Ve Spojených státech amerických řádí takzvaní letečtí maršálové – úředníci, kteří sledují americké občany, ačkoli nejsou z ničeho podezřelí ani není jejich jméno uvedeno na seznamu podezřelých z terorismu, a sbírají citlivé informace o jejich pohybu a chování. To vše v rámci sledovacího programu, který funguje od roku 2010, je tajný a jmenuje se Quiet Skies (Tichá oblaka). Informoval o tom deník The Boston Globe, v Česku o tom psal internetový deník Aktuálně.cz.
Sledovací program spadá pod agenturu TSA (Transportation Security Administration), jež je součástí ministerstva pro vnitřní bezpečnost a stará se především o bezpečnost letového provozu.
Za nedůvěryhodné chování je přitom považováno skoro všechno. Cestující se nesmí moc potit, chodit často na záchod, hrát si s mobilem ani se příliš družně bavit s cestujícími či být jakkoli divný. A být nervózní? Zapomeňte.
Účelem vzniku programu bylo odvrácení hrozby teroristického útoku, kterou představovali neznámí teroristé nebo podezřelé osoby. Jenže právě kvůli tomu letečtí maršálové sledují právě cestující, kteří nejsou na seznamu podezřelých osob, tedy obyčejné Američany. Agenti tak sledují konkrétně určené cestující, načež posílají soustavné zprávy o jejich chování. A dají je na seznam.
Některým lidem to přijde zřejmě normální. „Jsme podobní jako policisté, kteří stojí na rohu ulice, kde je zvýšená pravděpodobnost, že se něco stane,“ komentoval zjištění deníku The Boston Globe mluvčí TSA James Gregory. „Když jste v uzavřeném prostoru ve výšce 9000 metrů, dává smysl, že tam někoho nasadíte.“ Jako by nestačilo, že jiná agentura, NSA, všem špehuje telefony a počítače. Na zvýšené bezpečnosti ve světě se to, zdá se, nijak neprojevuje.
Pan Gregory ale podotýká, že i když se někdo chová v průběhu letu podezřele, neznamená to, že ho maršálové hned zadrží. „Jen“ si o něm udělají záznam. To jsme rádi.
Pasažéři o tom, že jsou na ně nasazováni agenti, samozřejmě nic netuší. Informováni nejsou ani o tom, že jsou v databázi podezřelých. Neexistují ani nějaké kritéria – respektiva agentura je odmítá zveřejnit -, na základě kterých se o zařazení na seznam rozhoduj. Záleží tedy zřejmě na náladě maršálů. Tak se to dělá v každé nedemokratické společnosti. Překvapivé je to o všem u té, která se stále dokola demokracií ohání.
Teď už zbývá jen zavést sledování na toaletách. Maršálové by mohli do vysílaček hlásit třeba „vzduch je čistý“ nebo „smrdí to tu terorismem“.
