Agentura Sputnik přinesla velice důležitý článek s názvem Kdy začne Čína bojovat v Iráku a Sýrii?, který se zabývá otázkou přítomnosti čínské armády ve válce, jež se odehrává v oblasti Blízkého východu v podobě války zástupné.

Situace je značně nepřehledná. Na jedné straně zde bojuje syrská armáda a armáda ruská proti Islámskému státu (ISIS), al-Káidě a dalším teroristickým spolkům, často eufemisticky označovaných jako „opozice“.

Proti Islámskému státu oficiálně bojují i Spojené státy americké a jejich „koalice“. Jenže právě USA nejprve ISIS, al-Káidu a jiné „opoziční bojovníky“ de facto stvořily a poté spolu se svými spojenci vyzbrojovaly, platily a jinak podporovaly. Ostatně jejich výsledky po ročním tažení proti ISIS jsou, jak vidíme, dosti tristní. Otázka tak je, proti komu vlastně bojují a jaké mají v Sýrii zájmy.

A tak jsme se stali svědky zcela absurdní situace, kdy v Sýrii bojuje každý, kdo má ruce a nohy, a každý, kdo má ruce a nohy, křičí, že bojuje proti Islámskému státu. Málokdo se ale pozastavuje nad tím, jak by bylo možné, aby všichni bojovali proti Islámskému státu, který ani není státem, a nevyhráli.

O americké i ruské roli v této blízkovýchodní válce se v médiích píše běžně, avšak Čína stála zatím tak trochu v pozadí.

Jak Sputnik připomíná, v Iráku už bojuje Čína, stejně jako další země, zprostředkovaně. Irácké vojensko-letecké síly (VLS) používají čínských útočných bezpilotních letounů dodaných loni, a hrdě ukazují záběry, na nichž jsou cíle ISIS ničeny ze vzduchu. Na videošotech ministerstva obrany Iráku jsou vidět také čínští odborníci, kteří pomáhají Iráčanům osvojovat si novou čínskou techniku:

„Zvěsti o zapojení Číny do ruské letecké kampaně v Sýrii kolují skoro od samého jejího začátku. Téma účasti Číny v syrské válce se znovu nastoluje i v těchto dnech. List The Washington Times uveřejnil v tomto týdnu příspěvek, v němž s odvoláním na nejmenované americké vojenské zdroje oznámil, že protože Čína je znepokojena propagandou ISIS v Sin-ťiangu a rostoucím počtem čínských občanů, kteří odjíždějí bojovat za ISIS na Blízkém východě, uvažuje ČLR o účasti v syrské válce. A, jak si myslí Američané, hodlá to dělat spíše spolu s Rusy než se silami koalice.“

Washington Times připomínají, že v prosinci byl v Číně schválen zákon, který poprvé umožňuje čínským vojákům účast v protiteroristických operacích v zahraničí. A v tomto týdnu zveřejnilo čínské ministerstvo zahraničí první dokument o politické strategii Číny ve vztazích s arabskými zeměmi, v němž se vítá užší spolupráce ve vojenské sféře a v boji s mezinárodním terorismem.

Ilja Plechanov zmiňuje ve svém článku na Sputniku i The London Review of Books, který uvádí ještě jeden důvod, proč nemůže Čína zůstat stranou války v Sýrii. Podle slov velvyslance Sýrie v Číně pomáhaly tajné služby Turecka čínským Ujgurům dostat se do Iráku a Sýrie přes své území, a nejsou žádné záruky toho, že jim znovu nepomohou, tentokrát už ale dostat se zpět do Číny, a to s bojovými zkušenostmi. Velvyslanec podotkl, že vztahy mezi čínskými a tureckými tajnými službami jsou dnes více než napjaté.

Dalším důvodem je, že Sýrie plánuje vynaložit na obnovení země asi 30 miliard dolarů a zúčastnit se rozdělování této částky a zůstat v zemi nadlouho také nebude špatné z hlediska ekonomického a vojenského.

Před válkou byla právě Čína pro Sýrii hlavním obchodním importérem s obratem přes dvě miliardy dolarů, Čína navíc měla rovněž velké zájmy v ropném sektoru Sýrie.

Podobné je to i s Irákem. Co se týče Iráku, kromě dodávek útočných bezpilotních letounů a jejich vyzkoušení v reálných bojových akcích je Čína ochotna podle informací The Asia Times spolupracovat s Iráčany v oblasti sběru a rozboru výzvědných údajů, dodávek zbraní a školení personálu. A podle slov ministra zahraničí Iráku, v roce 2014 vyjádřila Čína dokonce přání zasazovat údery po teroristech v Iráku. Na Čínu připadá jedna třetina až polovina celého vývozu irácké ropy, a sám Irák byl v roce 2014 pátým největším dodavatelem ropy do Číny.

Ilja Pechanov uzavírá: „Není tajemstvím, že Čína by moc chtěla získat reálné bojové zkušenosti, které scházejí současným ozbrojeným silám této země. Irák a Sýrie by byly ideálním polygonem pro vyzkoušení čínských zbraní v akci. Přitom Čína vidí, že všechny víceméně významné země světa mají zkušenosti z vedení moderní války, jen Čína značně zaostává.“

V této souvislosti bychom připojili ještě jeden pádný argument, který stojí za připomenutí – nedávné propady na čínské burze. K podobným jevům dochází právě v případech mohutného zbrojení a očekávání vstupu do války.

Kdo viděl nedávnou vojenskou přehlídku v Pekingu, asi si dokáže představit, že tato armáda by v Sýrii a Iráku rozhodně nebyla do počtu.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra