Týden po útocích na Světové obchodní centrum v New Yorku, které se odehrály přesně před 17 lety, Christine Todd Whitmanová z Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA), ujišťovala lidi ve Washingtonu a New Yorku slovy: „Vzduch je bezpečný k dýchání a voda je bezpečná k pití.“ Dnes už je jisté, že jde jen o další z řady lží provázejících samotné útoky z 11. září i následné vyšetřování připomínající frašku.

K sedmnáctému výročí dosáhl New York smutného milníku – skoro 10 000 lidí již onemocnělo rakovinou spojenou s jedovatým prachem a kouřem z Ground Zero, místa, kde stála newyorská Dvojčata a budova WTC č. 7, jež šly 11. září 2001 k zemi. Zjistil to deník The New York Post.

Celkově již v důsledku pádu budov a následného zamoření zemřelo 1700 lidí. „11. září stále zabíjí,” prohlásil John Feal, advokát obětí. “Bohužel, tahle křehká komunita hrdinů a přeživších se stále ztenčuje.“ Naopak počet nemocných stále roste.

„Takových případů máme 15 až 20 týdně,” říká doktor Michael Crane, ředitel zdravotního programu WTC Health Program v Mount Sinai Hospital, který má toto na starost. Podle něj to není nikterak překvapivé, neboť rakovina se projevuje za různě dlouhou dobu a u zasažení škodlivými látkami to může trvat dlouhá léta.

Jednou z nemocných, kterou deník The New York Post zmínil, je Debbie Moralesová, tehdy třiadvacetiletá recepční poblíž Dvojčat. Když přišly nárazy letadel do budov, šla zrovna z metra. Další týdny trávila hodiny a hodiny ve své rozbité kanceláři, kde zachraňovala nejdůležitější dokumenty pro své kolegy. Všude okolo ní se srašně prášilo. O osm let později Moralesová při sledování televize zjistila, že nerozumí tomu, co reportér říká. Následně prodělala dva záchvaty v práci. Diagnóza zněla: rozvinutý nádor na mozku, který lékaři z větší části odstranili při osmihodinové operaci, zdravotní problémy ale nezmizely…

Regenračné centrum

Mainstreamová média jako každý rok omílají obehranou písničku o tom, jak dvě letadla shodila tři budovy. Nepozastavují se raději ani nad tím, že třetí budova byla zhruba sto metrů od nárazu obou letadel a zřítila se zničehonic sedm hodin po pádu Dvojčat, a to rychlostí blížící se volnému pádu. Kvůli pádu třetí budovy je oficiální vyšetřovací verze, která z dobrých důvodů pád budovy č. 7 ani nezmiňuje, zcela neobhajitelná. Kdo si zjistí alespoň základní fakta, pochopí, že tak, jak popisuje útoky americká vláda – a korporátní média to mají za úkol po ní opakovat -, se 11. září 2001 odehrát nemohlo.

Je to celé taková blbost, že jsem si dal tu práci a „věrohodnost“ oficiální verze prozkoumal. Trvalo mi dva roky, než jsem tu kupu lží a děr zmapoval, ale stálo to za to. Celý můj seriál o 11. září 2001 si můžete přečíst zde. Kdybych to měl shrnout, oficiální verze útoků z 11. září je jedna velká konspirační teorie. Jak už to ale samozřejmě bývá, za konspirační teorie jsou naopak naznačovány všechny pochyby a otázky lidí, kteří si o pravdomluvnosti americké vlády nedělají iluze. Ale lepší být označován jako konspirační teoretik než jako pitomec opakovat něco, co absolutně nedává smysl.

Od toho tu je Česká televize nebo Seznam Zprávy. Seznam Zprávy se letos obzvlášť vyznamenaly. Jindřich Šídlo si do studia pozval pohádkáře Jiřího Boudníka, architekta, kterého tahají novináři každý rok jako králíka z klobouku a zvou si ho, když nemají argumenty, tedy pořád. Tahle figura se už sedmnáct let stylizuje do role hrdiny, který zachraňoval oběti katastrofy, protože zrovna pracoval v New Yorku, a údajně sestavil pro záchranáře první model místa tragédie a modely trosek, které pomohly záchranářům s vyprošťováním lidí ze zničených Dvojčat, aby věděli, jak mají zachraňovat. Jako na potvoru také pracoval pro majitele Světového obchodního centra Larryho Silversteina, který na pádu budov vydělal miliardy dolarů, protože si je těsně před útoky jako jasnovidec pojistil proti teroristickému útoku. A 11. září šel pro jistotu k doktoru, aby mu nespadly na hlavu.

Ale zpět k původnímu tématu, kterým je rakovina a zničené zdraví lidí, kteří v době útoků byli poblíž. Ground Zero, na kterém Dvojčata stála, je samo osobě jedním z nejdražších pozemků na světě. S budovami, které na něm po tři desítky let stály, to už však taková sláva nebyla. Příčin bylo víc. Zpočátku se potýkaly s nízkou obsazeností a obzvlášť v prvním desetiletí mocně prodělávaly, nevýhodou byly i nevhodné kancelářské prostory, nízké stropy, později problémy s moderním internetovým připojením či galvanická koroze narušující spoje hliníkové fasády s ocelovou konstrukcí exteriéru… Mezi ty nejvýznamnější patřil azbest. Nosníky pater budov WTC tvořily tisíce svářených ocelových tyčí, jež byly v době stavby vystříkány azbestovou izolací. Už během stavby Dvojčat, v roce 1971, bylo kvůli nepříznivým účinkům na lidské zdraví sprejování azbestu na konstrukci budov zakázáno.

A tady to začíná být zajímavé. Od poloviny 80. let, kdy byly karcinogenní účinky této látky potvrzeny, začalo město po vlastníkovi požadovat, aby byl azbest, jehož se použilo podle některých odhadů na 400 tun, ze všech budov WTC odstraněn. Renovace by však byla dosti nákladná. Jen na odstranění samotného azbestu by bylo potřeba minimálně 200 milionů dolarů, dalších 800 milionů by spolkla oprava elektrických, datových a vzduchotechnických zařízení, a tak ji úřad PANYNJ (Port Authority of New York & New Jersey), jenž budovy v té době vlastnil, neustále úspěšně oddaloval. Dokonce několikrát žádal o povolení budovy strhnout řízenou demolicí, ani to ale nebylo kvůli nebezpečné látce, jež by se nekontrolovaně rozptýlila po New Yorku, přijatelné.

Regenračné centrum

Vlastník se tedy už roky snažil budovy prodat, nikdo však neměl z pochopitelných důvodů zájem. Zkraje roku 2001 se ještě pokusil PANYNJ prekérní situaci zvrátit žalobou, jíž chtěl přimět svou pojišťovací společnost k proplacení renovace kvůli azbestu. U soudu však taky neuspěl, čímž se budovy staly zcela neprodejnými. Než se o pár dní později jako deus ex machina zjevil Larry Silverstein a baráky na odpis koupil.

„Je to splněný sen,“ pochvaloval si po uzavření smlouvy magnát, který už dříve označil svou touhu vlastnit WTC za „nutkavou“. „Budeme mít pod kontrolou vysoce ceněný majetek a budeme usilovat o rozvoj jeho potenciálu posunutím na novou úroveň.“ Nebýt tří pozoruhodných detailů a náhod, musel by být přitom považován za úplného pitomce – proč by chtěl někdo při smyslech vlastnit takový propadák?

První šťastnou okolností bylo uzavření pojistky zahrnující zničení teroristickým útokem ve výši 3,55 miliardy dolarů v kombinaci s nájemní smlouvou se vskutku neobvyklou klauzulí: „Pokud se budovy stanou terčem teroristického útoku, veškeré platební povinnosti nájemce budou zrušeny.“ Jinými slovy: nájemce nebude muset platit nájem, ale inkasuje peníze z pojistky. Druhým podstatným detailem je povinnost vyplývající ze smlouvy, a sice že nájemce musí v případě teroristického útoku na pozemcích znovu stavět. A třetím skutečnost, že se budovy za pouhých 48 dní opravdu zřítily.

11. září roku 2001 tak zčistajasna smázlo několik much jednou ranou. Zmizel třeba problém s azbestem. Jenže zmizel do newyorského ovzduší a plic tamějších obyvatel.

Aspoň někdo měl ten den štěstí. Larry Silverstein si 11. září vybral dávku štěstí tak obrovskou, že by jinému vystačila na několik existencí. Neběží zde totiž pouze o to, že se mu tento den ztrátová investice pod rukama proměnila v miliardový jackpot – leč přímo o jeho život.

Byznysmen začínal každý svůj pracovní den zcela neměnným rituálem – snídaní s novými nájemníky WTC v restauraci Windows on the World ve 106. patře severní věže. Od 26. července 2001, kdy získal do pronájmu Dvojčata, nevynechal ani jedinkrát. 11. září si nicméně svou snídani poprvé odepřel. „Onoho dne, protože mám světlé vlasy a světlou kůži, mě moje žena – Bůh jí žehnej – objednala k dermatologovi. Pamatuji si, jak jsem jí říkal, drahoušku, mám v centru tolik práce, musím toho doktora zrušit. Ona prohlásila, že nic rušit nebudu a k tomu dermatologovi půjdu,“ odpovídal později v rozhovorech na otázky po svém dopoledním programu; třeba ve Wall Street Journal své přežití přičetl „zázraku, absolutnímu zázraku“.

To však nebyl jediný zázrak, který se toho rána odehrál. Jisté smrti unikli i jeho syn Roger a dcera Lisa, kteří byli ve vedení Silverstein Properties a v době útoku měli sedět na oné pracovní snídani, kam nedorazil ani jejich otec. Oba – údajně nezávisle na sobě – přišli, ale s drobným zpožděním. „Kdyby se útok stal jen o trochu později, oba by pravděpodobně zůstali uvězněni ve Windows on the World,“ napsal New York Observer.

Ještě lépe co do fortuny na tom byl ředitel Silverstein Properties Geoffrey Wharton, jenž se na rozdíl od svého šéfa a jeho potomků na mítink do restaurace na vrcholu severní věže dostavil. Podle Liz Thompsonové, ředitelky Lower Manhat­tan Cultural Council, se kterou tam probíral možnou spolupráci, však schůzku nečekaně zkrátil. Wharton a Thompsonová se dostali do výtahu v 8.44, tedy pouhé dvě minuty před nárazem letu číslo 11. Spolu s Michaelem Nestorem a Richardem Tierneym, zaměstnanci úřadu PANYNJ (jenž Silversteinovi WTC pronajal), kteří rovněž odcházeli dřív, byli posledními lidmi, kteří z restaurace vyvázli živí.

Stejně skvěle se 11. září vedlo i Franku Lowymu, šéfovi partnerské společnosti Larryho Silversteina Westfield America, jež si ve Světovém obchodním středisku pronajala maloobchodní prostory – i on se v úterý ráno svému pracovišti obloukem vyhnul.

Kdy už média a politici přestanbou z lidí dělat blbce? Už je to fakt trapné.

Pokud se Vám naše práce líbí, podpořte ji. Objednejte si předplatné tištěného měsíčníku Šifra, jeho digitální verzi nebo kombinaci obojího.

Můžete nás také podpořit dobrovolným příspěvkem.

Milan Vidlák, časopis Šifra