Věra Jourová (ANO), eurokomisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví, z Čechů opět dělá hlupáky. Znovu tak potvrdila smutný fakt, že členové Evropské komise oficiálně hájí zájmy Evropské unie jako celku, nikoli Evropanů a jednotlivých členských států.

Na začátku dubna příslušný výbor Evropského parlamentu schválil „nová pravidla ochrany spotřebitele“, která mimo jiné upravují prodej stejně označených potravin či výrobků s neodůvodněným různým složením v různých zemích EU. Neboli řeší takzvanou dvojí kvalitu potravin, kdy se občanům východních států prodávají oproti státům západním ve stejných krabičkách pod stejnou značkou za stejnou nebo vyšší cenu odpadky.

Někteří politici z Rumunska, Bulharska či Česka se proti tomu ohradili, a i přes prudký nesouhlas Rakouska či Německa, které na tomto legálním podvodu celou dobu neskutečně vydělávají, udělali z problému velké téma. A díky Rumunsku, které nyní Unii předsedá, se podařilo i navzdory sabotáži některých států vrátit toto téma na stůl.

Jenže dopadlo to bohužel poněkud jinak, než si představovali. Směrnice, která má dvojí kvalitu potravin zakázat, sice schválena byla, ale v tak okleštěné a zmrzačené podobě, že se vlastně nic nezmění.

„Poprvé v historii stanovujeme jasná a vymahatelná pravidla proti dvojí kvalitě. Je to velký úspěch pro politiky z České republiky a sousedních zemí – ukázali jsme, že můžeme ovlivnit agendu EU a stanovit pravidla, která zakazují koncept spotřebitele druhé kategorie,“ prsí se přesto paní Jourová, jak to dobře Komise zařídila. Jenže už nedodala, že to, co měla směrnice zakázat, ve skutečnosti povolila.

„Obchodník může přizpůsobovat výrobky stejné značky různým geografickým trhům s ohledem na odůvodněné faktory, jako je získávání místních přísad, požadavky vnitrostátních právních předpisů, cíle změny složení nebo prokazatelné preference spotřebitelů,“ stojí totiž v „nové“ směrnici.

Jediný rozdíl tedy spočívá v tom, že nám o tom, že nám prodávají šmejdy, na krabičce aspoň napíšou. Protože „pokud daný produkt bude mít odlišné složení kvůli danému zákonu v příslušném státu, který určuje technickou normou složení a v jiném státě to tak není, tak spotřebitelé budou o jiném složení informovaní“.

Sice jsme prohráli, ale chci vám říct, že jsme vyhráli… Eurokomisařka Věra Jourová. Foto CC-A 2.0. Arno Mikkor a Aron Urb, Foto Wikimedia Commons

Europoslankyně Olga Sehnalová z ČSSD, která problematiku shodně vypadajících, ale nekvalitních výrobků prodávaných ve východních členských zemí unie de facto vynesla na světlo a zadala několik testování potravin, které to potvrdily, je z hlasování rozčarovaná: „Je to zklamání a de facto legalizace dvojí kvality. Já se s tím textem určitě smířit nehodlám,“ řekla europoslankyně. „Pasáž ohledně dvojí kvality dopadla tak, že je prakticky legalizovaná. Členské státy prosadily v podstatě nekonečný seznam výjimek a bylo přijato bezzubé řešení,“ řekla deníku Blesk.

Věra Jourová argumentuje tím, že jde o nutný kompromis, a že „jsme čelili obrovskému protitlaku, takže pro mě je to úspěch“. A také dodává, že na směrnici prý navážou zákony daných států, které mohou být „ještě přísnější“. Ještě přísnější? Třeba že nám to napíšou většími písmeny?

Dá se pochopit, že ve zlobbované a nadnárodním korporacím a Německu sloužící Evropské unii je těžké cokoli prosadit, myšleno cokoli ve prospěch občanů. A těžko to jedna Jourová může změnit. Přiznat pravý stav věci, tedy že je kvůli všem výjimkám, připomínkám a úpravám směrnice k ničemu, by ale působilo daleko lépe než vydávat tento debakl za vítězství. Tohle je akorát tak provokace. Když fotbalový trenér po porážce řekne, že ho to mrzí a že hrál jeho tým tužku, divák porážku skousne mnohem lépe, než když bude tvrdit, jaký to byl vyrovnaný zápas a že jsme sice nezískali tři body a dali si dva vlastní góly, ale vlastně to prohra nebyla, protože soupeř byl silnější a líp jsme prostě hrát nemohli. Takže sice jsme prohráli, ale chvi vám slavnostně říct, že jsme vyhráli.

Pokud se Vám moje práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojíhoMůžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra