Co mají společného uživatelé sociálních sítí, novináři a vědci? A proč v tomto případě neplatí, že opakování je matkou moudrosti?

V březnové Šifře jsme se upřímně podivovali tomu, že prominentní režimní virolog Christian Drosten, který radí německé kancléřce Angele Merkelové, jak zavřít na co nejdelší dobu národ doma, vyvinul PCR testy na detekci údajně nového viru SARS-CoV-2 ještě předtím, než byl tento strašák na ovládání mas oficiálně detekován. Jeho článek Detekce nového koronaviru z roku 2019 (2019-nCoV) v reálném čase metodou RT-PCR, ve kterém se pochlubil vynálezem účinného testu, vyšel 23. ledna, zatímco Číňané oznámili nalezení sekvencí wu-chanského koronaviru až o den později, tedy 24. ledna.

Pokud se ale podíváme na způsob, jakým byl údajně nový virus z rodiny koronavirů zjištěn a posléze vypuštěn do světa, Drostenovo jasnovidectví je proti tomu jen takovou neškodnou provokací.

Jakmile se totiž Číňané novým koronavirem na začátku roku 2020 pochlubili, korporátní média z celého světa začala o viru hovořit jako o hotové věci. Čtenář či divák tak snadno mohl nabýt dojmu, že vědci potvrdili existenci nového typu viru, který má takové vlastnosti, že bychom se ho měli všichni bát, dát si mokrý hadr s názvem rouška na hlavu, rok nevycházet z domu a čekat, až se smrtelné nebezpečí přežene.

Ač to ale může znít téměř neuvěřitelně, během tak dlouhé doby, kdy se o koronaviru v médiích včetně těch českých mluvilo častěji než o jakémkoli jiném tématu v dějinách, nonstop dvacet čtyři hodin denně – tedy alespoň do doby, než čeští agenti oprášili sedm let starou kauzu výbuchu muničního skladu ve Vrběticích –, nikdo za celou tu dobu nesdělil o viru ani ty nejzákladnější věci. Ano, o samotném viru neexistují žádné relevantní informace, se kterými by se dalo pracovat a podle nichž by se o něm dalo zjistit více. Z vědeckého hlediska zkrátka a dobře až dosud nebyl žádný takový virus vůbec objeven, pouze se to o něm říká.

To samozřejmě neznamená, že neexistují všechny ty případy infekcí horních dýchacích cest a akutních respiračních onemocnění, kvůli kterým trpí – tak jako každý rok – miliony lidí na celém světě typickými chřipkovými příznaky, nebo že je radno takové případy podceňovat. Snažím se tím říct jen to, že prostě žádný nově objevený virus, který je údajně způsobuje, není.

Kdybychom nebrali v úvahu mediální mlácení prázdné slámy a předvádění se různých rádobyexpertů před kamerami, ale řídili se předkládanými vědeckými fakty, kterými se sami vědci, politici a jiní celebritní odborníci tak často veřejně ohánějí, museli bychom s překvapením konstatovat, že to, co se označuje jako nový nebezpečný virus, který dokonce dostal svůj efektní marketingový název SARS-CoV-2, není vůbec žádný nový virus, ale – v lepším případě – upgradeovaný dávno známý virus s faceliftem, který byl z nějakého důvodu vyzvednut nad všechny ostatní. A v tom horším případě se covidem-19 nazývá buď virový koktejl složený z mnoha různých virů a jiných patogenů, nebo prostě jen respirační infekce, které se dříve souhrnně nazývaly jako chřipka.

Aby bylo možné hovořit nejen o novém, ale o jakémkoli jiném viru, existují závazná vědecká pravidla pro jeho izolování. Virus musí být takzvaně očištěný od všech nečistot a cizorodých látek, aby bylo jasné, že nějakou chorobu způsobuje právě daný virus, a ne třeba směs virů, bakterií, parazitů či jiných patogenů. Teprve pokud dojde k jeho očištění od různého dalšího balastu, můžete mít jistotu, že pracujete se skutečným virem. Dokud to neuděláte, můžete mluvit, o čem chcete, ale rozhodně ne o tom, že máte pod mikroskopem virus. Natož pak nějaký nový! Jenže přesně to se v roce 2020 stalo.

Právě na pátrání po původu „nového“ koronaviru lze nejlépe pochopit nejen to, jak fungují či nefungují média, ale také jak funguje či nefunguje na politice závislá mainstreamová věda, které z nějakého důvodu důvěřuje snad ještě víc lidí než médiím. Jinak by se ostatně nemohla žádná takováto pandemie nepandemie vůbec uskutečnit.

Stíhačka u bankomatu

Žijeme ve světě, kde stačí šikovně vypustit nějakou informaci, zprávu, fotku či video, a pokud zaujme, ostatní se postarají o její rozšíření, jemuž se také říká virální. Obvykle si tento způsob šíření informací spojujeme se sociálními sítěmi typu Facebook či YouTube.

Již dávno ale podobným způsobem pracují i takzvaná seriózní média. Jakmile jeden plátek něco napíše či televize odvysílá, do večera to máte v drobných obměnách na všech serverech. Většinou nikdo nezkoumá, jestli je to pravda, ale odkazuje se na původní zdroj. Často se tak stane, že se v médiích, než si toho někdo všimne, pokud vůbec, šíří smyšlenka či popletená pitomost.

Jako když britský deník The Daily Telegraph informoval v roce 2015 o tom, že si řecký pilot stíhačky F-15 zaletěl kvůli omezení výdeje hotovosti ve své zemi na turecký ostrov, aby si vybral z bankomatu. Ihned o tom zpravily své čtenáře i česká média jako Novinky.cz, Lidovky či server Echo24. Když se ukázalo, že se to nikdy nestalo, některé servery v tichosti změnily obsah článku s tím, že jde o kachnu, jiné přidaly slova „možná“ a „prý“, někdo celou hloupost smazal a jinému to bylo jedno a nechal ji tam dodnes.

Jde o takzvané clickbaitové články, které mají vyplnit web hlavně proto, aby se na ně klikalo a zajistily novinám čtenost a příjmy z reklam. To je sice ošklivá, ale pořád ta méně špatná varianta.

Častější, a svým dopadem na čtenáře a diváky mnohem zásadnější kopírování zpráv bez ověřování pravdivosti a smysluplnosti jejich obsahu praktikují zpravodajská média tím, že bezmyšlenkovitě přebírají obsah od takzvaných tiskových agentur, jako jsou AP, AFP, Reuters nebo u nás Česká tisková kancelář (ČTK). Média, aby nemuseli jejich novináři pracovat a přemýšlet, si platí odběr obsahu těchto agentur, který pak mohou v rámci licence zveřejňovat. A také tak bez uzardění činí. Obrovskou část obsahu takzvaných seriózních zpravodajských webů tak tvoří zprávy vznikající použitím legendárních klávesových zkratek Ctrl + C a Ctrl + V. Obsah médií se tak významně překrývá. Onu kachnu s řeckým pilotem letícím k bankomatu mimochodem jako první u nás zveřejnila právě veřejnoprávní ČTK, což je zřejmě ten hlavní důvod, že ji přetisklo i tolik serverů, které by si ji jinak musely samy najít a přeložit například z médií tureckých či britských.

To, co se do médií přes agentury kromě občasných kachen ale šíří nejlépe, je politická propaganda. A právě propaganda je dalším důvodem, proč jsou dnes média k nerozeznání jedno od druhého. 

Když potřebují politici, úředníci, byznysmeni, bankéři, vědci či jiní tvůrci veřejného mínění rozšířit svoji agendu, nejlepší možnost, jak to udělat, je dostat svoje vyjádření, prohlášení či článek k redaktorům tiskových agentur. Jakmile jej otiskne tisková agentura a dá článku trochu zajímavější titulek, o reklamu zdarma je postaráno. Redaktoři takzvaných seriózních médií jen zajásají, když jim na obrazovce vyskočí hotový článek; mohou ho pouze lehce upravit či zkopírovat a sami nemusejí nic dělat. Pokud by agenturní obsah sloužil pouze k přehledu a inspiraci či jako podklad pořádných vlastních článků, dalo by se to možná pochopit, ale v praxi slouží „četka“ spíše jako stolní kopírka.

Největší hoax

Kromě propagandy, kterou šíří takzvané zpravodajské agentury, od nichž ji přebírají takzvaně seriózní média, tvoří zbytek mediálního obsahu propaganda vlastní produkce. Když už napíšou, vymyslí či natočí redakce něco samy, udělají to podobným sociálně-síťovým způsobem, popsaným v úvodu. Někdo někde něco plácne a oni to přetisknou či odvysílají, aniž by hrálo roli, proč to ten člověk řekl, za jakým účelem, jaká je jeho agenda a jaké má zájmy, nebo jestli dané problematice rozumí či nikoli. A to je problém. Autoritám se přece neodporuje, naučili nás, už když jsme byli malí. A tak může vyjít v nejčtenějších českých „seriózních“ novinách klidně článek o tom, že kokosový tuk je nejhorší ze všech, i když je ve skutečnosti jeden z nejlepších. Pokud se píše o nemovitostech, zeptají se novináři makléřů, kteří mají zájem na tom, aby ceny rostly, nebo bankéřů, kteří potřebují zadlužit co nejvíc klientů, a vznikne text o tom, jak porostou i nadále ceny nemovitostí, i když budou ve skutečnosti prudce klesat. A guvernéra ČNB, tedy toho, kdo z autority své funkce už rok oznamuje, jak to bude, a jediný to skutečně ví, protože problematice do detailu rozumí, všichni ignorují, nevěří mu nebo ho nechápou, protože je pro ně daná problematika španělskou vesnicí a ani se o to nesnaží. 

Jednotlivá čísla Šifry si můžete objednat v tištěné i digitální formě v našem eshopu. Stejně jako předplatné. Poštovné a balné je zdarma

Vezmeme-li to kolem a kolem a připočteme k tomu obchodní zájmy inzerentů a vlastníků médií, propletené s podivnou liberalistickou módní ideologií, nemůžeme se divit, že noviny a televize jako by si z oka vypadly. Kdybyste jim zakryli název, nikdo nepozná, co vlastně čte nebo sleduje. Vše je umocněno tím, že právě adeptům novinářského řemesla je zkušenějšími kolegy i vzdělávacím systémem tento typ „žurnalistiky“ vštěpován jako seriózní a jediný správný. Podle toho to taky vypadá.

Pokud by podobným způsobem vznikaly jen novinářské kachny nebo neškodné bláboly o dění na politické scéně, která je na neustálém žvanění do médií založena – to aby politici vypadali, že něco dělají, a odvedli pozornost od svých kšeftů a toho, že v zákulisí dělají úplně něco jiného, než říkají –, zase tak moc by se nestalo. Jenže velká média takto, v zájmu mocenských a byznysových elit, které je provozují, vydávají a ovládají, nadchla světovou veřejnost třeba pro válku v Iráku, na Ukrajině, v Sýrii či Libyi či pro odpor proti Rusku nebo Číně, tu evropskou pak třeba pro Evropskou unii.

Loni a letos se jim pak podařil skutečný majstrštyk – přesvědčit spoustu lidí na celém světě o tom, že se vzduchem napříč světem šíří nový virus, a proto by bylo dobré zavřít se doma a pěkně počkat, až zchudneme, abychom mohli být pak ještě chudší. To se samozřejmě týká především těch, kteří tomu všemu uvěřili a řídili se „cennými“ radami našich expertů a politiků. Já vím, může za to i neochota přemýšlet a nebetyčná důvěřivost či naivita obrovského množství lidí v kombinaci s tragickým vzdělávacím systémem většiny vyspělého světa, který utrpěl pandemií definitivní KO, ale teď se zrovna bavíme o tom, jak pracují média a jak se jim podařilo vytvořit možná největší hoax v lidských dějinách. Umocněný tím, že kdo jej zpochybní a nechce na prezentované koniny, abychom byli slušní, přistoupit, stejná média jej začnou vláčet bahnem a nadávat mu do dezinformátorů, podvodníků, hochštaplerů, konspiračních bláznů a všeho možného. Od nich to sedí, že?

Zatímco ale dřívější mediální podfu(c)ky od 11. září 2001 přes války v Afghánistánu či Iráku po poslední americké volby souvisely do velké míry s velmocenskými půtkami neboli geopolitikou, v tom nejnovějším sehrála kromě tradičních účastníků nejvýznamnější roli věda. Tedy oblast, o jejímž financování tradiční účastníci, tedy politici a jejich sponzoři, rozhodují. Kruh se uzavírá. Do třetice všeho zlého totiž podobným způsobem jako sociální sítě a média, tedy stylem jeden něco kvákne a ostatní to opakují a rozvíjejí, pracuje i moderní mainstreamová věda.

Ostatně jeden z otců koronavirové šarády, autor PCR testů Christian Drosten, údajně našel kýžené vědecké důkazy právě na Facebooku. „Před veřejným vydáním virových sekvencí z případů 2019-nCoV jsme se spoléhali na zprávy ze sociálních médií oznamující detekci viru podobného SARS. Předpokládali jsme tedy, že do vypuknutí je zapojen koronavirus související se SARS. Stáhli jsme všechny úplné a částečné virové sekvence související se SARS dostupné v GenBank do 1. ledna 2020. Seznam 729 záznamů byl ručně zkontrolován a byly vytvořeny umělé sekvence (laboratorně odvozené, syntetické atd.) a odstraněny duplikáty sekvencí, což vedlo k závěrečnému seznamu 375 sekvencí,“ přiznal bez skrupulí ve svém „průlomovém“ článku o vynálezu testů, který vyšel den před oznámením detekce viru Číňany v odborném časopise Evropské komise s názvem Eurosurveillance, kde je tento virový papež, jak se mu říká, členem redakční rady. Tím se leccos vysvětluje, protože opravdový vědecký časopis by takový nesmysl nikdy nemohl otisknout. Nevysvětluje to ale to, kromě příslibů tučných grantů či instrukcí z vyšších míst, proč to automaticky přijali za své ostatní vědečtí pracovníci, kteří údajnému novému viru začali dělat reklamu.

Na jedné lodi

I když šlo o velkou premiéru, kooperace vědců s médii zafungovala na jedničku s hvězdičkou.

Falešnou pandemii 24. ledna 2020 oficiálně odstartoval klíčový vědecký poznatek, tedy odborný článek s názvem A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019, který vyšel v prestižním vědeckém časopise The New England Journal of Medicine. Nepočítáme-li tedy vynález koronavirových PCR testů, jenž byl světu oznámen den před údajným objevením koronaviru. Ale nebuďme hnidopiši.

„V prosinci 2019 byla skupina pacientů se zápalem plic neznámé příčiny spojena s potravinovým trhem v čínském Wu-chanu. Dříve neznámý betakoronavirus byl objeven pomocí objektivního sekvenování u vzorků od pacientů s pneumonií. Lidské epiteliální buňky dýchacích cest byly použity k izolaci nového koronaviru s názvem 2019-nCoV (…). Na rozdíl od MERS-CoV a SARS-CoV je 2019-nCoV sedmým členem rodiny koronavirů, které infikují člověka,“ píše se v úvodním abstraktu článku, pod kterým je kromě mnoha čínských vědců podepsán i generální ředitel čínského Úřadu pro kontrolu infekčních nemocí v Pekingu George F. Gao, mimochodem velmi zajímavý chlapík, i když trochu smolař. Nebo klikař? Jak se to vezme. Posuďte sami.

Jednu koronavirovou nákazu globálního významu již totiž zažil. Vypukla 18. října 2019, když se čínský funkcionář zrovna nacházel v New Yorku. Patnáct světových hlavounů se zde sešlo na pozoruhodné konferenci s názvem Event 21. Probíhalo na ní mimo jiné cvičení, na kterém se plánovalo, co by se dělalo a jak by měl svět reagovat na to, kdyby se začala „nečekaně“ šířit pandemie nové infekční nemoci.

Zřejmě se pan Gao na cvičení nějakým nedopatřením nakazil a nákazu dovezl až do Číny, protože o necelé tři měsíce později vypukla ve Wu-chanu, kde má jeho úřad pobočku, nákaza novým koronavirem. Zázračně se ale uzdravil, protože to byl on a jeho kolegové, kdo v prosinci upozornili na „skupinu pacientů se zápalem plic neznámého původu“ Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), neboť v Číně onemocnělo, považte, neskutečných 0,000002 % populace. Na to konto WHO brzy vyhlásila pandemii podle nových kritérií, která byla zmírněna v roce 2009, zřejmě opět náhodou, těsně před další falešnou pandemií prasečí chřipky. A byl to rovněž on, kdo se za necelý měsíc podepsal pod klíčovou studii a článek, jímž oznámil světu „izolaci nového koronaviru“.

Milé děti, já jsem pan George F. Gao, ředitel čínského Úřadu pro kontrolu nemocí, a dnes vám budu vyprávět pohádku o jedné pandemii… Foto School of Public Health

Jestli se tedy „konspirátoři“ z celého světa přeli o to, zda za vypuštěním viru a vytvořením pandemie stojí Američané, Číňané či někdo jiný, pak d) je správně. Složení onoho důvěrného dýchánku je skutečně globální. Sešli se tam zástupci OSN, šéf vývojové sekce Gatesovy nadace; zástupce předního koncernu Henry Schein, jenž vyrábí medicínské ochranné a jiné podobné zdravotní pomůcky, které při pandemii jako když najdete; farmaceutického koncernu Johnson & Johnson, jenž vyrábí mimo jiné vakcíny; jeden z ředitelů Světové banky; pan Gao z Čínského úřadu pro kontrolu nemocí; zástupkyně Univerzity Johnse Hopkinse, jež nás jako první začala oblažovat apokalyptickými čísly a modely, a zároveň bývalá zástupkyně ředitele americké tajné služby CIA; bývalá australská ministryně zdravotnictví a později bankéřka; zástupce největší PR agentury na světě Edelman; ale i manažer letecké společnosti Lufthansa nebo člen amerického Úřadu pro kontrolu nemocí… Taková pěkná nadnárodní shoda, co říkáte? Jak že to říkali v televizi? Všichni jsme na jedné lodi?

Účastníci newyorského zájezdu si na pandemické cvičení udělali dokonce i pěkné oficiální internetové stránky centerforhealthsecurity.org a všechny výtečníky najdete seřazené v sekci Players neboli Hráči. Ano, nikoli Účastníci nebo Členové, ale Hráči. Přesně to totiž jsou. Není však nad hráče, kteří mají nejen smysl pro zodpovědnost, ale i pro humor.

Obzvláště zajímavá je sekce Resources (Zdroje) a jejich Event 21 Model z 11. října 2019 (Model Události 21), který popisuje scénář pandemie, jež v blízké budoucnosti zasáhne lidstvo, a to na ni bude muset globálně reagovat. Protože je tento scénář od nerozeznání od skutečné pandemie, kterou zřejmě pan Gao zatáhl do Číny hned po jednání, neboť vypukla o pouhé dva a půl měsíce později, hloupí a zlí lidé, kteří umějí číst, jej začali označovat nikoli za model nebo cvičení, ale prachsprostý plán.

Na to webové stránky Event 21 zareagovaly poznámkou, že „tento model byl použit exkluzivně pro naše cvičení v říjnu 2019 a nevztahuje se a nemůže být nijak spojován se současnou nákazou 2019-nCoV, protože se od ní liší“. Vážně? Když totiž kliknete o dva řádky výše na záložku CAPS: The Pathogen and Clinical Syndrome, dočtete se, že Coronavirus Acute Pulmonary Syndrome (CAPS) je akutní respirační infekce, která se může rozvinout v zápal plic a akutní respirační syndrom, a je způsobena přeskočením viru z prasete. Jediný rozdíl je v tom, že se nejmenuje SARS, ale CAPS, a nepřeskočil z netopýra, ale vepře domácího. Nevím, jak vy, ale kdybych usilovně trénoval v říjnu na fiktivní pandemii, ze které bych v prosinci a lednu udělal svou studií a nahlášením Světové zdravotnické organizaci pandemii skutečnou, navíc s virózou s úplně stejnými příznaky a dopady, okamžitě bych internetové stránky, které mě z toho usvědčují, smazal. S výjimkou situace, kdy bych věděl, že je lidstvo úplně debilní, protože věří novinářům a vědcům, kteří skákají, jak páníčci pískají. Pak bych asi seděl doma a smál se, až bych se za břicho popadal.

Pan Gao si byl zřejmě tak jistý v kramflecích, že se nemusel ani obtěžovat, aby si dal spolu s kolegy se svou studií, kde „objevil“ nový koronavirus, trochu víc práce. V abstraktu „přelomového“ článku A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019 sice tvrdí, že se vědcům podařilo izolovat a popsat nový 2019-nCoV, ale ani jedno z toho nebyla pravda. Když se totiž jeden osvícený německý novinář autorů klíčové studie zeptal na to, na co se měli od začátku ptát všichni novináři a vědci, tedy zda jimi publikované mikroskopové fotografie a závěry ukazují očištěný a izolovaný virus, odpověď byla šokující: „Prezentujeme snímek sedimentovaných virových částic, nikoli očištěných.“ Jinými slovy šlo o spektakulární vědecký podvod. Jenže kde není žalobce, není ani soudce. Co to vlastně do důsledku znamená, když „věda“ pracuje s „neočištěným“ patogenem, si řekneme v článku Polámaný anděl, který najdete v květnové Šifře, stejně jako další navazující texty.

Podobně jako pan Gao k tématu (či zadání?) přistoupili i ostatní vědci, kteří zveřejnili své studie či články o objevu nového viru. Ten původní byl mimochodem odkázán v 17 vědeckých pracích a jiní vědci či média jej zmínili v neuvěřitelných 7751 případech. Facebooková společnost zkrátka funguje stoprocentně: Jeden řekne nějakou blbost, a ostatní to opakují. Je to snadné a efektivní a, jak se říká, není to vůbec žádná věda.

Tento článek vyšel v květnové Šifře, č. 5/2021, kde najdete spoustu podobných článků. Pokud se Vám moje práce líbí, objednejte si tištěné nebo digitální předplatné. Stejně tak můžete sledovat moje živá vysílání na YouTube kanálu Šifrovaný svět.

Milan Vidlák, časopis Šifra