Právní výbor Evropského parlamentu ve středu schválil směrnici, která může výrazně změnit vymáhání autorského práva na internetu. V červenci o ní bude hlasovat Evropský parlament. Jak už to u návrhů, předpisů a směrnic z „Eurosojuzu“ bývá, vyplývají z nich i velká rizika pro svobodu či to, co z ní ještě zbylo. Kontroverzní je v tomto případě především Článek 13, proti kterému protestují i zakladatelé internetu, neboť podle nich hrozí „internetová cenzura“.

„Dnešní hlasování je prvním krokem k přijetí ochrany autorských práv, které odpovídají výzvám internetového prostředí,“ uvedl německý europoslanec Axel Voss. „Samozřejmě ještě musíme projít hlasováním celého parlamentu a najít shodu s Evropskou radou ohledně detailů. Ale je to první pozitivní signál toho, že parlament dává tvůrcům obsahu možnost vyrovnání s internetovými platformami.“

Co se za těmito prázdnými řečmi ale skrývá? Kritici směrnice ji označují za hloupý nápad a hlasování za počátek možné cenzury internetu. (Neběží už náhodou dávno?) 

Článek 11 má znamenat Ochranu tiskových publikací v souvislosti s digitálním užitím. Tedy daň z odkazu, která má nahradit ušlý zisk vydavatelům, jejichž články – respektive jejich části – jsou po internetu šířeny bez jakékoli kompenzace.

Takže když zase mainstream napíše nějakou kravinu, nebudeme na ni moct ani odkázat? Jak překvapivé… Tento článek, pokud by vešel v platnost, by zřejmě zásadně změnil způsob, jakým mohou lidé vyhledávat zpravodajské, publicistické i jiné články na internetu. Vyhledávače by totiž zřejmě nemohly nabídnout uživateli část článku, aniž by neuhradily poplatek držiteli autorských práv.

Článek 13, Užití chráněného obsahu poskytovateli služeb informační společnosti, kteří ukládají a zpřístupňují velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli, zase upravuje způsob, jakým proti porušení autorského právy mají bojovat „internetové platformy“. Tedy například sociální sítě.

Formulace směrnice je obecná a mluví o „opatřeních, která zajistí fungování dohod uzavřených s nositeli práv ohledně užití jejich děl“. Jako příklad je výslovně jmenováno „používání účinných technologií rozpoznávání obsahu“. To jinými slovy může znamenat nějakou verzi automatického filtrování obsahu.

Pokud by například uživatel chtěl nahrát obrázek na sociální síť, měla by společnost provozující tuto síť povinnost zkontrolovat, zda tento obrázek neporušuje autorská práva. Pokud algoritmus rozpozná třeba scénu z filmu nebo fotku z fotobanky, odmítne sociální síť takový obsah publikovat.

Jak starostlivé… Po zkušenostech s tím, jak se utahovaly cenzurní šrouby v posledních letech, za touto iniciativou lze jen těžko hledat něco dobrého.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra