Američané používají k likvidaci ostatních států buď armádu, nebo jemnější nástroje jako ekonomické sankce. Dlouhodobě se snaží oslabit Rusko, to se ale překvapivě drží a nijak výrazně jej nesrazily – i proto, že se tuto situaci snažilo využít k získání nových trhů a posilování vlastní soběstačnosti, třeba v pěstování zemědělských plodin.

Regenračné centrum

Koho ale sankce zasáhly výrazně, je Venezuela. Nejčerstvěji zabránily restrikce návratu zlatých rezerv v hodnotě 550 milionů dolarů o hmotnosti 14 tun, které byly uloženy v Bank of England – jednoduše jim to bylo znemožněno.

Anglická národní banka prostě odmítla zlato vydat, přičemž se hájila zákony o praní špinavých peněz, a obavou, že prezident Venezuely Nicolas Maduro státní zlato použije k soukromým účelům. Nabízí se zde proto otázka: Co je anglické bance do toho? To si přece vyřeší venezuelský lid.

Tato drzost ukazuje na jediné: pokud zlato fyzicky nedržíte, jako byste žádné neměli. Podobně jako Venezuela má zlato uloženo v Bank of England na 30 dalších zemí. Pokud tam tedy nějaké zlato vůbec ještě je…

Přesvědčit se o tom mohlo ostatně v minulých letech i Německo, které takto chtělo dostat své zlaté rezervy zpět do vlasti z amerického Federálního rezervního systému. Bylo to po finanční krizi, když vznikla v Německu poptávka po prověření skutečného stavu zlatých rezerv, které byly v Americe a Paříži. Když ale vyslali Němci do Ameriky delegaci, Američané jim zlato odmítli byť jen ukázat.

V říjnu 2012 německá centrální banka oznámila, že hodlá do roku 2015 dovézt zpátky 150 tun zlata z New Yorku. Pak svůj plán upravila s tím, že přiveze 300 tun do Frankfurtu do roku 2020. Mělo to jednak posílit důvěryhodnost eura, a jednak utišit spekulace o tom, že katastrofálně zadlužená americká vláda může zlato rozfofrovat.

Američané se vymlouvali, že nedokážou rozlišit americké zlaté pruty od německých, a tak Němci raději prohlásili, že tam zlato nechají, protože se o něj Američané starají dobře. Nakonec k přesunu zlata z USA, Anglie a Francie sice došlo, ale kdo ví, o jaké zlato a hlavně v jaké kvalitě vlastně šlo.

Regenračné centrum

v roce 2015 pod sílícím tlakem Němci zveřejnili všechny informace o zlatých rezervách, ale pochybnosti, že cihly například obsahují příměsi železa, nikdy moc nerozptýlili. Zpráva obsahovala inventární čílo, hmotnost, přesný obsah zlata i kde přesně která cihla je. Jenže vyšlo najevo, že „musela být blíže nespecifikovaná část cihel přetavena“. Podle oficiálního vysvětlení zlato muselo být před transportem přetaveno, aby splňovalo požadavky na kvalitu. To se ale nelíbilo části německé veřejnosti, která kritizovala Bundesbanku za to, že cihly byly roztaveny bez řádného auditu, a že tudíž nelze nyní ověřit, jestli Američané vracejí skutečně německé zlato.

To Češi podobné starosti mít nemusejí. Český národní poklad byl pod cenou rozprodán už za vlády Josefa Tošovského…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra