Na začátku dubna vyšel na webu časopisu další ze série pozoruhodných článků, který ukazuje, kam až může významné médium klesnout. Tento konkrétní rozhovor vedl Tomáš Klvaňa. Kdo ho nezná, vězte, že Klvaňa, který v minulosti pracoval jako novinář v českých médiích a později odešel, aby se opět vrátil, má za sebou opravdu zajímavou, avšak dosti jednostrannou minulost, pro jejíž shrnutí jsou podstatná jen dvě slova – „PR“ a „USA“.

Pracoval například jako „koordinátor vládní komunikace programu protiraketové obrany“ (navrhl ho tam ministr zahraničí Karel Schwarzenberg) neboli člověk, který měl v Česku prosadit americký radar. Přestože (nebo protože) souběžně působil jako ředitel pro firemní a právní záležitosti tabákové firmy British American Tobacco, tlačil Čechům radar tak, že lhal, zatajoval důležitá fakta, manipuloval veřejnost a očerňoval odpůrce radaru. Zkrátka demagog k pohledání.

V kariéře vrchního amerického píáristy pokračoval učením na New York University in Prague, ale byl jmenován i do čela všech „neziskových“ aktivit Zdeňka a Michaely Bakalových.

Což je zřejmě ideální průprava pro to, aby se stal vedoucím webových stránek Reflex.cz, kde může čtenářům „nestranně“ referovat o světovém dění.

Tak jako v rozhovoru s „předním historikem“ Igorem Lukešem, který je profesorem dějin a mezinárodních vztahů z Bostonské univerzity v USA. Když se dá taková loajální dvojka dohromady, vypadnou z toho těžko uvěřitelné věci. Zde jsou některé z nich:

  1. „Obamovi kritici mají pravdu, že v Sýrii se prezident zavázal intervenovat, pokud Asad použije chemické zbraně, a pak to neudělal.“

    To, že chemické zbraně použil syrský prezident Asad, není vůbec jisté. Korektní by bylo napsat, že v Sýrii byly použity chemické zbraně a indicie nasvědčují tomu, že je použila ozbrojená opozice. Asadova vina je jen tvrzením propagandy. Podle dostupných informací je naopak pravděpodobné, že sarin použili teroristé financování Západem a jeho spojenci. Dolet raket se sarinem, které byly použity nedaleko Damašku, svědčí o tom, že tuto munici nemohly odpálit syrské ozbrojené síly. K takovému závěru dospěli ve své zprávě například přední američtí experti – profesor Massachusettského technologického institutu Theodore Postol a bývalý inspektor OSN Richard Lloyd. Podle jejich analýz, které mainstreamová média v čele s Reflexem ignorovala, byla ve čtvrti Východní Ghouta použita „improvizovaná chemická munice“ s doletem asi 2 km. Syrské ozbrojené síly se v této době nacházely v mnohem větší vzdálenosti od cíle.

    Člen turecké vlády Eren Erdem dokonce přiznal, že chemické zbraně převážel přes turecké území Islámský stát. „Komponenty k vytvoření chemických zbraní ale nepocházejí z Turecka, nýbrž z Evropy a západních zemí,“ řekl Erdem.

  2. „I inteligentní lidé reagují na vlny protikladných dezinformačních útoků tím, že na věc přestanou myslet. Dobrou ukázkou je sestřelení letu MH17. Přestože ruská vina byla od počátku evidentní a brzo byla vědecky prokázána, svět na vraždu 298 obětí Putinova Ruska už přestal myslet jako na cosi příliš komplikovaného.“

    Inteligentní lidé si na rozdíl od amerických pedagogů Klvani a Lukeše zjistí fakta. To, co tvrdí profesor Lukeš, jednoduše není pravda. Pokud mají oba pánové důkazy o tom, kdo sestřelil letadlo nad Ukrajinou, měl by je předat nizozemské vyšetřovací komisi. Anebo mlčet. Korektní by bylo říct, že jsou otevřené čtyři možnosti – letadlo sestřelili a) proruští separatisté, úmyslně nebo omylem, b) Ukrajinci – omylem nebo s cílem hodit to na Rusy, c) Rusové – omylem, protože úmyslným sestřelením by nic nezískali, d) Američané – ať už sami nebo prostřednictvím svých ukrajinských „partnerů“, s cílem hodit to na Rusy. Jak to bylo, ale veřejnost stále neví a možná nikdy vědět nebude, protože jde o součást nejvyšší geopolitické hry.

  3. „Edward Snowden je zrádce. Písemně a při vědomí sankcí se zavázal udržovat jistá tajemství. V okamžiku, kdy ten závazek porušil, ztratil své právní a morální postavení.“

    Od pana Lukeše to tedy sedí. Kdyby se Snowden nevzepřel systému, dodnes bychom nevěděli, co provádí občanům americká vláda a jaká data – všechna – o nich sbírá. Nazvat zrádcem někoho, kdo upozorní na zločiny vlády proti lidem, chce opravdu silný žaludek a morální „tekutost“.

  4. „Podle amerických zákonů má NSA právo (ne-li povinnost) sbírat informace v zahraničí. Může k tomu patřit například telefonát z Bruselu do Hamburku. Nikdo ale netušil, že jednou bude takový hovor veden z Bruselu do Hamburku například přes Boston – podle toho, který kanál je v danou chvíli k dispozici a nejrychlejší. Když teď NSA takový hovor sleduje, dostane se do rozporu s právním zadáním v okamžiku, kdy signál dorazí, třeba jen na okamžik, na americké území.“

    Podle pana Lukeše jsou tedy rozhodující zákony a ne mezinárodní právo? Odposlouchávat hovor v Bostonu je protiprávní, ale narušovat suverenitu spojenců a odposlouchávat lídry a občany evropských zemí v Bruselu či Hamburku je v pořádku?

  5. „Pokud jde o metadata, s tím nemám osobně problém. Nikdo nikoho neposlouchá, jen počítačový program hledá nečekaný nárůst hovorů na nějaké číslo nebo z něj. To by mohlo být znamením, že se něco chystá. Terorismus neporazíme bombardováním nebo tankovými divizemi. Porazíme ho, když prostřednictvím agentů pronikneme k jeho velitelům, a pak též tím, že se dostaneme do jejich komunikačních struktur. V tom je právě NSA nezastupitelná.“

    Bez komentáře…

     

    Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra