Stává se to skoro pravidlem – když se v Evropské unii nebo jejích jednotlivých členských státech zavádí nějaký předpis nebo nová směrnice, většinou má dalekosáhlé vedlejší efekty, které se později ukážou jako hlavní důvod jejího schvalování. Častým společným jmenovatelem různého „vylepšování“ je přitom omezování svobody. Bude tomu i v případě nové unijní směrnice o ochraně autorských práv na internetu?

Evropský parlament ji bude schvalovat v nejbližší době, koncem března nebo začátkem dubna, a budí plno vášní. Obsahuje totiž dva kontroverzní body, které vzbuzují důvodné podezření, že skončí internet v podobě, v jaké ho známe. O to se ostatně Unie a některé její státy v čele s Německem snaží dlouhodobě, protože svobodné říšení informací o skutečném stavu věcí v Evropě je to poslední, co potřebují.

Pokud bude směrnice schválena, podle kritiků hrozí, že dojde k nebývalé cenzuře. Petici na serveru change.org proti předpisu podepsalo rekordní množství lidí, skoro 5 milionů, což je podle všeho nejvíc lidí, kolik jakou evropskou petici podepsalo. Koncem března se také očekávají velké demonstrace po celé Evropě. Takový odpor značí, že se děje něco opravdu vážného.

Kritici směrnice upozorňují především na dva problematické body, které mají potenciál „zabít“ internet.  První je článek 13 – ten má účastníky internetového provozu donutit, aby ručily za to, že se na jejich webech neobjeví obsah, který svým užitím porušuje autorský zákon. To by se nejvíc dotklo platforem jako Facebook, YouTube či Instagram, kam vkládají obsah sami uživatelé.

Regenračné centrum

Podezřelá je hlavně aktivita Evropské rady, důležité součásti takzvané velké trojky. Zatímco Evropský parlament navrhl některé poskytovatele internetobývh služeb z článku 13 vyřadit, Rada chce změnit obecné podmínky tak, že hodlá stanovit aktivní dohled nad obsahem nahrávaným uživateli internetu. Až dosud to přitom bylo tak, že byl aktivní dohled nad cizím obsahem zakázán. Kroky Rady jsou tedy v přímém kontrastu k návrhu Evropského parlamentu, který pouze chce, aby poskytovatelé služeb spolupracovali s nositeli práv na odstranění protiprávního obsahu.

Problematický z hlediska svobodného šíření informací je i článek 11, kde je upraveno právo vydavatelů k digitálnímu užití jejich tiskových publikací; každý od nich bude muset získat zvláštní licenci. To samozřejmě vede k obavám z omezování svobody informací na internetu a informačního obsahu.

Když k tomu připočteme snahu o cennzurování sociálních sítí, nic dobrého z toho nekouká. A není to jediný důvod k obavám.

Činí se i Češi, kteří bývají mnohdy bruselštější než Brusel. Od února totiž v tichosti platí v České republice zákon č. 141/1961 Sb., respektive jeden jeho nový paragaraf (7b), díky kterému může policie na 90 dní vypnout jakýkoli web či nařídit jeho vypnutí hostingovým firmám, pokud se jí zachce.

Informoval o tom přední český poskytovatel hostingu, společnost Wedos, na svém blogu. „Je neuvěřitelné, že se něco takového objevilo v našem právním řádu. Je to srovnatelné, jako kdyby mohla Policie ČR najednou provádět domovní prohlídky jen na základě uvážení příslušníka. Případně jako kdyby mohla zavírat továrny a firmy až na 90 dní, a to opět jen na základě uvážení jednoho příslušníka,“ popisuje WEDOS.

Jako důvod pro vypnutí serveru nebo uchování dat přitom policii podle firmy může stačit, když prohlásí, že potřebuje „zabránit pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování“, jak stojí v zákoně. „Důvod k akci se vždy najde. Nikdo za nic nenese odpovědnost. Úředník či policista už vůbec ne. A vzhledem ke správnému úřednímu postupu nemáte ani nárok na náhradu nějakých škod,“ konstatuje WEDOS s tím, že takto formulovaný paragraf se dá v praxi snadno zneužít.

Regenračné centrum

Tolik ke svobodě začátku roku 2019…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra