Čím víc se s lejnem mažete, tím více páchne, praví jedno moudré přísloví. Pokud člověk spáchá něco špatného, buď se kaje a stydí, nebo na své poklesky alespoň neupozorňuje a doufá, že se na ně časem zapomene.

Jakmile jde ale nějaký pořádný kolektivní zločin, kde umřou tisíce, statisíce či miliony lidí, funguje to jinak. Udělá se z něj dobro, viníci se poplácají po ramenou a rozdají si medaile. Ti nejotrlejší ještě rozdávají moudra a morální poučení. Tak jako se to stalo při bizarním výročí 20 let v Severoatlantickém paktu, známém jako NATO, a návštěvě slavné české rodačky Madeleine Albrightové.

Ta bizarnosti situace tluče do očí. Kam od roku 2001, kdy Spojené státy pod falešnou záminkou rozpoutaly fiktivní válku proti teroru (což je eufemistický název pro válečné tažení po Blízkém východě a dalších strategicky důležitých zemích), vstoupila vojska NATO, tam tráva neroste a hezky dlouho neporoste. Ve skutečnosti to začalo ještě dříve, balkánskými válkami, kde sehrála jednu z hlavních rolí právě někdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová.

Madeleine Albrightová v úterý zahajovala konferenci pořádanou na Pražském hradě u příležitosti 20. výročí vstupu Česka do NATO a obdržela též od ministra zahraničí Tomáše Petříčka medaili za zásluhy o diplomacii (!). Jen těžko si lze představit větší ironii. Medaili dostali i dva generální tajemníci George Robertson a Javier Solana, kteří vedli alianci v době přípravy rozšiřování a v době prvních let členství ČR v NATO. Další medaile pak obdrželi i bývalí ministři zahraničí Jaroslav Šedivý, Jan Kavan a Karel Schwarzenberg a ministři obrany Vladimír Vetchý, Alexandr Vondra a Luboš Dobrovský. A nechyběl ani i někdejší český velvyslanec v USA, předseda senátního zahraničního výboru a ředitel Bakalovy Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.

Při předání paní Albrightová poznamenala, že ocenění přebírá s pokorou. A přidala neuvěřitelnou větu: řekla, že „úterní výročí dává příležitost oslavovat úspěchy, kterých NATO dosáhlo, ale zároveň si připomenout, že NATO není jen vojenskou, ale i politickou aliancí, která stojí na demokratických principech. Zdůraznila, že NATO musí začínat a končit s ideály, na kterých je postaveno, tedy například snažit se o svět, který řeší konflikty nenásilně“.

Skutečně je co slavit? A jak takové úspěchy vlastně vypadají? Můj zájem o balkánské působení této paní vyvolal jeden neobvyklý incident na konci roku 2012, o kterém informovala česká média. Bývalou šéfku diplomacie Spojených států Madeleine Albrightovou prý v Praze napadli prosrbští aktivisté, když v Paláci knih Luxor představovala svou novou knihu Pražská zima. „Vytáhli plakáty, začali je strkat paní Albrightové, házet je na ni a nadávat jí – dokonce jí začali hrozit pěstmi, ale tomu jsme naštěstí zabránili,“ prohlásil v Lidových novinách Richard Klíčník z nakladatelství Argo, jež akci organizovalo.

Z pořízených videí ale vyplývá, že popis v mainstreamových médiích byl přinejmenším nepřesný. Na videu je opravdu vidět skupinka v čele s režisérem Václavem Dvořákem, jak dává Albrightové k podpisu cédéčko s filmem, jejž v Kosovu natočil, a plakáty s motivy balkánských válek. Poté trochu provokativně, ale slušně političku požádá, aby mu podepsala film Uloupené Kosovo a „jiná svá díla“. Nato Dvořáka a spol. fyzicky napadne ochranka, strhne se mela a Albrightová začne křičet: „Get out! Get out!“ Následně ji režisér označí za „válečného zločince“ a „krvavou bábu“. Celý výjev končí znechucenou poznámkou Albrightové. „Disgusting Serbs,“ odporní Srbové, řekne – ačkoli mezi přítomnými byl Srb jediný, a to ještě poloviční, totiž poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna, jenž má srbskou krev po matce.

Regenračné centrum

Proč trocha kritiky vyvedla ostřílenou diplomatku a političku tolik z míry? Možnou odpověď nabídl o pár týdnů později chorvatský deník Jutarnji list, když otiskl nečekané informace. Mezi osmi firmami, které se účastnily privatizace kosovského Telekomu, byla i společnost Albright Capital Management, jejímž vlastníkem je právě bývalá šéfka americké diplomacie. Deník psal, že z privatizace náhle za podivných okolností odstoupil chorvatský Telekom, že podle zákulisních informací je výběrové řízení ušité Albrightové na míru a že už o rok dříve politička, která se výrazně přičinila o nezávislost (odtržení) Kosova, vydělala 20 milionů eur (tehdy zhruba 485 milionů korun) na prodeji vlastnického podílu v kosovské telekomunikační firmě Ipco. A právě nápis Ipco a objetí někdejší americké ministryně zahraničí s kosovským premiérem a někdejším teroristou Hashimem Thaçim vévodí i jednomu z výše zmiňovaných plakátů, který Albrightovou tolik rozčílil. Dlužno dodat, že krátce poté, co se její aktivity dostaly do médií, Albrightové společnost z chystaného nákupu 75 % akcií kosovské pošty a telekomunikací vycouvala.

Později vycházelo postupně najevo, že nejen bombardování Srbska vojsky NATO, ale i zahraniční politika Spojených států na Balkáně cíleně směřovala z mnoha různých důvodů k rozdělení Jugoslávie, vyvolání chaosu či ovládání území, tak jak to USA od té doby předvedly v Afghánistánu, Iráku, ale i jinde. Celý článek o tom, co a proč se stalo v Jugoslávii a jakou roli v tom sehrála držitelka nové medaile Madeleine Albrightová, si můžete přečíst zde. Je to opravdu síla.

Není nic horšího, než když po spáchaných a podporovaných zvěrstvech se jejich strůjci sjedou na konferenci a kážou o morálce. Copak lidi stále nevidí tu absurditu, kdy si ti, co rozbombordovali půlku světa, povídají o demokracii, svobodě a humanitě?

Demokratické a svobodné je na tom pouze to, že má každý právo svobodného projevu a vyjádření, dokud nebyl za své zločiny proti lidskosti odsouzen. Ať si lidé jako paní Albrightová tlachají o dobru, když je to baví, nikdo jim to nebere. Nikdo ale nemůže vzít právo lidem, kterým tyhle válečné orgie, kdy lidský život nic neznamená, nepřijdou normální, aby se jim z toho udělalo pořádně blivno.

Regenračné centrum

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojíhoMůžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra