Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn na Slobodném vysielači si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval primáře Centra nukleární medicíny a bývalého člena dozorčí rady VZP Jana Lamiho.

Jan Lami se narodil v Ústí nad Labem české mamince a tatínkovi Slovákovi. Jelikož se ale matka narodila během druhé světové války v Berlíně, kde byla její rodina na nucených pracích, a otec v Maďarsku, měl jejich syn po rozdělení Československa velké problémy se získáním občanství. „Nový stát po rozdělení Československa zanevřel na člověka, který se narodil v Ústí nad Labem, a měl problém přidělit mi občanství. Aspoň jeden rodič se totiž musel narodit na území ČR, a to jsem nesplňoval.“ Naštěstí se nad ním slitovala hodná paní notářka…

Po krátkém biografickém úvodu moderátor Stanislav Novotný přešel hned na výživné téma českého zdravotnictví. Využil hostova působení ve Všeobecné zdravotní pojišťovně a zeptal se jej, zda VZP řídí celé české zdravotnictví, případně proč probíhá tolik hádek o obsazení dozorčích a správních rad.

Pojišťovny podle doktora Lamiho nejsou žádnými pojišťovnami, ale „přerozdělovatelem peněz, které k nim automaticky tečou“. „Nikoli proto, že se chcete připojistit, ale proto, že je každý zaměstnanec či OSVČ nucen peníze odvést. Tento stát mu to tvrdě nadiktuje. Jedná se o systém zdravotní daně, která je nespravedlivě přerozdělována. Všichni jsme si v roce 1993 mysleli, kdy začal vznikat systém zdravotního pojištění, že to bude takový ten prvorepublikový model typu Vlasta Burian – U pokladny stál. Že se nechám ošetřit, zaplatím lékaři, s tou účtenkou dojdu někam do pojišťovny, která to do určité míry proplatí, podle stanovených pravidel. Žádný lékař ale nedostane přímou platbu.“

České zdravotnictví je na tom z hlediska lidských zdrojů, kvality personálu a zdravotnické erudice velice dobře. Doktorů a sester je sice méně, než by být mělo, ale co se týče třeba techniky, vybavení nemocnic je na špičkové úrovni. Jediný, pro koho v tomto systému nezbývá příliš místa, je pacient.

Zdravotní péče je na dobré úrovni, pokud jde o akutní zákroky či při léčbě ischemických chorob srdečních nebo dalších komplikovaných onemocnění, zcela ale podle MUDr. Lamiho selhává při diagnostice:Problém je, když ještě nevíš, že máš nádor, když jsi málo nemocný a chodíš a říkáš jednomu doktorovi za druhým, že se ti špatně dýchá. A oni řeknou: Jo jo, tak my vám něco předepíšeme.“ Pacientovi se tak snadno stane, že zbytečně běhá po všech možných i nemožných vyšetřeních, aniž by se často přišlo na to, co mu je. Hlavně že to zaplatí pojišťovna…

Zdravotnictví je dnes především byznys, kde se každý snaží utrhnout z koláče co nejvíc. Pacient je tak trochu v pozadí. Podle doktora Lamiho dnes mají doktoři solidní platy a nemají příliš důvodů si stěžovat. Obzvláště od dob, kdy si stávkovou akcí s názvem Děkujeme, odcházíme v roce 2010 vydobyli plošné zvýšení mezd. „Byla to akce naprosto profesionálně řízená a odvedená marketingově-agenturním prostředím, dokonale nadesignovaná, perfektně gradovaná, s náležitou mediální odezvou, jak bývá v našich krajích zvykem. Kolegové-lékaři tím dosáhli toho, co chtěli. Byly dramaticky zvednuty platy, a to přesto, že v době, kdy to rozjížděli, už v té době mzdy vůbec neměli nejhorší,“ řekl Jan Lami o jednáních, na kterých se též podílel: „Byl jsem u toho vyjednávání. Když jsem se bavil s jedním z mladších kolegů, o co mu jde a kam půjde, říkal mi téměř smutně: Já chci víc. Ptal jsem se ho: A kolik berete? A on mi řekl větu, kterou si budu do smrti pamatovat: Já teda nevím přesně, kolik beru, ale vím, že je to málo. Já ale byl připraven, takže jsem si vyjel sjetinu jeho příjmů za předchozí rok, kdy ani v jednom kalendářním měsíci nevydělal méně než 80 tisíc korun. A to bylo to málo.“ Do částky jsou ale zahrnuty četné přesčasy.

Velkým a dlouhodobým tématem českého zdravotnictví je také korupce, především farmaceutických firem. Jak podotkl moderátor, „všeobecná korupce je z tohoto byznysu cítit na sto honů, jak při prodeji léků, tak zdravotnické techniky“.

Host souhlasí: „Farmaceutické firmy jsou nejbohatší na této planetě. Hrají si s námi svoji hru, marže u nových léků jsou desetitisíce procent. Vždycky si to zdůvodní skrze různé klinické studie. Jenže 90 procent těch klinických studií je organizováno jimi. Dělají si je sami.“

Pokud by někdo udělal jinou, nezávislou studii, a nevyšly mu stejné výsledky, byl by podle Jana Lamiho zlikvidován. Pro případy není nutné chodit daleko. Profesor biologie na univerzitě ve francouzském Caen a zakladatel ústavu pro nezávislý výzkum genetického inženýrství CRIIGEN Gilles-Éric Séralini v roce 2012 publikoval výsledky studie s názvem „Dlouhodobá toxicita herbicidu Roundup a vůči němu odolné geneticky modifikované kukuřice“, jež způsobily celosvětový poprask.

Séralini totiž prokázal, že krysy či potkani krmení geneticky modifikovanou kukuřicí NK603 či vodou obsahující herbicid Roundup, jejž stejně jako kukuřici vyvinula firma Monsanto, mají častěji rakovinu jater a ledvin provázenou obřími nádory, poškozené orgány a umírají dřív. Monsanto, jednička na trhu s biotechnologiemi, to ale nenechalo jen tak. Proti Séralinimu spustilo brutální kampaň, které se zúčastnilo na 700 spřízněných vědců, a nařklo jej z neodbornosti a podvodů.

Regenračné centrum

V útocích přitom zanikla klíčová informace – studie byla provedena totožným způsobem, jakým firma Monsanto prokazovala, že je její geneticky modifikovaná kukuřice bezpečná. Rozdíl byl jen v tom, že Monsanto krmilo hlodavce 90 dní, zatímco vědci dva roky. Slyšet už nebylo ani pozdější posvěcení Séraliniho metodiky ze strany Evropského úřadu pro bezpečnost potravin. A slyšet nebyla ani Séraliniho námitka, že většina kritiků jsou přívrženci biotechnologického průmyslu nebo přímo korporátní vědci, kteří „nemají právo kvůli střetu zájmů hodnotit výsledky“.

Výsledky studií a různých doporučení, co je dobré a co není, je třeba brát podle Jana Lamiho vždy s velkou rezervou. Ať už se to týká potravin, nebo třeba zdraví. „Celá devadesátá léta jsme byli krmeni tím, že nejzdravější je Rama, nejezte vajíčka, šetřete na tuku, a hlavně nejezte máslo. Ukázalo se, že nic z toho není tak nebezpečné, ale naopak – když jíme vajíčka a máslo, dělá to organismu dobře.“

Stanislav Novotný se natvrdo zeptal: „Nakolik farmabyznys ovládá chování lékařů?“ A vzpomněl při té příležitosti hysterii kolem ptačí chřipky, jejímž jediným hmatatelným výsledkem byly státem utracené miliardy za bezcenný lék Tamiflu.„Stejná otázka může být stran nutnosti očkování proti dětským nemocem či klíšťové encefalitidě… Nikdy nedostaneme do ruky konkrétní data, a můžeme si být jisti, že ti, kteří nás posílají na očkováni, jsou spřízněni s nějakou farma firmou nebo se všemi, a mají zájem na tom, aby se dávek prodalo co nejvíc.“

Výhodné je to především pro firmy, ale i pro jednotlivce ze státních řad, kteří o nákupech přímo rozhodují. Ze státního totiž krev neteče a státní kasa se nejlépe dojí. Data mají jen farmaceutické firmy. Místo aby tady stál náš stát, který by řekl, že udělal nezávislý průzkum a zjistil, že očkování proti chřipce je úplně na nic, protože nás stejně neochrání, takže důchodci, přestaňte se očkovat, je to zbytečný, stát nakupuje vakcíny a domlouvá byznys s farmaceutickými firmami. Tady je tolik prostoru k různým možným výkladům, že se mi ani nechce pouštět do hlubších úvah,“ říká Jan Lami, který, přestože je lékař (nebo právě proto?), pronesl velmi drsnou úvahu:Farmaceutické společnosti jsou součástí ohromných chemicko-potravinářsko-technologických komplexů. Jsem přesvědčen o tom, že první polovinu našich životů nás tyto firmy tráví tu PET obaly, tu kvalitou potravin a éčky, která do nich přidávají, aby v nás vyvolali ty rakoviny, vysoké tlaky a jiné choroby. A druhou polovinu našich životů do nás cpou ty svoje preparáty, kterými nás takzvaně léčí.“

Stanislav Novotný podotkl, že čím gigantičtější firma je, tím úžeji je propojená s bankéři, kteří tisknou peníze. Doktor Lami souhlasí: „Těmto lidem, dají-li se nazývati lidmi, jde jenom o zisky. Jim naprosto nezáleží na životech všech obyvatel Evropy, Asie. Že není tento svět řízen náhodně, o tom netřeba pochybovat. Zbývá nám ale naše svobodná vůle a možnost získat si o tom informace.“

Netřeba házet flintu do žita, jak se říká. Spoustu věcí sice nemůžeme ovlivnit, ale právě proto bychom se měli soustředit na to, co ovlivnit můžeme. V tomto ohledu Jan Lami zmínil dvě klíčové věci. „První je dbát o své zdraví. Každý má šanci pro něj něco udělat. Stačí vyrazit každý druhý, třetí či šestý den na výlet do přírody, projít se šest, osm až deset kilometrů, popovídat si při tom s rodinou. Na čerstvém vzduchu se myšlenky líp třídí. A ta druhá věc je: Lidi, prosím, prosím, prosím přemýšlejte a vařte. Vařte jídla ze základních potravin. Nenechte si nutit polotovary. Já vím, že to stojí čas a energii, ale jen tak se vyhnete náhražkám, dochucovadlům, éčkům a dalším. Vždyť si to kuře můžeme uvařit sami. Můžeme diskutovat o tom, jestli je plné estrogenů nebo ne, ale když si ho uděláme s rýží, máme aspoň jistotu, že jsme to viděli. To jsou dvě základní věci, které každý z nás může udělat hned a velmi výrazně tím začne ovlivňovat svoje já, svoje zdraví a svůj život. A nejen svůj, ale i blízkých.“

Důležité je také věnovat se svojí duši a rozvoji ducha. I zde se však projevuje jistý úpadek. Odpovídá tomu i čerstvý zážitek doktora Lamiho. „Celý středověk se budovaly sochy a obrazy jako pocta Bohu. Když dnes vejdete do kostela a vidíte tu nádheru, přestane vám tlouct srdce. Co se považuje za umění dnes? Já jsem teď viděl velmi nechutný způsob umění, kdy si jakýsi pseudoumělec nalije barvu klystýrem do svého rekta a pak si prdne na plátno. Poté si nalije jinou barvu a znovu. Tento jeho obraz, aniž bych chtěl jmenovat místo a město, se prodává za milion eur.“

Každý týden pro vás přináším shrnutí zajímavého rozhlasového pořadu Na prahu změn, kam si zve Stanislav Novotný různé zajímavé hosty a který si můžete poslechnout zde.

Milan Vidlák, časopis Šifra