Milana Schirla bych vydržel poslouchat hodiny. Jako bývalý učitel češtiny a občanské nauky vypráví rád a je to na něm znát. Své edukativní potřeby naplňuje nejen ve svých dvou ordinacích praktika tradiční čínské medicíny v Náchodě a Polici nad Metují, kde s lidmi rozmlouvá nad jejich neduhy a trápeními, ale nově tak učiní i na turné MycoTour. České, slovenské a polské veřejnosti tam přednášet nejen o čínské medicíně a filozofii zdraví, ale především o malém zázraku jménem medicinální houby a bylinných tinkturách. „Baví mě na tom, že mohu pomáhat lidem, ale ze všeho nejúžasnější na tradiční čínské medicíně je teorie, podle níž dokáže vysvětlovat a vykládat nejen zdravotní neduhy, ale i celý svět. Člověk pak daleko lépe chápe věci, které se dějí v něm i okolo něj,“ vypráví ve svém království, v opravené budově bývalé keramičky v sídle společnosti MycoMedica, nedaleko polického náměstí, kde to voní po houbách a bylinkách.

Do tajů východní filozofie a medicíny se Milan Schirlo ponořil již před 20 lety, kdy se přihlásil do úplně první „čínské“ školy u nás a začal pronikat do její symboliky a poetických obrazů. Právě podle nich složité jevy týkající se lidského zdraví tradiční čínská medicína vykládá – jednoduše, tak, aby jim mohl porozumět úplně každý. Vzpomínám si, jak jednou odvezli dědu do nemocnice a pak mi ukazoval lékařskou zprávu, ze které jsem, i když jsem chodil na gymnáziu na latinu, rozuměl stěží každé třetí slovo.

To v tradiční čínské medicíně naštěstí nehrozí. „Když to hodně zjednoduším, nemoc je podle tradiční čínské medicíny nerovnováha mezi jin a jang,“ říká Milan Schirlo. Tedy mezi dvěma protichůdnými silami, dvěma částmi jednoho celku, jež se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Mezi dvěma póly jedné síly, které se vzájemně doplňují. Ženský a mužský. Temná strana síly na jedné straně a světlá, tvořivá síla na straně druhé. Pasivita a pomalost versus aktivita a rychlost. Dostane-li se jeden pól do popředí, druhý ustoupí. A naopak. Neznamená to ale, jak si někdy lidé na Západě myslí, že jedna část je lepší a druhá horší. Nikoli, vzájemně se potřebují, a jak naznačují i tečky ve známém symbolu jin a jang, který se jmenuje monáda, v každé ze sil se nachází i opačná síla.

„Číňané rozdělují svět do pěti systémů – oheň, země, voda, kov a dřevo. Celý svět i naše tělo. Každému systému vévodí jeden prvek a mezi nimi jsou různé vztahy. Nemoc je buď nerovnováha přímo v systému, nebo mezi jednotlivými systémy,“ říká Milan Schirlo. Kritici, obvykle z řad konkurence nebo doktorů, často namítají, že východní medicína se nemusí hodit pro západní neduhy, ale není to tak úplně pravda. Obrazy a symboly jsou sice jiné, ale principy se nemění. Jde o to nejprve pochopit, jak a proč nemoc vzniká, jen tak se můžeme uzdravit. To, jestli to pochopíme čínsky, česky nebo indicky, je vedlejší.

Pokud bychom nebyli extremisté a dokázali udržet rovnováhu, dařilo by se nám dobře. K ideálnímu stavu však máme kvůli našemu životnímu stylu i vnějším okolnostem typu znečištěného životního prostředí obvykle dost daleko. Jedno ale souvisí s druhým. „Člověk většinou žije víc jinově, nebo jangově. Občas děláme excesy, třeba jezdíme rychle autem a sledujeme akční filmy a celkově se tlačíme k jangu. Někdy naopak hodně jíme, žijeme pomalu, jsme neaktivní a tlačíme se k jinu. Tělo to neustále vyrovnává, ale excesy jsou časem buď příliš velké, nebo je tělo příliš slabé, a překročí to určitou hranici, kdy není cesty zpět a tělo to samo nezvládne.“

V tomto případě musí nastoupit lékař, léčitel či nějaký jiný pomocník z vnějšku. Každý na to jde jinak, ale snaží se o totéž. Nejprve lidé obvykle míří ke klasickým doktorům, stále častěji se ale stává, že si západní medicína neví s jejich obtížemi rady, obzvláště těmi dlouhodobými a chronickými. „Západní léky to mnohdy rovnají až příliš razantně. Zaměří se na jednu věc, ale poškodí a rozhodí přitom jiné věci,“ vysvětluje jeden z historicky prvních praktiků tradiční čínské medicíny u nás a statistika mu dává za pravdu. I podle oficiálních údajů patří nežádoucí účinky léků na špici žebříčků uvádějících příčiny úmrtí, stejně jako chyby v medikaci. Dále platí, že čím víc prášků najednou, tím se riziko poškození zdraví v důsledku vedlejších účinků znásobuje. Pamatuji se, jak děda na sklonku života užíval asi osm druhů prášků. Jeden pomohl na tlak, ale způsobil problémy s krví. Ten na krev zase nechutenství. A tak by se dalo pokračovat.

Cordyceps, jedna z nejoblíbenějších medicinálních hub, je největší dobíječ energie.

Podezřívám mnohé doktory, že to u starých lidí zase tolik neřeší, a motivováni provizemi a vykázáním co největšího počtu výkonů předepisují o sto šest. Pokud pacient nepřežije, nikomu to není podezřelé, vždyť byl přece starý. Tak proč mu ještě pár zbytečných pilulí nepřidat. „Lékaři vědí, že chemie udělá jednu konkrétní malou věc. Ale už netuší, co to v organismu způsobí dál. A teď si vemte, že babička nebo dědeček berou dvanáct takových léků, to je cesta do pekla,“ myslí si Milan Schirlo, jenž ale jinak západní medicínu uznává – třeba chirurgii, ortopedii nebo jiné způsoby léčby akutních stavů, které už jinak než mechanicky řešit nejde, ovšem nikoli její přístup k chronickým či autoimunitním onemocněním, kde je většinou zcela bezradná. To je také hlavní důvod, proč se stále víc lidí přiklání k alternativě a zkouší jiné přístupy.

Oheň a voda

I proto, že nikdo neví, co chemie v těle přesně způsobuje, si pan Schirlo oblíbil takzvané medicinální houby, které používá ve své praxi a jeho společnost MycoMedica je vyrábí a zasílá tisícům lidí po celé Evropě.

Kromě toho, že jsou medicinální houby po tisíce let známy svými léčivými účinky a mají nezastupitelné místo v čínské medicíně či domorodém léčitelství, ať už v oblasti pralesů či dálné Sibiře, kde těžko někdo poběží pro recept do lékárny, umějí jednu zcela jedinečnou věc. Představíte-li si třeba takové kortikoidy, které doktoři předepisují na různé kožní nebo autoimunitní onemocnění, aby zkrotily poblázněnou imunitu, působí to mnohdy podobně, jako byste naběhli s kanónem na vrabce. Deklarované účinky sice mají, vrabčáka zničí, ale s ním i půlku vesnice. Vedlejší účinky u mnohých chemických léků bývají tak pestré a rozsáhlé, že je lepší snad ani nečíst návod. Jinak vám hrozí to, co se to stalo u jednoho dryáku mně – coby nežádoucí účinek na letáku jsem zaznamenal dokonce smrt.

Houbičky na to jdou mnohem sofistikovaněji. Samostatné organismy, které nepatří ani do rostlinné, ani do živočišné říše, jsou totiž schopny imunitu nejen stimulovat, ale i potlačovat. A co mají dělat, poznají samy. Příroda zkrátka ví. Zhruba desítka známých medicinálních hub, které působí na široké spektrum potíží, má společnou jednu klíčovou věc – velký zdroj energie, který organismu dodávají důležité minerály, stopové prvky či aminokyseliny v nich obsažené. Zatímco v Číně lékaři využívají léčebné účinky medicinálních hub již několik tisíciletí, na Západě je teprve objevujeme. Na Cornel­lově univerzitě v USA vědci například zjistili, že betaglukan obsažený v medicinální houbě maitake podporuje přijetí transplantovaných kmenových buněk hostitelskou tkání. Výzkumníci společnosti GLH Nutrition LLC zase zaznamenali, že houba významně pomáhá při alergii, v tomto případě na alergickou či sennou rýmu, a snižuje projevy o 28 % a závažnost symptomů o 52 %.

Regenračné centrum

Staří Číňané používali pro znázornění kříž, kde na krajích byly oheň, voda, dřevo a kov a ve středu prvek země. Ten symbolizuje slezinu, která je podle známého čínského lidového lékaře jménem Li Tung Jüan nedůležitější, a právě medicinální houby směřují organismus k rovnováze, ke středu. Dnes se pro totéž znázorňuje známý pentagram…

Jednou z nejoblíbenějších medicinálních hub je cordyceps, který využívá i západní medicína. Jenže opět tak nějak po svém, bez respektu. „Když se na západě provádějí studie s houbami, vezme se jedna účinná látka a zjišťuje se, jak na nějakou věc bude působit. Pak z toho vyrobí nějaký lék, který případně ještě chemicky ,obohatí‘. Ale čínská medicína je celostní, ta houba působí jako celek, ne jen ta jedna látka,“ popisuje Milan Schirlo rozdíl v přístupech. Cordyceps patří mezi vůbec nejsilnější tonika. „Je to největší dobíječ energie, hlavně té jangové v ledvinách. Ledviny jsou kamínka organismu. Když je například žena zimomřivá, většinou má oslabený jang ledvin. Souvisí to i s plodností. Pány bude určitě zajímat, že cordyceps zlepšuje kvalitu spermií.“ Jelikož tato houba pochází z Tibetu, musela si vybudovat pořádnou odolnost a adaptivní schopnosti, aby v drsném prostředí obstála. A tu pak předává dál. „Existuje legenda, že když vyhnali na jaře pastevci jaky do hor, ti spolu s trávou spásali právě cordyceps a byli neobyčejně silní, plodní a odolní.“

Tím ale houba nekončí. Kromě jangu ledvin posiluje i takzvanou esenci, jakousi životní sílu, energii. „To je to, co dědíme po předcích, to je zdrojem naší vitality a imunity. Představte si ji jako hořící svíčku. Postupně ubývá, a když dohoří, zemřeme,“ vypráví zaujatě pan Schirlo. „Někdo ji zdědí silnou, jiný slabou. Cordyceps esenci posiluje. Energii získáváme z jídla nebo z dýchání. Člověk tu esenci často ale zbytečně plýtvá například tím, že vlivem nesprávného životního stylu žije z rezerv, a tak odebírá z ledvin, z oné esence.“

Muži též podle zkušeného praktika tradiční čínské medicíny esenci ztrácejí sexem, odchází z těla s každou ejakulací. „Proto po tom vždycky usnu?“ směju se. „To je fakt pravda,“ odpovídá s téměř vážnou tváří Milan Schirlo. „Já mám někde tabulku, jak často by měl chlap provozovat sex, aby si ji moc nevybíjel. V mém věku, v padesáti letech, by to mělo být zhruba jednou týdně, je-li člověk zdravý. Pokud je nemocný, tak třeba jen jednou za měsíc.“

Vzpomněl jsem si, jak se několikrát na festivalu Evolution zastavil u stánku Šifry Robert Rosenberg, nejslavnější český pornoherec. Ač je v perfektní fyzické kondici, neboť se kromě postelového tělocviku věnuje na vysoké úrovni boxu, působil více staře, než by jeho věku odpovídalo. Hektolitry vyplýtvané esence zřejmě udělaly své.

Před pár lety jsem se v Praze setkal pro změnu s Bašárem, slavným americkým mimozemšťanem, respektive chlapíkem jménem Darryl Anka, bývalým tvůrcem speciálních efektů u Star Trek. Ten tvrdí, že skrze něj Bašár promlouvá a on jej takzvaně „channeluje“. Tedy mimosmyslově získává informace formou spojení s vědomím bytosti či entity, která se mu představila jako Bašár. Velmi mě tenkrát zaujala jedna ufonova rada.

Nějaký mladík s literárními ambicemi si tehdy Bašárovi postěžoval, že je pořád „nadržený“, přítelkyně nestíhá a on musí několikrát denně masturbovat; tak co má s tou přebytečnou sexuální energií dělat, a jestli ji lze transformovat v něco pozitivního. Mimozemšťan s odpovědí neváhal: „Použij tu ruku na psaní a napiš knihu.“ Nevím, jestli něco napsal, ale já začal psát celou Šifru sám…

Regenračné centrum

Království v ohrožení

„Připadám si jako detektiv. Snažím se zjistit co nejvíc informací. Nejdůležitější je určit správný obraz. Lidé mi řeknou, co je trápí, a já se ptám – podle takzvaného systému deseti otázek. Na každého mám minimálně hodinu. Nejdůležitější je určit správný obraz podle čínské medicíny, chce to najít hlavní příčinu obtíží. Za ta léta už to není tak těžké,“ odpovídá Milan Schirlo na otázku, jak vlastně pozná, co člověku je a jakou zvolit taktiku.

Aktuální číslo Šifry si můžete objednat v tištěné a digitální podobě na eshop.casopis-sifra.cz. Stejně jako předplatné.

Ve své praxi, kam za ním dojíždějí lidé z celého Královéhradeckého kraje, používá fytoterapii neboli bylinky, houby, tinktury či třeba akupunkturu, aby mohla energie dobře proudit. Některé problémy se po celou dobu opakují, ale postupem doby si Milan Schirlo všiml něčeho docela zvláštního – rozmáhá se škodlivé působení takzvaných skrytých patogenů. Během života proděláme různé virózy, nakazíme se chlamydiemi, borreliemi, herpes viry a dalšími lahůdkami. Nějak to zaléčíme nebo přechodíme, ale část patogenu vždy zůstane v těle a mohou způsobit různou neplechu. „Pokud je imunita silná, patogeny tam žijí deset let a nic se nestane. Pak se ale oslabíte, vystresujete a začnou se hlásit o energii. Je to de facto jen boj o energii, stejně jako u rakoviny. Ta chce taky žít. Celé se to tedy zužuje na souboj: Budu žít já, nebo patogen? Já, nebo rakovina?“ vysvětluje Milan Schirlo.

Působení skrytého patogenu se může projevovat různě – vyčerpaností, únavou, častým pobolíváním v krku, bolestí kloubů nebo cítíte, jako by na vás lezla chřipka, ale chřipka to není. „Když jsem před dvanácti lety začínal, tak mi s tím skoro nikdo nechodil. Dnes je to jako epidemie. Tehdy to ta těla ještě zvládala,“ říká zkušený praktik, jenž na to má krásnou teorii, kterou vysvětluje pomocí energie čeng čchi a sie čchi. Ta první je energie, která organismus chrání, ta druhá zase představuje vše, co se jej snaží narušit. „Máte-li silnou čeng čchi, tělo vše zvládne. Ale pokud ji oslabíte, neustále je kolem někdo, kdo se chce dostat dovnitř. Všemožné detoxikace jsou často úplně zbytečné, ty patogeny stejně nezmizí. Pořád budou v nás i kolem nás. Jedinou cestou je držet silné království, silnou armádu, vojáky dobře živit a udržovat silnou morálku. Když to neudělám, oni dezertují. A na území se objeví prázdná místa, kde nikdo nehlídá, kterými nepřítel vnikne dovnitř.“

Pak už je pozdě bycha (a patogen) honiti, navíc často za použití chemických zbraní, kterými sice pár nepřátel zamordujeme, ale zároveň si otrávíme celé království, přesně jak to dělá západní medicína. Není náhodou rozumnější postavit silné opevnění a království, kterým je naše tělo, prostě ubránit?

Tento článek vyšel v aktuálním čísle měsíčníku Šifra, číslo 3/2019. Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra