarxistického revolucionáře, jenž se hrdinně vzdá části svého královského europlatu a podělí se s vykořisťovaným.

To by určitě muselo zafungovat a v průzkumech sebrat aspoň pár procent rovněž bývalému komunistovi, agentovi a největšímu lapkovi A. B., jenž trůní v čele ministerstva financí a kromě koblih rozhazuje státní miliardy v podobě dotací, které ve velkém přiděluje těm nejpotřebnějším – tedy výhradně sám sobě a svému chemicko-agrárnímu impériu.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra