Ve Venezuele se objevili bojovníci ruské soukromé armády, takzvaní Vagnerovci, aby ochránili prezidenta Nicoláse Madura před svržením opozičníky podporovanými Spojenými státy americkými a před nebezpečím ze strany jeho vlastní ochranky. Informovala o tom agentura Reuters. Ta citovala Jevgenije Šabajeva, velitele kozácké polovojenské skupiny, podle nějž odcestovali žoldnéři ve dvou najatých letadlech nejprve do Havany, kde pak přesedli na pravidelnou komerční linku do Venezuely. „Jsou tam s konkrétním úkolem chránit Madurovu bezpečnost,“ prohlásil. Kromě celkové bezpečnosti mají zajistit, aby jej nezradili zkorumpovaní bodyguardi. Počet žoldnéřů se odhaduje na 400.

Situace ve Venezuele je velmi napjatá, neboť vypukl pokus o tradiční státní převrat vyvolaný opozicí napojenou na Spojené státy americké. Američanům vadí především skutečnost, že současný prezident Maduro, stejně jako jeho předčasně zemřelý předchůdce Hugo Chávez, nechtěli nechat nadnárodní korporace drancovat venezuelskou ropu; tato země, přestože má největší zásoby této suroviny na světě, zároveň patří mezi nejchudší. Právě proto, jak byl v minulosti nastaven místní obchod s ropou. Venezuelské společnosti prodávaly americkým a jiným korporacím ropu velmi levně, a ty ji pak přeprodávaly draze na světových trzích. Země se pak paradoxně stále více zadlužovala.

Když se k moci dostal Hugo Chávez, snažil se podmínky narovnat a docílit toho, že jeho stát bude z ropy také něco mít. Proto čelil několika pokusům o svržení; největší opozicí a Američany řízené povstání proti prezidentovi se uskutečnilo v roce 2002, kdy byl Chávez dokonce unesen z prezidentského paláce. Díky obrovské podpoře venezuelských obyvatel ale byl nakonec do úřadu vrácen.

Poté, co zemřel Chávez na rakovinu, se Američané a venezuelská opozice pustili do Nicoláse Madura. Země se – i kvůli neustálým sankcím a nemožnosti normálně obchodovat s ropou – zmítá v hyperinflaci a vedení země čelí protestům. Protivládní demonstrace si za týden vyžádaly 26 mrtvých. Vrcholem bylo, když sám sebe prohlásil za úřadujícího prezidenta opoziční předseda parlamentu Juan Guaidó. Bez ohledu na to, že je legitimním prezidentem Nicolás Maduro, Guaidóa jako hlavu státu uznala na popud Američanů řada dalších západních či latinskoamerických zemí. Kde je nějaká demokracie nebo právo?

Rusko, proti kterému je ze strany Američanů též veden podobný dlouhodobý nátlak,  tvrdí, že prezidentem je Maduro a tak to má i zůstat. Venezuelská krize byla podle Ruska vyprovokována zvenčí, což je hrubé porušení základních norem mezinárodního práva. I proto se lze domnívat, že Vagnerovci nejsou ve Venezuele jen tak náhodou, ale spíše byli použiti na práci, kterou nemůže oficiálně provádět Rusko, které stojí na straně Venezuely.

Regenračné centrum

Jak si Západ představuje demokracii a právo, ukázal koncem minulého týdne, kdy média informovala o tom, že Anglická banka zamítla žádost venezuelského prezidenta Nicoláse Madura o vydání části venezuelských zlatých rezerv ve výši 1,2 miliardy dolarů ve zlatých prutech.

Agentura Bloomberg k tomuto neuvěřitelnému činu uvedla, že rozhodnutí nevydávat zlato bylo přijato poté, co vysocí američtí úředníci včetně ministra zahraničních věcí Mikea Pompea a poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost Johna Boltona vyvinuli na Británii nátlak.

Regenračné centrum

Zajímavá byla reakce vůdce venezuelské opozice Juana Guaidóa, který označil rozhodnutí Anglické banky za „ochranu venezuelských aktiv“.

Nicolás Maduro v reakci na dění prohlásil, že on je ústavní prezident, zatímco předseda opozičního parlamentu je „loutka USA“. Ještě předtím kvůli organizování pokusů o své svržení ze strany Američanů zrušil diplomatické vztahy s USA a požádal americké diplomaty, aby během 72 hodin opustili zemi. Američané ale nerespektují žádné demokratické ani diplomatické procedury, ani právo, a tak ministr zahraničních věcí USA Mike Pompeo to odmítl respektovat a prohlásil, že Maduro nemá právo přijímat takové rozhodnutí. Vždyť je jenom lidmi zvolený prezident, že?

Podobně se chovají i evropské státy. Španělsko, Francie a Německo prohlásily, že jsou připraveny uznat lídra venezuelské opozice a předsedu parlamentu Juana Guaidóa prezidentem, pokud vláda Nicoláse Madura do osmi dnů neoznámí nové prezidentské volby. Oznámili to španělský premiér Pedro Sánchez, francouzský prezident Emmanuel Macron a mluvčí německé vlády. „Venezuelský lid si zaslouží svobodně rozhodnout o své budoucnosti, napsal na Twitteru francouzský prezident Macron, kterému zřejmě uniklo, že venezuelský lid již dávno svobodně rozhodl. Jak by se jemu líbilo, kdyby mu vzkazoval přes internet venezuelský prezident, že není prezidentem a že by se jím měla stát nějaká žlutá vesta? Macron, místo aby se staral o pořádek ve své zemi, ještě napsal: „Bez voleb oznámených do osmi dnů bychom mohli uznat Juana Guaidóa úřadujícím prezidentem Venezuely, aby nastartoval tento politický proces. Spolupracujeme s našimi evropskými spojenci.“

Za absurdní označil osmidenní ultimátum ruský vyslanec při OSN Vasilij Něbenzja, podle kterého se Venezuela stala „srdcem” rostoucího geopolitického duelu. „Silně odsuzujeme ty, kteří tlačí venezuelskou společnost na okraj krveprolití. USA vykreslují obraz konfliktu mezi Madurovým režimem a venezuelskými občany. Tento obraz je daleko od reality,” prohlásil v Radě bezpečnosti Něbenzja.

Venezuelský ministr zahraničí Jorge Arreaza evropské jednání ostře odmítl: „Evropa nám dává osm dní? Kam jste se to dostali, když dáváte lhůtu a ultimátum suverénnímu lidu? Je to skoro dětinské. „Nikdo nám nebude dávat lhůty a říkat nám, jestli uděláme nebo neuděláme volby. Jak si můžete dovolit dávat ultimátum vládě suverénní země?“

Evropa by mohla na svou obhajobu říct: „To my ne, my jenom posloucháme Američany.“ Moc by to ale nevylepšila…

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra