Rakouský historik Gerald Steinacher našel hodně temné stíny v historii Mezinárodního červeného kříže. Ke svým zjištěním chtěl položit několik otázek v centrále ve Vídni. Mlčení Červeného kříže ohledně hrůz holocaustu označil britský týdeník Economist jako „nejostudnější okamžik v historii organizace“. Ačkoliv se poměrně brzy vědělo o masových vraždách, kdy oběti žádaly o pomoc, organizace na to nereagovala.
Organizace Červený kříž byla naopak velmi aktivní při organizování únikové cesty pro známé nacisty, jako byli Adolf Eichmann nebo Josef Mengele. Historik Gerald Steinacher ve své knize Hákový kříž a Červený kříž (v originále Hakenkreuz und Rotes Kreuz; nakladatelství Studienverlag) zkoumá postoj organizace k nacistickému režimu, pozadí jejího mlčení a souvislosti s pomocí při úniků nacistů.
V roce 2007 se v Buenos Aires objevil cestovní dokument Adolfa Eichmanna, který je spoluzodpovědný za vraždu milionů Židů (a rovněž Slovanů, Romů, homosexuálů, tělesně a mentálně postižených, komunistů apod.). Cestovní dokument vystavil Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK). Adolf Eichmann ale nebyl jediný prominentní nacista, kterému na konci války Červený kříž umožnil únik. Proč se to stalo, na to Steinacher nemá jednoduchou odpověď: „Podle mého názoru hlavním důvodem nakonec bylo úplně jiné chápání viny a odpovědnosti. Mnozí v Mezinárodním výboru Červeného kříže se na Němce dívali především jako na oběti války a ne jako na pachatele.“
Počáteční politika spojenců před Norimberským tribunálem zločince odsoudit, potrestat a Evropu denacifikovat Červený kříž odmítal a podkopával. Za hlavní viníky byli označeni jen prominentní nacisté jako Hitler, Himmler a Goebbels.
„Tehdejší představa Američanů, že i malé ryby v systému nesou, pokud ne právní, tak alespoň morální spoluzodpovědnost za zločiny nacistického režimu, narazilo na nepochopení,“ vysvětluje historik z University of Nebraska (USA).
Počet bývalých nacistů, kolaborantů a příslušníků SS, kteří unikli s pomocí Červeného kříže, se odhaduje „v řádu desítek tisíc“.
Steinecher sice píše o snaze Američanů nacisty odsoudit, nicméně z jiných zdrojů již víme, že právě USA byly cílovou destinací mnoha významných nacistů, kteří mohli být Američanům užiteční – Američané umožnili beztrestný únik nacistickým vědcům do USA prostřednictvím tajné operace Paperclip.
Vliv švýcarské vlády
Ale zpět k Červenému kříži. Gerald Steinacher si myslí, že asistence nacistům při útěku pověst Červeného kříže poškodilo, stejně jako mlčení k vraždě milionů Židů a jiných národností. Mlčení se dá vysvětlit tehdejšími okolnostmi. Červený kříž se sídlem ve Švýcarsku měl ruce svázané Ženevskými úmluvami, kdy vězni v koncentračních táborech nebyli považováni za válečné zajatce. Červený kříž se tak ohnul na přání švýcarské vlády, která v roce 1942 vyhodnotila nacistické Německo jako hlavní hrozbu.
„Většina ve výboru byla pro výzvu (ohledně koncentračních táborů), vyslovily se pro ni zejména ženy. Ale ředitel Carl Jacob Burckhardt vyhověl přáním švýcarské vlády. Tím MVČK opustil svou neutralitu a nezávislost na Bernu,“ tvrdí historik. „Vedle toho probíhalo ještě mnoho jiných praktických úvah, třeba jak a kde válečným zajatcům zajistit péči, kterou Červený kříž zajistil skutečně dobře. To se musí také jasně říct.“
Než se situace začala otáčet a Spojené státy vyjádřily svou nelibost nad nedostatečnou pomocí Červeného kříže pronásledovaným Židům, v zájmu politiky a na poslední chvíli se organizace pokusila napravit svá opomenutí.
Co se týče cestovních dokladů pro Eichmanna nebo Mengeleho, ředitel a antikomunista MVČK Carl Jacob Burckhardt chtěl Němcům umožnit únik ze sovětské sféry. „Je třeba vidět mlčení okolo holokaustu a pomoc vysoce postaveným nacistům v souvislostech,“ myslí si Steinacher.
Historik tvrdí, že „tento výzkum ještě stále není zdaleka kompletní“. „Do roku 1989 panovala atmosféra studené války, kdy se mnoho věcí drželo pod pokličkou, mnoho otázek se nepokládalo a archivy byly nepřístupné. Historici ale potřebují zdroje,“ vysvětluje Steinacher, proč analýza historie Červeného kříže přišla tak pozdě.
Studená válka zabránila nejen výzkumu, ale výrazně snížila ztrátu prestiže MVČK a zapříčinila existenciální krizi organizace. Steinacher říká: „Moje kniha není obvinění, ale pokus o pochopení.“
Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.
Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.
Zdroj: http://derstandard.at/1369363614621/Das-Rote-Kreuz-als-Fluchthelfer-fuer-prominente-Nazis
