U většiny dezinformací, kterých se média v posledních letech dopouštějí, není snadné rozeznat úmysl či prokázat, že jde o přímou manipulaci – a to především proto, že u událostí, o kterých referují, nebýváme osobně. Maximálně z nich můžeme cítit zaujatost, tendenčnost či stranění jedné skupině či ideologii.

V případě sobotní akce v Příčovech u Sedlčan jsem ale mohl vzorec, podle kterého česká média fungují, pozorovat v přímém přenosu, protože jsem tam byl jednak přítomen, a jednak přesně vím, jak to celé bylo. O to je to zajímavější.

Když se mi Alice Tomková, lékařka a čtenářka mého měsíčníku Šifra, na začátku roku svěřila se svým plánem sezvat lidi na zahradní slavnost na barokním zámečku, který koupila s cílem památku spolu s vzácnou barokní kaplí svatého Vojtěcha zachránit, byl jsem nadšený. Šeptanda se šířila rychle a zájemců přibývalo. Doktorka Tomková se s vervou pustila do organizace. Na jedné besedě se seznámila se sociologem Petrem Hamplem, kterému se nápad uspořádat setkání ku příležitosti Mezinárodního dne původních obyvatel, jejž vyhlásila OSN na 9. srpna, zalíbil a přislíbil svou pomoc i účast. Tento odborník a bývalý korporátní manažer před lety publikoval běžně na stránkách Lidových novin, kde jsem začínal svoji novinářskou dráhu i já. Jednoho dne ale napsal na Facebook nesouhlasné stanovisko ve věci řízené masové migrace, která se v té době rozbíhala, a jeho život se otočil vzhůru nohama. Z respektovaného odborníka se stal psanec, který dostal zákaz publikovat, a nikde nemohl sehnat práci. Nemluvila s ním ani klika u dveří. A co víc, novináři o něm začali referovat jako o samozvaném či dokonce falešném sociologovi, ačkoli má v tomto oboru velký doktorát.

Jelikož ale otevřeně, erudovaně, a přitom srozumitelně popisuje patologické jevy současné společnosti, a to i ty, kterým se mainstreamoví sociologové vyhýbají právě proto, aby neměli problémy jako on, nakonec si Petr Hampl poradil i bez nich. Jeho kniha Prolomení hradeb se stala bestsellerem, objíždí republiku s besedami a uživí se i jako nezávislý odborník. Kniha má sice různé nálepky, ale především u těch, kteří ji nečetli. Skvěle totiž popisuje příčiny úpadku naší civilizace a byrokratizační mašinerii, která ji rozkládá zevnitř.

Zahradní slavnost pořádala lékařka Alice Tomková, nikoli Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže, jak veřejnosti podsouvají mainstreamová média. Foto Šifra

Program Alice Tomková konzultovala a dávala dohromady právě s Petrem Hamplem, který je coby doktor sociologie členem České společnosti pro civilizační studia, a má tudíž výborné kontakty na špičkové řečníky, odborníky a zajímavé osobnosti. Nakonec dorazil třeba politolog Alexander Tomský, antropolog a profesor Ivo Budil či spisovatel Benjamin Kuras, ale také spisovatelka Lenka Procházková, překladatelka, socioložka, bývalá politička a zbrojařka Viktorie Hradská, bývalý policejní prezident Stanislav Novotný, poslanec Jaroslav Foldyna, exministr Jaroslav Bašta, Michal Semín z měsíčníku My nebo Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause. Ale také kontroverzní docent biologie z Jihočeské univerzity Martin Konvička, který v původním programu nefiguroval; naopak nedorazil známý sociolog Jan Keller či bezpečnostní expert Jaroslav Štefec, kteří v něm byli.

A právě na účasti Martina Konvičky v panelové diskusi, podobně jako poslance Jaroslava Foldyny nebo publicisty Ladislava Jakla postavila média v čele s Lidovými novinami špinavou kampaň, která začala ještě před samotným setkáním.

Lidové noviny se dopustily první úmyslné dezinformace už v titulku Foldyna, Jakl a spol. jedou na ‚Vlastenecké setkání‘ Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže. Jak se později ukázalo, právě na této nepravdě byla celá kampaň, do níž se posléze zapojila i další média, založena.

Petr Hampl se setkání účastnil jako soukromá osoba. To, že je zároveň spoluzakladatelem Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže (od roku 2017), jehož posláním je využívat svobodu projevu ve všech jeho formách, dělat si legraci z politické korektnosti a prosazovat ochranu práv heterosexuálních bílých mužů, s tím vůbec nesouvisí. „Setkání nemělo s tímto sdružením nic společného, neorganizovalo jej, ani v něm nebylo nijak angažováno. Účastnil jsem se jen já jako Petr Hampl. Stejně tak nebyli žádným z témat diskusního panelu homosexuálové, vůbec to s tím nesouvisí,“ říká sociolog.

Toto spojení vytvořila média uměle proto, že se jim hodilo, aby jej mohla dát do opozice vůči ve stejnou dobu probíhajícímu průvodu leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob Prague Pride v Praze. Setkání v Příčovech s průvodem sexuálních menšin po Praze nemělo od začátku absolutně nic společného, nikdo mu nebránil, nikdo ho neřešil a nebylo ani tématem debat. Až do doby, než před půl druhou jednu z poklidných diskusí přerušilo koordinované a sáhodlouhé troubení automobilů a křik z megafonu.

Záhy dorazil průvod s duhovými vlajkami, jehož protagonisté se začali domáhat toho, abychom „opustili jejich kraj“. „Jak se vám tam nenávidí?“ křičí mladík s megafonem a označuje naši přítomnost za „fašistickou hrozbu“. Lidé, kteří si přijeli povídat na soukromou akci o tom, kam směřuje naše společnost, jsou dlouhodobě nálepkováni jako extremisté. Zatímco neomalení provokatéři, kterých se toto setkání vůbec netýká, na ně agresivně křičí a nadávají jim, že jsou jako nacisté a mají vypadnout z jejich kraje a své vlastní zahrady, jsou nazýváni občanskými aktivisty. Zvláštní to doba…

Když na někoho, kdo si normálně povídá, začne někdo řvát megafonem, říká se mu občanský aktivista. Foto Šifra

Výstižně toto hlučné extempore shrnula elegantní konferenciérka celého setkání Viktorie Hradská. „Zachovali jste se při té legraci za plotem skvěle. Požádala jsem je, aby mi půjčili svůj megafon. Že bych na ně zakřičela, jak to myslím, ale děti mi řekly, že mi nepůjčí megafon. Protože je jejich. Tak jsem je pozvala, aby šly k nám na pódium, že my jim půjčíme náš mikrofon. A oni řekli, že nepůjdou k našemu mikrofonu. Tak jsem vstoupila za plot a řekla jim, jak se jmenuji, a že bych se s nimi ráda seznámila a ráda bych věděla, jak oni se jmenují. A oni řekli: Odejděte z našeho území.“

Jediné, o co duhovým dívkám a chlapcům šlo, bylo vyvolat konflikt. K umělému spojení médií příčovského setkání s Gay Pride provokace posloužila dokonale. Skoro to vypadalo, jako by to bylo od začátku domluvené.

Vím, jak se dělá mediální špína, proto jsem také z mainstreamu odešel, a tak si troufám v debatě o médiích, které se účastním se Stanislavem Novotným, Ladislavem Jaklem a Petrem Žantovským předpovědět, jak bude „kauza“ ve sdělovacích prostředcích podána: „Na tom oživení našeho setkání se dá krásně ilustrovat, jak média fungují. Pokud se to někde objeví a byli tu mainstreamoví novináři, bude v titulku nebo podtitulku, že Akci extremistů narušili aktivisté poklidným protestem. Přestože to bylo úplně naopak. My jsme si tu normálně povídali, chovali jsme se slušně, ale přijde někdo a začne na nás řvát megafonem. A v médiích to bude obráceně. A tak je to dnes v médiích se vším.“

Až do narušení akce průvodem LGBT aktivistů probíhala normální diskuse a akce neměla s homosexuálním průvodem Prague Pride nic společného… Foto Šifra

Ani jsem se moc nespletl. Jeden z účastníků našeho setkání se neudrží a hází po křiklounech za plotem spadaná jablíčka. Ostatní ho brzy zastaví, ale v titulku Lidových novin se objevuje: Vlastenecké setkání heterosexuálů narušil jen protest ‚duhové‘ mládeže. Aktivisty zasypala sprška jablek.

