Ekonomové varovali, že bychom měli posunout hranici, kdy budou lidé konečně moci odejít do důchodu, alespoň na 70 let. Podložili to tím, že se dle odhadu bude populace dožívat stovky let, a náklady na stárnoucí populaci tak astronomicky porostou. Situaci současné mladé generace popsali jako „časovanou bombu“, která exploduje do roku 2050.

Světové ekonomické fórum (WEF) varovalo, že rozdíl mezi úsporami a výdaji k důstojnému stáří se do zmíněného roku může vyšplhat až na 400 bilionů dolarů, a ohrožené jsou zejména země se štědrým a rozsáhlým penzijním programem, jako je Japonsko, Británie, Nizozemí, Austrálie, Kanady či USA. Do výpočtů ale zapojili i dvě nejlidnatější země, tedy Indii a Čínu. Výsledkem je, že by se ze současného rozdílu mezi reálnými a potřebnými úsporami 70 bilionů dolarů mělo stát až 400 bilionů, a to do roku 2050. Na opravdový problém však ekonomové navrhli mírně řečeno přinejmenším diskutabilní řešení.

Příkladem byli důchodci v Británii, jejichž úspory jsou řádově o biliony liber menší, než kolik by měli potřebovat na klidné dožití. Začneme tím rozumnějším – ekonomové se domnívají, že za tyto žalostné vyhlídky může stárnoucí populace, snižující se porodnost, obecně nízká finanční gramotnost a nedostatek spoření. Méně rozumná jsou navrhovaná řešení – kromě tedy zvýšení zmíněné finanční gramotnosti výrazně oddálit odchod do důchodu. Jinými slovy, pracovat až do 70, případně až 80 let. Z ekonomického hlediska to možná smysl dává – málokdo by se zřejmě v plném pracovním zápřahu důchodu dožil.

Regenračné centrum

Faktem je, že je příliš mnoho penzistů a málo lidí v produktivním věku, přičemž v západní kultuře příliš „nefrčí“, aby rodina měla víc dětí a o své starší členy se starala až do smrti. Naopak, lidé jedou sami za sebe a musejí se spolehnout na to, že jim vystačí úspory, které má ale v této šílené ekonomice málokdo. Je ale dobrým řešením uměle natáhnout produktivní věk na 70, nebo dokonce 80 let? Na kalkulačce to může vypadat jako jediná možnost, ale pouze v případě, že se na problém podíváme optikou systému, který jej vytvořil. Pozoruhodné totiž je, že ekonomové jaksi vůbec neřeší fakt, že v ekonomice, kde veškeré peníze vznikají z dluhu, to ani jinak nemůže dopadnout.

Kdekomu by stačil selský rozum na to, aby se pozastavil nad tím, že by ještě dramatičtěji, než je tomu dosud, klesla kvalita života. Sami vidíme, v jakém stavu jsou lidé po celém životě neustálého stresu, strachování se a práce, a pokud si něco zaslouží, pak je to právě odpočinek. Nikoli je dřít z kůže ještě déle a intenzivněji.

„Politici musí uvažovat nad tím, jak do pracovního trhu zapojí 75leté, dokonce i 80leté,“ uvedl představitel WEF pro finanční systémy a infrastrukturu Michael Drexler. Podložil to argumentem, že pokud se tato situace nezmění a rozdíl poroste stejnou rychlostí, nátlak na mladší generace bude v podstatě neúnosný. Hlavními oběťmi budou takzvané vyspělé země, tedy ty, kde se stárnutí populace projevuje nejvíce a zároveň kde je nejštědřejší nebo nejrozsáhlejší penzijní program.

„I když se výzva, které čelíme, může jevit jako nepřekonatelná, je nutné začít přizpůsobovat naše penzijní systémy tak, abychom uplatnili jednotlivé plány,“ (…) „Pokud budeme změny zavádět krok za krokem, je pravděpodobnější, že postupem času se dostaneme na potřebnou hranici a splníme sliby současným pracujícím,“ říká závěr zprávy WEF.

Regenračné centrum

Ekonomové i další experti rádi fantazírují o tom, jak bude budoucnost skvělá a rozvinutá, například že se budeme dožívat více než sta let. Ale i kdyby to tak bylo, což nevypadá, co z takového života budeme mít? Co se takhle jednou zkusit zamyslet nad nějakou hlubší změnou. Do té doby se musíme připravit na fakt, že dnešní mladí se můžou s důchodem rozloučit.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Jan Petrák, časopis Šifra