Teroristické útoky v Evropě se stávají každodenním koloritem občanů Německa, Belgie, Švédska či Francie. V poslední jmenované zemi už skoro dva roky panuje výjimečný stav, který se stal v podstatě normou.

Bezpečnostní situace je kritická. Francouzi žijí v neustálém napětí, obklopeni ozbrojenými vojáky a policisty v ulicích měst. Výjimečný stav vyžaduje jejich maximální a permanentní nasazení ozbrojenců, a ti si proto pravidelně stěžují na únavu, vyčerpání, nedostatek zdrojů a strach jezdit do přistěhovaleckých ghett. O občanských nepokojích ani protestech policistů proti nezvladatelnému násilí „uprchlíků“ média informují celkem zřídka, poměrně nerada a velmi opatrně, na povrch se tak dostanou jen střípky.

Ve čtvrtek 21. dubna došlo k dalšímu z řady útoků – tentokrát si atentátník přijel na Champs-Élysées, vystoupil z auta a automatickou zbraní začal střílet na policisty, kteří byli v zaparkovaném autě a na chodníku. Jednoho zabil a dva další zranil.

Podle francouzských médií střílel v centru Paříže devětatřicetiletý Karim Cheufri, kterého policie prý již v minulosti vyšetřovala v souvislosti s terorismem, uvedla agentura AFP. Média o něm píšou jako o Francouzi, což je velice pozoruhodné vzhledem k podobnému případu z Německa, kde byl spáchán útok na fotbalisty Borussie Dortmund, respektive na autobus, v němž mířili na zápas Ligy mistrů. Tam nejprve policie uvedla, že šlo o islamistického teroristu, jak bývá při výbuších či najíždění do lidí zvykem, ale posléze přispěchala s historkou, že o terorismus v žádném případě nešlo a nálože nenastražil extremista, ale, podržte se, investor… Konkrétně Sergej W., jenž chtěl údajně snížit hodnotu akcií klubu, aby na tom vydělal. Jak věrohodně to zní, nechť si každý posoudí sám. Zajímavé ale je, jak o domnělém útočníkovi píšou média – jako o Rusovi, případně o německém Rusovi.

Chápete to? To jsou ale nuance. Protože Rusové mají být našimi nepřáteli a zrovna se to hodí, útočil Rus či německý Rus. Když ale útočí muslim, je to jinak… Protože muslimové na rozdíl od Rusů nemají být podle zvrácené ideologie, která v Evropě dominuje, našimi nepřáteli, ty máme mít naopak rádi a vítat je po milionech. Takže když zaútočí islamista, je to Francouz. Ano, tenhle se ve Francii narodil, takže by teoreticky Francouz být mohl. Ale Francouz může těžko útočit ve jménu Islámského státu, ať se narodil kdekoli.

Přesvědčování ze strany médií a politiků, že jde o řetězec jakýchsi z kontextu vytržených útoků podivných radikálů, který nesouvisí s migrační vlnou, jinak že je všechno v pořádku a velká multikulturní rodina spolu bude šťastně žít, stejně nefunguje. Občas totiž do éteru proniknou i zprávy, které idylku narušují.

Naposledy německý týdeník Die Zeit došel k jasnému závěru: takřka v celém Německu přibylo od roku 2015 násilné trestné činnosti, z jejíhož páchání jsou podezřelí hlavně přistěhovalci. S odvoláním na statistiky kriminality a odpovědi spolkových zemí se podle něj nejvíce deliktů dopouštějí mladí muži, nejčastěji z Afriky.  

Celková násilná trestná činnost v Německu mezi lety 2007 až 2015 klesla. Od roku 2015 se ale naopak ve většině spolkových zemí znovu zvýšila, a to hlavně v důsledku deliktů jako ublížení na zdraví, krádež a sexuální útoky. Die Zeit uvádí, že mu 14 ze 16 spolkových zemí sdělilo, že by kriminalita i loni dále klesla nebo by se alespoň nezvýšila nebýt násilných činů, z jejichž spáchání jsou podezřelí přistěhovalci.

Obzvlášť zajímavé je v tomto směru uvažování levicových liberálů, kteří ze svého zorného pole dokážou vytěsnit to, že se z Francie, Německa či Švédska stalo bojiště, kde se lidé pomalu bojí vycházet na ulici, a za hrozbu považují ty, kteří si o tomto nebezpečí dovolí mluvit. Příkladem budiž třeba rozhovor na DVTV s šéfredaktorem velkého francouzského deníku Le Monde Jeromem Fenogliem, podle nějž by největší katastrofu a nebezpečí pro francii znamenalo vítězství Marine Le Penové. Fenoglio doslova řekl: „Vítězství nacionalistické strany ve Francii by bylo hrozivé, protože by to znamenalo, že evropská integrace, která je kritizovatelná, ale která by se měla někam vyvíjet, by najednou byla totálně zpochybněná, stejně tak jako globální vztah k sousedům.“

To je panečku logika… Něco nefunguje, ale protože chceme, aby to fungovalo, a už jsme do toho mnoho investovali a naplánovali jsme si to, budeme na tom trvat, i když nám země bouchá pod nohama. A ještě budeme střílet po pošťákovi, který nosí špatné zprávy.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem

Milan Vidlák, časopis Šifra