Češi, věční komunisti? Učitelka z mateřské školky přišla o místo, protože je veganka. Proč musí být všichni stejní?

Před nelehkou volbu byla postavena Michaela Vincourová, učitelka v jedné české mateřské školce. Ředitel jí oznámil, že buď v práci okamžitě skončí, nebo musí před dětmi, které se jí zeptají na její životní styl, kličkovat jako zajíc a odvést řeč jinam. Jinými slovy, když se žáčci optají, proč nejí maso, nesmí za žádnou cenu odpovědět. Incident pouze zapadá do celkové atmosféry v dnešní společnosti, kdy je nejvyšší hodnotou stádnost a stejnost, naproti tomu jakákali odlišnost od většiny je považována za nebezpečí.

 „V pátek si mě ředitel v práci zavolal do kanceláře a řekl mi, že se zájmy školky kříží s mojí filozofií a že čím dál víc rodičů si chodí do školky stěžovat, že jejich děti nechtějí jíst maso,“ napsala Michaela Vincourová na Instagramu u fotografie, na níž má na své dlani nápis Nebudu zticha. Mladá žena se nakonec rozhodla pro druhou možnost… Její případ vzbudil vlnu zájmu a hashtag Nebudu zticha za dva dny posbíral přes pět tisíc pozitivních reakcí. Podmínku ředitele školky, který chtěl, aby při otázce na své obědy vždy stočila hovor jiným směrem, Vincourová nepřijala, a tak se s nadřízeným dohodla, že letos v září už neprodlouží pracovní smlouvu. Kde konkrétně se celý incident stal, učitelka prozradit nechce, aby školce nezpůsobila problémy.

Míša je veganka a vypadá na první pohled jinak. Má barevné vlasy, výrazné líčení a tetování. Už to samo o sobě může dráždit, i když to samozřejmě vůbec nic o tom, jaká je učitelka, nevypovídá. Kamenem úrazu se ale stal především její veganský životní styl.

Vegance, která se ve volném čase věnuje aktivismu v oblasti práv zvířat, se pranic nelíbilo, že by měla odvádět řeč jinam, pokud se jí děti přímo zeptají. První stížnost od rodičů dorazila k řediteli krátce poté, co mladá učitelka do práce nastoupila. Tu překvapuje, že žádný z rodičů o tom nikdy nemluvil přímo s ní, a serveru Refresher řekla: „Přijde mi bláznivé, že si rodiče utíkají stěžovat do školky, místo toho, aby si maso doma obhájili, když si za ním tak stojí. Děti za nimi budou chodit s různými postřehy čím dál častěji a oni si s tím budou muset poradit.“

Slečna Vincourová však zdůrazňuje, že ona sama s dětmi debatu o veganství nikdy neotevírala, a není důvod jí to nevěřit. „Vznikaly jen situace, kdy děti vyzvídaly, co to mám k obědu a proč nejím to, co mají ony. Na tohle jsem vždy odpovídala, že nejím zvířata, a když následovalo další proč, vyjádřila jsem se stručně, pochopitelně a přiměřeně věku, a to tak, že je mám moc ráda.“

Děti nejsou hloupé a kopírují dospělé, takže došlo k případům, že si odmítly dát maso. A to rodiče, kteří jsou zvyklí, že děti dělají většinou to, co vidí u nich, nepotěšilo. Proto vyrazili za panem ředitelem. A ten si vzal „pančelku“ na kobereček.

„Když si mě volal v pátek ředitel v práci do kanceláře, myslela jsem, že jdeme řešit nějaký podpisy výkazu. Ale když řekl, ať za sebou zavřu dveře, trochu se mi přitížilo. Začal slovy, že se zájmy školky kříží s mojí filozofií a že čím dál víc rodičů si chodí do školky stěžovat, že jejich děti nechtějí jíst maso. Když jsme se dostávali k tomu, že dva týdny potom, co jsem nastoupila, udělala jedna maminka ve školce šílenou scénu, že její holčička doma přestala jíst maso kvůli paní učitelce Míše, a za dalších čtrnáct dní odešla, tak mi ředitel naznačil, že to bylo zřejmě kvůli mně (maminka nikomu neřekla důvod). To už jsem valila oči, a když dodal, že kvůli mně tím pádem přišli o 50 000 Kč a neradi by, aby se něco podobného opakovalo, seděla jsem a tušila, kam rozhovor vede.

Následovalo ještě obvinění z toho, že dětem říkám, že se prasata nežerou, s čímž přišla jiná holčička. (…) něco takovýho ve slovníku nemám. Rozhovor vedl jasně a zřetelně k závěru, že mít vegana ve školce je riziko pro podnikání, a to si oni nemůžou dovolit. (…) Řediteli se mýho ošklivýho brečícího obličeje asi zželelo, a tak začal od vyhazovu odstupovat, že teda natrénujeme, co budu dětem odpovídat, nebo že se mám naučit stočit rozhovor jinam, ale větu ,protože je mám ráda´ rozhodně nesmím používat, jelikož jim dávam najevo, že oni ne. Jeden pohled na věc. Můj je takovej, že tahle věta je pravdivá, jednoduchá, pochopitelná, neobsahuje nic ošklivýho a je přiměřená věku dítěte. O víkendu se mám prý rozmyslet, co dál. Rozmyšlená jsem. Nebudu na místě, kde mě nutí mlčet a úmyslně utíkat před dotazama dětí na mou stravu. Jsme v 21. století a já nebudu cenzurovat, co říkám, pod výhružkou vyhazovu. Byla bych sama proti sobě a hlavně proti zvířatům. Jsem na děti, kterým stačila tahle věta a nechtěly jíst maso, pyšná. Mají citlivý srdce, ale bohužel necitlivý rodiče,“ napsala Michaela Vincourová na Instagram.

Jedenadvacáté století nejednadvacáté století, komunistické myšlení je v dnešním společnosti zažranější, než by člověk po třiceti letech „demokracie“ čekal. Mnozí Češi to mají zřejmě stále v sobě, padesát let je padesát, ale komunistické myšlení se rozmohlo překvapivě i na Západě, který nám byl dáván jako vzor demokracie. Tam se ale paradoxně naopak podobným způsobem často chrání menšiny a šikanuje se většina. Stačí se podívat na současné dění u našich německých sousedů v Sasku. Když vyrazily tisíce občanů protestovat proti následkům masové migrace (chaos, snižující se bezpečnost, zvyšující se počet ozbrojených útoků a sexuálního násilí), ve městě Chemnitz nyní kvůli ubodání Němce (s kubánskými kořeny) Neněmci (z Iráku a Sýrie), byli účelově označeni jako nacisti.

U všech rohatých, to je takový problém, když mladá učitelka má kromě dětí ráda i zvířata, a tak je nejí? To naše „demokracie“ už nesnese žádný jiný názor? Tak proč si na ni pořád hrajeme? Nejhorší je, že se tímto myšlením kazí a lámou další generace.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra