Barevné nádobí vyrobené z melaminu je oblíbené, protože je lehké, stabilní a odolné proti rozbití. To je důvod, proč se často používá pro děti, na piknik, dovolenou nebo kempování. Existují ale dobré důvody, proč se tomuto nádobí z plastu vyhnout.

Co je to melaminový plast?

Melamin je bílý prášek bez chuti a zápachu. V současné době se průmyslově získává z močoviny. Močovina mimo jiné vzniká při spalování zemního plynu. Velká část melaminu se zpracuje na syntetickou pryskyřici, která se mísí s formaldehydem. Obsahuje ho například lak na nehty, oblečení, léky a také plastové výrobky. Získaná melaminová pryskyřice se často používá na výrobu nádobí. To je však v mnoha případech nezdravé. Zde jsou hlavní důvody:

  1. Melaminový plast může uvolňovat toxické látky

Při teplotě 70 °C melaminové nádobí uvolňuje částice formaldehydu a melaminu. Obě látky mají škodlivé účinky na zdraví, varuje německá centrála na ochranu spotřebitelů. Při pokusech na zvířatech se prokázal toxický účinek melaminu na močový měchýř. Formaldehyd dráždí kůži a sliznice. Při nadechnutí může vzniknout riziko rakoviny nosohrtanu. Je také známý jako spouštěč alergií. Pro obě látky však neexistují přesné limity. V jednom kilogramu potravin se smí nacházet více než 2,5 mg melaminu a 15 mg formaldehydu. Pokud se melaminový plast ohřeje v mikrovlnné troubě nebo se do něj nalije příliš horká tekutina, toxické látky se dostanou do jídla nebo nápojů. Ty následně fyzické tělo zatíží toxickými látkami.

Také kuchyňské náčiní jako lžíce nebo pánve jsou vyrobené z melaminového plastu. Jídlo nesmí v pánvi nebo hrnci ležet delší dobu, protože se může uvolnit melamin a formaldehyd. Nejlepší je se melaminového nádobí na vaření a pomůcek zbavit a jednoduše používat jen dřevěnou vařečku.

  1. Kyseliny, tuky a sůl rozpouštějí toxické látky

Také kyselina, tuk a sůl z melaminových nádobí uvolňují melamin a formaldehyd. Pravděpodobnost se zvyšuje, pokud jsou v nádobí delší dobu mastné nebo slané omáčky. Pro tento účel by se měly používat misky z porcelánu nebo nádoby z nerezové oceli.

  1. Melaminové nádobí obsahuje možná další toxické látky

Kontrola spotřebitelské centrály ukázala, že u 78 testovaných plastových výrobků nebylo jejich složení zcela čitelné a srozumitelné. Někdy se pro melamin používá označení „MF“, který se také může skrývat za recyklačním kódem „07“. Výrobci totiž nemají povinnost uvádět, které látky používají. Proto často není možné odhadnout, jaké další jedy se z melaminové nádoby mohou uvolnit.

Podle zprávy německého rádia SWR se z nádobí uvolňuje další látka – nonylfenol. Tato látka slouží k tomu, aby plast při vystavení slunečnímu světlu a teplu zůstal stabilní. Nonylfenol má vliv na hormonální rovnováhu, a proto je třeba se ho vyvarovat.

  1. Recyklace melaminových plastů je komplikovaná

Díky svým stabilním vlastnostem není melaminový plast ekologicky odbouratelný a je velmi obtížně recyklovatelný. Normálně se čistý plast v procesu recyklace rozdrtí a poté se za tepla formuje. Ačkoli se melaminový plast může rozdrtit, následně se nedá zformovat teplem.

Další možnost je zpracovat melaminový plast na prášek a pak jej vrátit zpět do nové formy s dalšími látkami. Výzkumníci se také zabývají komplikovanými chemickými procesy, které řeší, aby se melaminový plast mohl dál zpracovat. Recyklace melaminu proto není snadná a způsob recyklace pro každodenní život je zatím nejasný. V případě pochybností se třídí jako speciální odpad.

Dobrou alternativou k plastovému nádobí na táboření nebo piknik je nerezové nádobí. Je vyrobené téměř na věčnost, protože je odolné proti teplu a je velmi stabilní. Kromě talířů se z nerezové oceli vyrábějí i lahve, příbory, krabice na chléb, a dokonce lahve pro děti. Nádobí se dá zakoupit v outdoorových obchodech, někdy také v bazaru nebo na internetu.

Jako další alternativa se často nabízí nádobí vyrobené z obnovitelných surovin, jako jsou palmové listy, bambus, cukrová třtina nebo kukuřice. Rostliny se však často pěstují v monokulturách nebo jsou částečně geneticky modifikované. Palmové listy nebo cukrová třtina často pocházejí z plantáží, kvůli kterým se musel vytěžil deštný prales. Kromě toho pěstování rostlin na „bioplast“ často vede ke ztrátě cenných ploch pro pěstování potravin. Je proto sporné, zda je ekologická rovnováha těchto produktů skutečně tak dobrá, jak se slibuje.

Vhodnou možností jsou biologicky odbouratelné dřevěné výrobky, jako jsou lžíce na vaření, špachtle nebo misky. Jsou sice poněkud těžší, ale nejsou tak křehké jako tradiční porcelánové nádobí. Na talíře nebo kuchyňské náčiní je velmi dobré olivové dřevo nebo kokosové misky. Podmínky pro pěstování jsou ale obecně špatné a například pro zavlažování se používá velké množství hnojiva a pitné vody.

Proto i u nádobí platí: mysli globálně, jednej lokálně…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Jan Běhůnek, homaterapie.cz

Sdílejte článek na sociálních sítí:

Diskuze