Prague Pride s Příčovy spojila ve své reportáži i televize Prima, která z velkých českých médií informuje obvykle nejotevřeněji a nejsvobodněji. Ve tříminutové reportáži informuje o průvodu v Praze, jehož se zúčastnily desetitisíce lidí, kromě homosexuálů i předseda Pirátské strany Ivan Bartoš se svou manželkou. Moderátorka zmiňuje narušení průvodu dvacítkou odpůrců nebo zapálení duhové vlajky, symbolu LGBT komunity, a také to, že někdo gayům naolejoval letenské schody. Nepochopitelně pak ale na závěr této reportáže připojila dovětek, že o pár desítek kilometrů dál, v Příčovech na Sedlčansku, se odehrála ve stejnou dobu akce vyznavačů „odlišného názoru“. Blíží se doba, kdy bude prohřešek nebýt homosexuálem, nebo kádrování podle orientace?

„Akci organizovalo Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže,“ hlásil moderátor, který, v tomto případě zřejmě neúmyslně, tuto dezinformaci, kterou považoval za fakt, převzal z Lidových novin.

Ve skutečnosti šlo o normální diskusní bloky, týkající se směřování naší civilizace – pojetí vlastenectví, chyb, kterých se Západ dopouští, vzdělávání, napětí ve společnosti či fungování médií. Tedy témata, která si normální člověk se zájmem poslechne. (Ostřejší příspěvek a takový, který by šel označit jako problematický, zazněl za celé odpoledne v jinak velmi kultivované a zajímavé diskusi jen jeden, v podání Iva Gece. Pozoruhodné je, že o zajímavých myšlenkách a postřezích Alexandera Tomského či spisovatele Benjamina Kurase média taktně pomlčela, a články staví na tom Gecově.)

I když mám na spoustu věcí jiné názory než mnozí diskutující, a kdyby bylo jen na mně, udělal bych složení názorově ještě pestřejší, nikdy by mě nenapadlo někoho kádrovat, nerespektovat a přikazovat, kdo kde co smí nebo nesmí říkat. Byl jsem loni na akci, které se účastnili i Jiří Drahoš či Marek Hilšer. Normálně jsem si s nimi povídal, jako s ostatními, a nekřičel na ně megafonem. Tak jako si na jiných akcích zase povídám s Jaroslavem Foldynou či Petrem Hamplem. To je ta demokracie, o které se tak často nahlas mluví. Pokud ale někdo haní akci, na které je přes dvě stě lidí, kvůli tomu, že na ni přijede také někdo s umělou nálepkou kontroverzní, vypovídá to jenom o něm. A o tom, že mu právě o to jde.

Původně nepolitická akce měla kvůli aktivitám LGBT a mediálních aktivistů z Lidových novin i politickou dohru. Zahradní slavnost se konala, jak již bylo zmíněno, též ku příležitosti mezinárodního dne původních obyvatel, jejž vyhlásila na 9. srpna OSN, a také k výročí vysvěcení vzácné kaple svatého Vojtěcha, v níž se odehrála slavnostní mše. Dorazili i někteří občané Příčov, a každý, kdo mohl a chtěl.

Mše svatá v zámecké kapli, kterou Alice Tomková nádherně zrestaurovala. Foto Šifra

Padesátitisícovým příspěvkem toto setkání podpořil také Středočeský kraj. „Jedná se o zahradní slavnost, která se koná k výročí vysvěcení kaple sv. Vojtěcha v Příčovech a zároveň má být chápána jako vlastenecká,“ stojí v žádosti, kterou poslala na kraj Alice Tomková, jež cennou kapli zrekonstruovala a zrestaurovala, již v březnu. „Mělo by vše vyznít jako den ctění tradic, respektu k minulým generacím a také jako den národního obrození,“ vysvětlila své záměry s odkazem na román Aloise Jiráska F. L. Věk. A tak se také stalo.

Nyní, po manipulačním spojení s homosexuálním pochodem a umělém skandalizování v médiích se kraj lekl a požaduje vrácení dotace.

Dobře to pro Lidové noviny shrnul poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna: „Je to součást psychózy okolo pojmů národ a vlastenectví. Prague Pride v ten samý den financovaly neziskové organizace, které zase financuje státní rozpočet. (…) Mají svou pravdu a svoboda je jen pro někoho. Je to ukázka dvojího metru.“

Hejtmanka Středočeského kraje Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO), která byla na (dez)informace Lidových novin nucena reagovat, nevědomky připustila, že se o dotacích rozhoduje podle politického klíče. Kraj poskytuje podporu z Fondu hejtmana každoročně desítkám žadatelů z řad obcí, institucí, sdružení i soukromých subjektů a podporuje mnoho společenských, kulturních či sportovních akcí. „Není však naším cílem cenzurovat obsah těchto akcí. Rada schvaluje předložené projekty v dobré víře,“ řekla. V dobré víře, že budou všichni názorově jednotní a stranicky uvědomělí jako za starých časů?

Aktuální číslo Šifry si můžete pořídit v tištěné i digitální verzi v našem eshopu, stejně jako předplatné.

Zahradní slavnost měla navázat na první ročník, který se konal před dvěma lety. Při příležitosti restaurování zámecké kaple svatého Vojtěcha zde tehdy vysvěcoval tamější sochy arcibiskup pražský a kardinál Dominik Duka. Na zámek se sjelo mnoho zajímavých lidí, pozváni byli i obyvatelé obce, všichni se dobře bavili a všechno bylo v pořádku.

Letos, kdy dorazili nastrčení duhoví provokatéři, média lživě spojila konání slavnosti s desítky kilometrů vzdáleným karnevalem menšin a udělala z akce něco, co jí nikdy nebylo. Už to zahradní slavnost není, protože přijel i Konvička? Co jiného než kádrování a cenzura tohle je?

Korunu všemu nasadil internetový deník Aktuálně.cz, který převzal kompletní dezinformace z Lidových novin a ještě si přidal vlastní manipulace. Titulek křičí: Vandas, Jakl a další. Kraj podpořil „vlastenecké“ setkání dotací, teď ji chce vrátit. Server Zdeňka Bakaly do titulku dokonce propašoval předsedu Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáše Vandase, který se na akci též objevil. Dorazil jako soukromá osoba, neúčastnil se žádného panelu, nebyl oficiálním hostem a nikdo nevěděl, že přijede. Liberální Deník N posunul mediální lež zase o kousek dál. Převzal všechny dezinformace z Lidových novin, z Aktuálně.cz a v dnešním titulku hlásí: „Bílí heterosexuální muži“ rokovali za krajské peníze. Uvedli nás v omyl, zlobí se Jermanová a chce peníze zpět. „Na zhruba čtyřhodinové akci s názvem Vlastenecké setkání v Příčovech promluvilo mnoho představitelů xenofobní a extremistické scény,“ píše „seriózní“ deník. Akce to byla osmihodinová a o skvělém koncertu Zuzany Stirské a její skupiny Gospel Time, která zpívá černošské spirituály, se nikdo z novinářů raději ani nezmínil. Asi aby akce působila dost „extremisticky“. Stejně jako o diskusi o médiích, kde jsme přesně tyto dehonestační a manipulační kampaně do detailu popisovali.

Akce to byla pro každého, jak uvedla Alice Tomková i v žádosti o příspěvek. Lékařka, která ve svém volném čase sama opravuje barokní památku se vzácnou kaplí a snaží se ji zachránit, protože má vztah ke svému rodnému kraji, je nyní vláčena mediálním bahnem a chtějí po ní vrátit příspěvek kvůli tomu, že na její zahradní slavnost přijely mezi 200 lidmi i některé „špatné kádry“. Zatímco barevný pochod polonahých homosexuálů v tangách s labutím peřím dostává horentní sumy ze státního rozpočtu i Evropské unie. A každému to přijde normální. Tak absurdní Zahradní slavnost by nenapsal ani Václav Havel.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra