Situace na Slovensku se vyostřuje. Tisíce lidí vyšly do ulic řady slovenských měst, ale překvapivě i evropských a českých. Konaly či konají se v nich pochody a pietní shromáždění k uctění památky zavražděného investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Největší akce se uskutečnila v Bratislavě pod heslem Nechceme zpět 90. léta, zúčastnil se jí i slovenský prezident Andrej Kiska.

Na tom, že lidé chtějí uctít památku zavražděného novináře, by samozřejmě ještě nebylo nic tak zvláštního. Zvláštní jsou ale okolnosti celé akce, kterou vyhrocují především média a tradičně neziskové organizace, které se místo pomáhání lidem míchají do věcí, do kterých by jim nemělo nic být.

Pochodu se zúčastnilo podle některých zdrojů 10 tisíc, podle jiných 20 až 25 tisíc lidí, v rukou nesli svíčky za zastřelené mladé lidi. Do hlavního města se sjeli z celého Slovenska.

Před přítomnými vystoupil i slovenský prezident Andrej Kiska. Vyzval k uctění zavražděné dvojice minutou ticha. „Dnes to nemá být o politice, má to být o vzpomínce. Stojím tu s vámi, abychom společně vzdali úctu dvěma mladým lidem Jánovi a Martine. Vzdejte jim prosím úctu minutou ticha,“ vyzval Kiska dav pak bez slova za potlesku přítomných odešel z pódia.

Jenže právě o politice to bylo. Část účastníků piety na počest zavražděného novináře se přesunula k úřadu slovenské vlády, kde skandovali protivládní hesla a odmítali z místa odejít. Na oplocení kolem sídla úřadu umísťovali transparenty, jako například „Fico ještě nepochopil situaci“ či plakáty s podobiznou Kuciaka a jeho přítelkyně. Poklidný smuteční pochod se po skončení změnil v protivládní protest. Dav se přesunul před nedaleký úřad vlády, lomcoval mříží u vstupní brány, lidé pískali a skandovali: „Mafie, mafie“ nebo „Nechceme Fica“ a „Demise“. Nakonec se ale rozešli.

To, že se spoustě Slováků nelíbí Ficova vláda, je pochopitelné. Za ta léta jí již mají plné zuby. Skandály se jí rozhodně nevyhýbají a arogance moci není vůbec malá, jemně řečeno. Prostě standardní politická vláda.

Vraždu Jána Kuciaka a jeho snoubenky ale bez špetky studu využili jeho novinářští kolegové, kteří si na ní hřejí polévku až běda a rozdmýchávají emoce a manipulují dav, což rozhodně není jejich úkolem. Zadáním však možná ano.

Regenračné centrum

Nejenže vystupují jako oběti systému, ale vraždu berou jako důkaz toho, že svou práci dělají dobře. Tyto dvě věci však spolu vůbec nesouvisí. Slovenští novináři jsou tradičně kritičtí ke straně, která nejde v hlavním bruselském proudu, ale o důležitých věcech, které bruselskou idylu nahlodávají, raději mlčí. Nejde jim o fakta, realitu ani demokracii, ale o politický aktivismus.

Ostatně na náměstí Svobody, místo aby o dění informovali, novináři ze slovenských médií vystoupili s projevy. Podobně jako ředitel organizace Reportéři bez hranic Christophe Deloire: „Dnes je Bratislava hlavním městem svobody. Novináři v Evropě jsou v nebezpečí. Musíme vyhlásit stav pohotovosti. Dnes jsme my všichni slovenští novináři.“ A toho by se měli všichni Slováci, i ti, kterým se Fico nelíbí, bát.

Vražda Kuciaka teď médiím slouží jako záminka k tažení proti Ficově vládě. Opakují například stále dokola, že vražda novináře souvisí s italskou mafií na Slovensku, i když je to pouze jedna z variant. Psali jsme o tom zde. Jako obvykle se tak média snaží, aby se stokrát opakovaná nepravda či plopravda stala pravdou, všichni ji opakovali a nikdo nepřemýšlel. Takto začaly všechny převraty v nejrůznějších zemích za posledních minimálně 15 let. Naposledy na Ukrajině, v Libyi či v Sýrii (i když tam se tolik nedaří).

Leccos nasvědčuje tomu, že by se těm stejným zákulisním globálním skupinám, které mají na svědomí destabilizaci řady zemí a regionů, hodila i politická změna na Slovensku. Destabilizace Slovenska by pomohla oslabit i Visegrádskou čtyřku, která se brání federalizaci Evropy a vytvoření evropského superstátu.

O tom, že zdaleka nejde o vnitrostátní záležitost, svědčí i organizace protestů po celé Evropě. Hlavně na Facebooku jsou naplánovány a svolávány na celý březen protesty jako o život, zajímavé jsou i transparenty na demonstracích v angličtině. Že by pro sponzory? Nebo by snad normální Slovák třímal v ruce transparenty Demanding justice for Kalinak (Požadujeme spravedlnost pro Kaliňáka – slov- ministra vnitra, pozn.) či Mafia Get Out of My Country (Mafie, vypadni z mé země)?

Ukazuje se, že smrt novináře Jána Kuciaka (jakkoli je jeho vražda smutná a odsouzeníhodná) posloužila jako rozbuška (ať už plánovaně, či neplánovaně) pro pokus o puč. Slovenský ministr vnitra Robert Kaliňák v sobotní diskuzi Sobotné dialógy na RTVS uvedl, že ze své funkce odejít neplánuje. To se ale nelíbilo moderátorovi, který se mimo jiné ministra ptal, kolik lidí musí ještě zemřít, aby pocítil to, čemu se v civilizovaných zemích říká politická zodpovědnost. Kaliňák odvětil, že moderátor celou tragédii zužuje na politický problém. A to je fakt, jakkoli může být Kaliňák lump.

Pod tlakem začínají odpadat jednotliví politici. Z Úřadu vlády odchází kvůli kauze šéf kanceláře premiéra Roberta Fica (Smer-SD) Roman Šipoš, rezignaci podal již ministr kultury Maďarič, rezignaci Kaliňáka začala požadovat už i koaliční strana Most-Híd.

Regenračné centrum

Sice se neví, proč Ján Kuciak zemřel a s čím přesně jeho vražda souvisí, ale ti, kterým se to hodí – tedy média, politici, neziskovky, sponzoři a jiní výtečníci – již mají jasno. Může za to mafie a Fico. Bez ohledu na to, že policie propustila v noci na sobotu všech sedm Italů zadržených v souvislosti s vyšetřováním vraždy. Bez ohledu na fakta, karavana se řítí vpřed. Vychladnou nakonec hlavy? Nebo to skončí některým z obvyklých scénářů posledních let, známých z Blízkého východu či třeba Ukrajiny?

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra