A safra. Zdá se, že české děti si nemohou užít aspoň chvíli klidu, aniž by je obtěžovala všudypřítomná propaganda. Naopak, intenzivně se pracuje na tom, aby se děti nikdy nenaučily samostatně přemýšlet a ohnuly se, dokud jsou mladé. Jako ten příslovečný proutek.

Jde o velice záludnou taktiku – když vám totiž vštěpují něco od útlého věku, máte tendenci tomu věřit a tímto importovaným světonázorem pak poměřovat hodnocení tohoto světa. Starší lidé, kteří zažili komunismus, se mohou těmto taktikám snáze bránit – i proto jsou za největší potížisty v Evropské unii, která ideologickou výukou obyvatel vyniká, považováni Češi, Slováci, Poláci, Maďaři a po událostech v Chemnitz také východní Němci.

Děti nemají s čím srovnávat, a to je problém. Ovšem z hlediska těch, kteří děti „zpracovávají“, jde o naprosté terno. Nejnovějším počinem v této oblasti je hra (!) o dezinformacích, která se jmenuje Fakespace, stojí za ní studenti brněnské Masarykovy univerzity a bude se hrát ve vyučovacích hodinách na školách. Geniální, kdo tohle vymyslel a povolil.

„Chceme, aby studenti pochopili, že zprávy je potřeba si ověřovat, pokaždé. Minimálně ze dvou a více zdrojů s tím, že Google je náš nejlepší kamarád. Internet je plný falešných zpráv, které šíří dezinformační servery a někdy i klasické zpravodajské weby, které si informace pořádně neověří,“ řekla MF Dnes zeširoka vedoucí projektu Fakescape Julie Vinklová.

Poznáte manipulace? Jednu vám ukážeme…

Hra je nyní primárně určená pro středoškoláky, nicméně autoři tvrdí, že by ji zvládly i děti z nižších stupňů. To by tak ještě scházelo – malé děti jsou jako houby, vše nasávají, a když se s vymýváním začne od útlého věku, na problém je zaděláno.

Pravidla hry jsou velmi jednoduchá – během vyučovací hodiny musí studenti rozluštit, který z pěti prezidentských kandidátů lže. Samotné výroky však naznačují, že je v nich paradoxně obsažena manipulativnost, proti níž mají bojovat.

Hru jsem si chtěl zahrát, ale už nejsem středoškolák, a na stránkách projektu a v článích o ní jsou jen obrázky a infografika, jak celý počin vypadá. V článku na idnes.cz jsem našel konečně odkaz na Kvíz: Poznáte fake news, lži a manipulace, nebo ne? V první chvíli jsem si myslel, že jde o ukázku otázek ze hry. Zřejmě jde o nějaký jiný kvíz. Ale je to značně matoucí.

Po zkušenostech v této oblasti se však domnívám, že to vyjde nastejno a že se ponese v podobném duchu. I tento kvíz, který jsem si vyzkoušel, stojí za to.

Soutěžící má vždy vyhodnotit, zda je výrok pravdivý, či nikoli. Například výrok „Exministr obrany Martin Stropnický z hnutí ANO prohlásil: Americká vojenská přítomnost ještě za Obamy na jaře roku 2016 byla v Evropě posílena jak materiálně, tak z hlediska lidské síly. (…) Kromě pobaltských zemí má třeba taky Polsko slíbený svůj kontingent permanentní americké přítomnosti“ a následné vysvětlení, proč je pravdivý: „NATO skutečně plánuje posílit svoje vojenské stavy v Evropě. Více vojáků se v budoucnu objeví v Pobaltí a Polsku, na jejichž území budou trvale přítomny i americké jednotky. O posílení vojenské přítomnosti v Evropě bylo rozhodnuto (str. 10, bod 40) v červenci roku 2016 během varšavského summitu NATO. Jedná se především o zvýšení počtu jednotek v tzv. východním křídle, tedy v Polsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku. V každé z těchto zemí by měl vzniknout jeden mezinárodní prapor pod velením USA, Kanady, Velké Británie a Německa. Nejvyšší vedení těchto mezinárodních sil bude v Polsku.“ Čtenář je tak pěkně podprahově, zelenou barvou směřován k dovzdělání.

Když je výrok pravdivý, jeho vysvětlení je pozitivní. Například „Předseda České pirátské strany Ivan Bartoš v roce 2014 prohlásil, že když lidé hlasovali v referendu o přistoupení ČR k EU, byla povinnost přijmout euro součástí otázky.“ To je pravda, která je okomentována takto: „Jde o příklad ze serveru demagog.cz. Se vstupem do EU akceptovala Česká republika i primární právo Evropské unie v celém jeho rozsahu, pokud nebyla v rámci přístupové smlouvy dojednána výjimka. Výjimku z povinnosti přijmout v nespecifikovaném časovém období euro si Česká republika nevyjednala, jak je patrné z přístupové smlouvy samotné nebo z kratšího dokumentu shrnujícího podstatné body smlouvy pro ČR, vypracovaného Ministerstvem zahraničních věcí. Znění otázky v referendu bylo následující: ,Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?´ I otázka samotná tedy explicitně odkazuje na podmínky vyjednané v rámci smlouvy o přistoupení, a tedy i o závazku budoucího přijetí eura. Výrok Ivana Bartoše proto server hodnotí jako pravdivý.“ Server demagog.cz, který je zde vydáván za arbitra pravdomluvnosti, mimochodem spolufinanuje třeba americká ambasáda nebo Nadace otevřené společnosti George Sorose, čemuž odpovídá i obsah výroků ve školní hře.

Jako pravda je zde hodnocen třeba výrok Jana Farského ze STAN: „Rusko porušuje mezinárodní smlouvy, mezinárodní právo a tak jako si utrhlo kus Moldavska, jako si utrhlo kus Gruzie, kus Ukrajiny, tak podobným způsobem útočí na Českou republiku. Ono neútočí jako zbraněmi, které si můžou lidé představovat z 20. století, ale Rusko přezbrojilo na 21. století a je to otázka boje v kyberprostoru, fake news, dezinformací…“ S vysvětlením, že server demagog.cz jej vyhodnotil jako pravdivý. Za to je ostatně placen.

A že porušuje mezinárodní smlouvy chlebodárce serveru demagog.cz, USA, i Evropská unie? Za to demagog.cz ani Masarykova univerzita granty nedostávají.

Manipulativnost takzvaných pravdivých výroků je do očí bijící, spíše ale pro někoho, kdo se v politice a geopolitických souvislostech orientuje a zajímá se o ně. Pro děti a středoškoláky? Těžko.

Proto být rodičem středoškoláka, využiju této plošné reklamy, kterou projektu Fakescape dělají mainstreamová média, a začnu sledovat, zda hra dorazila do školy, kterou navštěvují moji potomci. A pak si ji vyhodnotím.

Trend, kdy je „výchovná“ pozornost zaměřena na děti, se prohlubuje a v informační válce je velmi silným prostředkem. Paradoxně ale dochází k situaci, kdy jedni „zpracovaní“ studenti (vysokoškoláci) předávají to, co je o světě „naučili“, dalším studentům (středoškolákům), pro které jsou důvěryhodnější než dospělí, takže se několik much zabije jednou ranou.

Pokud se povede zpracovat mladou generaci, a vzhledem k množství projektů a dotací, které do nich míří, to vypadá nadějně, zvítězí unifikované a stádní myšlení, ideální pro globální superstát, kde si budou muset myslet všichni to samé. Jinak pro ně v Evropě nebude místo.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra