Nizozemské volby, jež si letos vyžádaly intenzivní pozornost nejenom evropských médií, jsou za námi. Kromě vítězné strany však znovu ukázaly stále zřetelnější faktor žalostné jednostrannosti médií. Černobílý svět se opět vybarvil v plné síle, když zvítězil premiér Mark Rutte a jeho Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD). Všude se totiž začaly objevovat nápisy jako „populista“ Wilders prohrál, „křikloun“ Wilders skončil druhý a podobně.

Politické a mediální tažení šéfa Strany pro svobodu (PVV) se zdálo v určitých fázích až nezastavitelné a mnozí ho vnímali jako součást změny politické směru po celém západním světě – ve stylu Donalda Trumpa v USA, Brexitu ve Velké Británii a nadcházejících voleb ve Francii.

Ještě minulý rok v prosinci průzkumy odhadovaly, že se Wilders dočká až 30 křesel, nicméně s blížícím se datem voleb se novější průzkumy jaly odklánět od Wilderse a přiklánět k vítězné straně Marka Rutteho. Wilders nakonec skončil na druhém místě s výrazným odstupem od Rutteho, ovšem jeho strana PVV jako taková od minula posílila. Nutno dodat, že PVV zvítězila ve významných městech, jako je Maastricht a Rotterdam.

Klíčový rozdíl mezi těmito kandidáty tkvěl, mimo jiné, v přístupu k imigrační politice. Zatímco Wilders tíhne k podobnému duchu jako Nigel Farage nebo francouzská kandidátka Le Penová, Rutte je v tomto ohledu bruselského ražení. Mnozí experti mu ale přisoudili mnoho voličů právě díky nepokojům s lokálními Turky i Tureckem jako takovým, kde dle jejich slov zaujal „neústupný postoj“. Celá aféra začala vyhoštěním turecké ministryně, která přijela agitovat k místní turecké populaci, aby v dubnovém referendu o změnách turecké ústavy hlasovali pro zvýšení pravomocí státu.

Nizozemsko ji však vyhostilo a eskortovalo zpátky do Německa, odkud ministryně přijela. Bezprostředně poté se zhruba 250 protestujících Turků sešlo před budovou konzulátu v Rotterdamu, kde se dle slov z oficiální stížnosti z Turecka sešli na „podporu tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana“. Svou podporu nicméně vyjadřovali házením kamenů a zápalných lahví po policistech, kteří přijeli zjednat pořádek.

I přes dobře zdokumentované násilí poslala vláda Turecka dvě nóty, v nichž protestuje zaprvé proti vyhoštění a nelidskému chování k ministryni, a za druhé proti nepřiměřenému zásahu proti demonstrujícím.

Někdo by mohl očekávat, že v duchu této mezinárodní roztržky mezi Nizozemskem a Tureckem, potažmo mezi Nizozemci a Turky žijícími na stejném území, přibydou hlasy spíše Wildersovi, ale opak je pravdou. Rutte zaujal v konfliktu nečekaně neústupný postoj a lze spekulovat, že možná dokonce úmyslně, aby na svou stranu získal lidi, rozhořčené chováním prezidenta Erdogana, jeho vlády a některých přistěhovalců.

Po vítězství se strhla v médiích vlna veselí o vítězství nad populismem; novináři nezapomněli ani podotknout, jak moc se to nebude líbit prezidentu Zemanovi a kdejakým dalším populistům nebo fašistům po celé Evropě. Atmosféra strachu, že vítězství dalšího Trumpa potopí celou Unii, je tedy prozatím zažehnána, avšak stav šílenství, do kterého se evropské panoptikum dostává, naopak nabírá na obrátkách. Nyní se jen můžeme těšit, jakou komedii rozehraje v létě Francie.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem

Jan Petrák, časopis Šifra

Diskuze
Sdílejte článek na sociálních sítí: