Seriál o 11. září 2001: Záhada budovy č. 6 a zametání stop (Díl 8.)

Na různých místech WTC v souvislosti s událostmi 11. září 2001 zmizelo mnoho důkazů v řadě kriminálních kauz, kterým se budeme v tomto textu věnovat. Komu se tragédie mohla hodit – a proč? 

V minulém díle seriálu o kolapsu Světového obchodního centra (WTC) 11. září 2001 jsme zmiňovali úmrtí Johna P. O’Neilla, šéfa bezpečnosti komplexu WTC. Na tuto pozici nastoupil o pouhých 24 hodin dříve, v pondělí 10. září 2001.

Předtím upadl do nemilosti ve svém předešlém zaměstnání ve Federálním úřadu pro vyšetřování, kde byl zástupcem ředitele. Jako hlavní důvod svého odchodu – dva týdny před teroristickými útoky – uvedl, že mu Bushova administrativa bránila v práci.

„Hlavní překážkou ve vyšetřování islamistického terorismu byly zájmy amerických ropných společností a role, kterou v tom hrála Saúdská Arábie,“ řekl O’Neill nedlouho před svou smrtí.

Odpoledne 11. září, sedm hodin po pádu druhého z Dvojčat, se v 17.20 zničehonic zhroutil za šest a půl vteřiny přímo do sebe mrakodrap WTC č. 7, ačkoli do něj nenarazilo žádné letadlo. Nespadla ani nedaleká Deutsche Bank (ta, na jejíž střeše se později našly stovky úlomků lidských kostí), nespadly ani blíže stojící stavby WTC 3, 4, 5 či 6, ale bez zjevné příčiny šla k zemi skoro sto metrů vzdálená budova. Kromě jiného v ní sídlila i kancelář O’Neillovy newyorské pobočky FBI.

Jestli v oné budově byly umístěny i všechny složky a důkazy o tom, jak probíhalo (ne)vyšetřování Usámy bin Ládina a al-Káidy, jež O’Neill vedl, nevíme. Faktem však zůstává, že odchod O’Neilla vyšetřování ochromil. Nebýt jeho následné smrti, mohlo se veřejnosti dostat jiné, dost možná realističtější verze o al-Káidě, než byla ta oficiální.

Časový i faktický souběh událostí kolem 11. září vypadá jako stěží uvěřitelná shoda okolností. Tím spíš, že na různých místech komplexu WTC přitom zjevně v souvislosti s událostmi 11. září zmizelo mnoho důkazů v mnoha kriminálních kauzách.

„Jako hadrové panenky“

Kanceláře FBI, které běžně nebyly uváděny na oficiálním seznamu nájemníků, byly kromě budovy číslo sedm umístěny i v severní věži – konkrétně ve 22., 23. a 24. patře. A právě v těchto patrech byly zaznamenány masivní výbuchy a požáry. „Nemohli jsme tomu uvěřit. Letadlo narazí o 70 pater výše, ale tady za pět minut vybouchnou výtahy. To bylo neskutečné,“ vypověděl hasič John Schroeder, jehož svědectví bylo spolu s dalšími 15 hodinami výpovědí jeho kolegů zveřejněno po nařízení newyorského nejvyššího soudu v roce 2005.

Když Schroeder dorazil do 23. patra, dostal zprávu o nárazu letadla do jižní věže. V tom momentě se ozvala další rána: „Byli jsme odhozeni jako hadrové panenky další explozí v naší budově. Lidé se snažili najít cestu dolů, schodiště hořelo. Byli jsme všichni v šoku, protože to nedávalo smysl.“ Jeho kolega Louie Cacchioli zrovna jedním z posledních fungujících výtahů vyjel do 24. patra. „Bylo tam obrovské množství kouře. Sotva se za námi zavřely dveře výtahu, uslyšeli jsme obrovský výbuch, který zničil světla a výtah. Doplazil jsem se po čtyřech s baterkou ke schodišti. … Ozvala se další exploze.“

Mnohá svědectví těch, kteří přežili, hovoří o tom, že prostory mezi 22. a 25. patrem byly téměř rozpárány a zuřilo tam inferno, ačkoli nikde jinde uvnitř Dvojčat – a to ani v místech poblíž nárazu letadel – nebylo nic takového zaznamenáno.

V článku The Price of Oil v magazínu New Yorker dva měsíce před útoky detailně popsal držitel Pulitzerovy ceny Seymour Hersh zajímavou kauzu. Šlo o obvinění, podle něhož americký bankéř James H. Giffen poukázal 78 milionů dolarů od společnosti Mobil Oil vysokým státním činitelům v kazašské Astaně včetně prezidenta Nursultana Nazarbajeva a ministra ropného průmyslu Nurlana Balgimbajeva; cílem úplatku bylo získat firmě výhodný kontrakt.

Poté, co se Giffen, přezdívaný Mr. Kazakhstan, s Kazachy „spřátelil“, ti začali jednat i s megaspekulantem Georgem Sorosem či Bushovým viceprezidentem Dickem Cheneym. Podle Hershe měl také Giffen na svědomí zprostředkování tisícovek ropných obchodů mezi Íránem a Kazachstánem (čímž by porušil americký zákaz obchodu s Teheránem), což u soudu s Giffenem vůbec nevyšlo na světlo. I dokumenty o tomto případu (například George Clooney o něm natočil oscarový film Syriana) mohly být uloženy ve 23. patře severní věže WTC.

Co by to bylo za pořádný kriminální příběh, kdyby v něm chyběli lidi jako Dick Cheney (na snímku) nebo George Soros... Foto Wikimedia Commons
Co by to bylo za pořádný kriminální příběh, kdyby v něm chyběli lidi jako Dick Cheney (na snímku) nebo George Soros… Foto Wikimedia Commons

Giffen u soudu tvrdil, že v Kazachstánu pracoval v součinnosti se CIA, která jeho akce nepřímo schválila jako nezbytné pro sblížení s Nazarbajevem. Když ale žádal CIA o předložení dokumentů, které by to potvrdily, právníci špionů to opakovaně odmítli. V procesu, který začal v roce 2003 a skončil v roce 2010, Giffenovi hrozilo, že k dosavadnímu pobytu za mřížemi přibude až rok navíc a pokuta 25 000 dolarů, ale nakonec vyvázl bez trestu a soudce William Pauley Giffena označil jako opravdového patriota.

Fakta a spekulace

Dosud jsme v tomto seriálu mluvili řečí faktů oficiálně přijímaných a ověřitelných (jen obvykle nedávaných do souvislostí). Činili jsme tak ve snaze poukázat na díry, absurdní shody okolností, protimluvy a zjevné lži oficiální verze událostí 11. září.

Zhruba na tomto místě by bylo zapotřebí udělat další krok, totiž doplnit příběh tak, aby všechna dostupná fakta uspokojivě vysvětloval. Znamená to především najít odpověď na kardinální otázku: Cui bono? Komu a proč stálo za to celou síť protimluvů, lží a nesrovnalostí okolo kolapsu WTC splést?

Naneštěstí toho nejsme schopni; v příběhu je stále příliš mnoho neznámých. Co si tedy počít? Podle dobrých pravidel žurnalistiky bychom teď měli pokrčit rameny a říci: „Toto je známo, další jsou jen spekulace. Následuje sport.“ Tím ovšem absurdity oficiální verze nezmizí.

I proto dáme v následujících odstavcích prostor i směsi informací a spekulací ze zdrojů, které nepatří ke standardním. Nejsme přitom vedeni snahou za každou cenu odhalit spiknutí tam, kde není, ani touhou „jim to nandat“, jež ovládá Juliana Assange z WikiLeaks. Chceme prostě najít odpovědi na otázky, které vytěžením standardních žurnalistických zdrojů najít zřejmě nejdou. Alespoň žádné mainstreamové médium tak dosud neučinilo; a následující zdroje alespoň nějaké odpovědi nabízejí. Jestli mají pravdu, nebo ne, ukáže – v lepším případě – další běh dějin.

K takovým nestandardním zdrojům patří například badatel a výrazná postava hnutí za pravdu o 11. září Dick Eastman (jinak mírně řečeno výstřední samozvaný kazatel) či důsledně nemainstreamový server globalresearch.org (oblíbený zejména mezi čtenáři s politickými názory nalevo od Mao Ce-tunga). Oba zdroje mluví o tom, že kromě materiálů k případu bankéře Giffena se v severní věži ztratily ještě dokumenty a důkazní materiály k vyšetřování Alana Greenspana, bývalého šéfa Fedu, a bank Morgan & Co. a Goldman Sachs kvůli manipulacím s cenami zlata.

Stejně hovoří například analýza E. P. Heidnera Collateral Damage: U. S. Covert Operations and the Terrorist Attacks on September 11, 2001. Profesionálně zpracovaný a zajímavý materiál má jednu podstatnou potíž: nikdo neví, kdo je E. P. Heidner. On sám o sobě píše, že je bývalý zaměstnanec Úřadu zpravodajské služby válečného námořnictva. Oč jde? Dezinformační hra? Hnutí svědomí? Něco jiného?

Ani to nevíme – ale linie, kterou Heidner naznačuje, stojí za zmínku. Stručně řečeno, mluví o koordinované snaze zamést pod koberec velké průšvihy (od nepříjemných neúspěchů až po zločiny) v první lize světového finančnictví.

Po šesti letech puntičkářského pátrání stvořil Heidner útlou sedmapadesátistránkovou studii, jež klade nárazy letadel do pozoruhodných souvislostí s různými obchodními transakcemi.

Ve věžích WTC sídlily tři důležité brokerské společnosti. V 8.46 narazil let číslo 11 do severní věže těsně pod patra, kde sídlila firma Cantor Fitzgerald, největší obchodník s americkými vládními dluhopisy. Prakticky hned vzápětí po nárazu došlo ke zmíněným výbuchům ve 23. patře, kde byly pravděpodobně dokumenty týkající se výše popisovaných machinací s cenami zlata a úplatků za ropu, a ve 25. patře, kde tábořila druhá z makléřských firem – Garbon Inter Capital.

Další letadlo narazilo do jižní věže v 9.03 do míst, kde sídlila společnost Eurobrokers. Heidner píše, že nárazy letadel měly pohřbít 240 miliard dolarů v dluhopisech, které byly skrytě vytvořeny v září 1991 k financování ekonomické války proti Sovětskému svazu, během níž proběhl útok na ruský rubl a „neznámí“ západní investoři skoupili část sovětského průmyslu zaměřeného na ropu a plyn.

Fond měl mít název Black Eagle Trust a v roce 2001 končila platnost jeho cenných papírů; v září se blížil čas zúčtování. Podrobněji o tom pojednává i brilantní analýza dlouholetého špičkového bankéře z londýnské City Davida Guyatta s názvem Project Hammer (tak se jmenoval i celý protisovětský projekt prezidenta Bushe staršího).

Známý a uznávaný spisovatel Sterling Seagrave spojil ve fascinující knize 11. září 2001 se snahou zakrýt zločiny v první lize světového finančnictví. Foto Profimedia

Jestli má Heidner ve všem pravdu, nevíme. Ale jeho tvrzení se dobře doplňují nejen s uznávaným bankéřem Guyattem, nýbrž i například s pozoruhodnou knihou Gold Warriors: America’s Secret Recovery of Yamashita’s Gold renomovaného investigativního novináře a historika Sterlinga Seagravea, jehož je podle BBC „třeba číst a studovat“. Tihle autoři už nejsou žádní polopomatení vizionáři, ultralevičáci nebo de facto anonymové.

Zničeny byly také prostory organizace El Dorado Task Force, jež patří pod celní správu a jež má v popisu práce koordinovat a dohlížet na federální vyšetřování v případech praní špinavých peněz. Úřad sídlil v osmipatrové budově WTC číslo 6, která stála mezi severní věží a budovou číslo 7.

Fotograf na útěku

Poškození této budovy představuje jednu z mnoha nezodpovězených (a přitom nejzajímavějších) otázek 11. září. Budova totiž byla nepochybně poškozena ještě před pádem prvního z Dvojčat, což dokazují například fotografie newyorského fotografa Billa Biggarta, které pořídil ještě předtím, než zahynul při pádu druhé z věží. Snímky byly nalezeny na paměťové kartě v jeho batohu a vyšly 15. října 2001 ve speciálním vydání časopisu Newsweek.

Oficiální fotograf Federálního úřadu pro zvládání mimořádných situací (FEMA) Kurt Sonnenfeld, který měl jako jeden z pouhých čtyř fotografů neomezený přístup na Ground Zero, se spolu se skupinkou dalších osob dostal pár dní po 11. září k těžce poškozené budově č. 6 (či přesněji k tomu, co z ní zbylo). Tým objevil ve sklepě trezorovou místnost úřadu U. S. Customs Service. Dveřmi od trezoru, které byly překvapivě pootevřené, se pokusili protáhnout dovnitř a zjistili, že je úplně vybílený. Někdo ho prostě celý vyklidil už před 11. zářím. Úřady to kupodivu nijak nevzrušovalo, naopak Sonnenfeld, který začal zpochybňovat oficiální vysvětlení 11. září, se brzy dostal do pořádných potíží.

Oficiální fotograf Federálního úřadu pro zvládání mimořádných situací (FEMA) Kurt Sonnenfeld měl jako jeden z pouhých čtyř fotografů neomezený přístup na Ground Zero. Protože viděl, co neměl, a nemlčel, dostal se do pořádných potíží.

Na Štědrý večer roku 2002 zemřela střelou do hlavy jeho žena Nancy a z vraždy byl obviněn… právě Sonnenfeld. Modřiny na těle podle lékařské zprávy svědčily o zápase, avšak střelný prach byl na jejích rukou, nikoli na jeho, stejně tak i otisk na zbrani patřil mrtvé. A právě to jaksi nedává smysl. Buď mohlo jít o vraždu, nebo sebevraždu. Že by se ale nejprve sama zmlátila a pak zastřelila?

Den před začátkem procesu byla obvinění proti Sonnenfeldovi zrušena. A to na základě dopisu na rozloučenou, který policie nezahrnula mezi důkazy. Sonnenfeldova obhájkyně Carrie Thompsonová prohlásila: „Naši detektivové našli v rámečku za fotkou Kurta Sonnenfelda lístek psaný Nancyinou rukou, i když velmi záhadný. Stálo na něm ,Co je krásnější než láska a smrt?‘ s přeškrtnutým slovem ,láska‘ a vepsaným ,Kurte, sežeň pomoc‘.“ Sestra paní Sonnenfeldové Amy Leeková prohlásila, že něco takového rodina očekávala, ale odmítá to blíže komentovat. Prapodivným vraždám a sebevraždám v souvislosti s 11. zářím věnujeme minimálně jeden celý díl našeho seriálu.

Sonnenfeld si kromě chybného obvinění stěžoval také na to, že ho policie týrala: „Bili mě a nutili mě inhalovat něco jako pepř.“ Podle něj policie manipulovala s důkazy, ignorovala lístek jeho manželky, krmila média smyšlenými informacemi o jeho osobě, které mu zničily pověst, odmítla jeho žádost o potvrzení jeho neviny detektorem lži a lhala, aby skryla jeho zranění utrpěná ve vězení. Po propuštění prý navíc zjistil, že mu byl z domu ukraden počítač, a na různých místech, kde se pohyboval, byl neustále sledován a fotografován neznámými lidmi. Přišly mu dokonce esemesky z neznámých čísel typu: „Dávej pozor, co děláš.“

Pronásledování a obtěžování neskončilo ani poté, co utekl do Argentiny, kde vydal v roce 2009 dechberoucí knihu s názvem Perzekvovaný (alespoň podle těch, kdo ji četli; vyšla ve španělštině), jež kromě příběhu budovy WTC č. 6 a dramatické šikany, kterou si prošel, silně poukazuje na dnes již čím dál zřetelnější skutečnost, že panovala široká povědomost o chystaných útocích na Světové obchodní centrum s výrazným předstihem, a to na řadě míst včetně federální exekutivy.

Další náhody, nebo selektivní záchrana?

Neméně zajímavé je i místo, kam zacílilo třetí letadlo – tedy to, které v 9.37 údajně narazilo do Pentagonu. Šlo rovněž o velmi povedenou trefu. Den před 11. zářím totiž v televizi CBS ministr obrany Donald Rumsfeld přiznal, že se mu z rozpočtu kamsi ztratilo 2,3 bilionu (!) dolarů. Náraz letadla však jako na potvoru zničil účetní oddělení sakumprásk se všemi dokumenty, takže případ nešlo vyšetřit.

Druhým důležitým potrefeným oddělením v Pentagonu byl Úřad zpravodajské služby válečného námořnictva (tedy údajné bývalé pracoviště tajemného E. P. Heidnera). Instituce mimo jiné prověřovala nekalé obchody s cennými papíry a zlatými certifikáty, jež mohly sloužit k manipulaci makroekonomickými údaji „ve prospěch“ výkonnosti americké ekonomiky. Především však vyšetřoval existenci výše zmíněného fondu Black Eagle Trust.

Je tedy opravdu možné, že jedním z vedlejších cílů teroristických útoků byla eliminace vyšetřování kriminálního finančního chování? Ke kladné odpovědi směřuje několik indicií. Jednou z nich je třeba nevysvětlitelný počet mrtvých pod místem nárazu v severní věži oproti věži jižní, které šly přitom k zemi totožným způsobem. „Pod zasaženými patry ve WTC 1 zemřelo 72 lidí oproti čtyřem ve WTC 2. K některým úmrtím tam došlo ve výtazích, které přitom po nárazu ještě normálně jezdily,“ tvrdí oficiální analýza Federal Building and Fire Safety Investigation of the World Trade Center Disaster.

O explozích výtahů již byla řeč. Shrnuto v číslech – 41 procent všech mrtvých ve Dvojčatech tvořili zaměstnanci dvou firem spravujících americké vládní dluhopisy, 31 procent ze 125 obětí v Pentagonu bylo ze zpravodajské služby vyšetřující defraudace a tajné černé fondy v hodnotě 240 miliard dolarů (zemřelo 39 z jejích 40 zaměstnanců). Další mrtví byli účetní, kteří měli v popisu práce i poohlédnout se po zmizelých bilionech z rozpočtu Pentagonu.

Smrt si navíc, stejně jako v případě mnoha dalších firem sídlících ve WTC, našla převážně běžné zaměstnance, nikoli však ty vedoucí. Například prezident firmy Cantor Fitzgerald vedl dítě první den do školky, jeden člen vedení měl zpoždění a další z hvězd firmy, Chris Pepe, byl sice v budově, ale pětadvacet minut před nárazem letadla měl telefonát – podržte se – z banky Goldman Sachs, že mají problém s jejich obchodovací technologií a že potřebují, aby k nim okamžitě dorazil. On prý sice nechtěl, ale deset minut před nárazem boeingu a následnými výbuchy bomb poblíž své kanceláře se nechal přemluvit.

A co ostatní? Zbylých šest kolegů z vedení si naplánovalo rybářský výlet, který byl ale údajně v 8.00 z důvodů špatné předpovědi počasí zrušen, ačkoli každý ví, že toho dne byla obloha bez jediného mráčku. Joseph C. Noviello, jeden z oněch šťastlivců, o tom dokonce k desetiletému výročí napsal bezmála hollywoodský příběh do New York Times. To 658 jejich podřízených takové štěstí žel bohu nemělo a žádná jiná firma neztratila onoho dne tolik lidí.

Někteří vyvolení, jako například Joseph C. Novielo, viceprezident firmy Cantor Fitzgerald, do jejíchž pater ve WTC narazilo letadlo, byli před útoky včas varováni, a tak nezemřeli…

Podle vydání Federálního registru z 6. srpna 2002, oficiálního vládního žurnálu, kromě stovek pracovníků „útoky zničily tisíce neznámých dokladů a dokumentů uložených v trezorech těchto brokerských firem“.

Jistě lze namítnout, že v případě tak gigantické katastrofy je logické, že bylo zničeno ledacos, a co už by se při pádu finančnického centra mělo zničit, když ne obchodní dokumenty? Jistě – ale pokud toto nebyl záměr, co tedy? Hrubé nesrovnalosti oficiální verze zůstávají.

Nájemníci WTC 7

Představě, že kolaps WTC způsobila profesionálně řízená demolice pomocí výbušnin za účelem masivního profitu několika informovaných, se nevěří snadno. Jak jinak však vysvětlit případ sedmé budovy komplexu WTC? O technicky absurdním oficiálním vysvětlení jejího zničení již byla řeč. Za pozornost v této souvislosti však stojí i skladba a osudy jejích nájemníků, a co pro ně konec „sedmičky“ znamenal.

Kolaps sedmačtyřicetipatrového mrakodrapu WTC 7 zůstával dlouho mimo pozornost většiny veřejnosti. Oficiální zpráva dokonce jeho pád zcela zamlčela a nepochopitelně chabě se mu věnovala i média. Přitom právě tato stavba je pro pochopení 11. září klíčová a její příběh výrazně posiluje podezření naznačená v první části textu.

V této budově byly umístěny nejen kanceláře FBI, šlo také o největší pobočku CIA mimo ústředí v Langley. To samo o sobě patrně vylučuje variantu, že výbušniny, které jí pomohly k zemi a o kterých jsme obšírně psali v díle „Dvě letadla, tři pády“ , dovnitř umístila al-Káida.

V budově pak kromě soukromých firem sídlily kanceláře IRS (finanční úřad), ministerstva obrany, Střediska nouzového řízení tehdejšího starosty Giulianiho ve 23. patře a Komise pro cenné papíry a dohled nad burzou. Posledně jmenovaná instituce podle Los Angeles Times budovu využívala k uložení tří až čtyř tisíc svazků vztahujících se k vyšetřováním finančních zločinů na Wall Street.

Tak se ztratily všechny důkazy i ke dvěma z největších podvodů v dějinách byznysu – kauzám Enron a WorldCom, nemluvě o 70miliardovém švindlu v souvislosti s manipulacemi cen kalifornské elektřiny.

Obzvlášť smutné je, že zatímco netknutá budova plná federálních úřadů byla ráno evakuována, takže v ní nikdo nezemřel, evakuaci Dvojčat již nikdo nenařídil. Nic netušící záchranáři tam po nárazech letadel posílali nájemníky zpátky do jejich kanceláří, vstříc jisté smrti.

V budově číslo sedm bylo během dne kromě výbuchů zaznamenáno i několik lokálních požárů. V 8., 11., 12., 13. a 18. patře. A opět – všechna patra, kde hořelo, mají co do činění s penězi. Obývala je banka American Express, Komise pro cenné papíry a dohled nad burzou, Standard Chartered Bank a Citigroup.

V srpnu roku 2002 žádal Kongres banku Citigroup o dokumentaci její role v kauze WorldCom. Zákonodárcům se však dostalo pouze dopisu právníků banky: s politováním oznamují, že nemohou sloužit, neboť záznamy e-mailové korespondence i jiné dokumenty byly zničeny při útocích. Taková smůla, představte si.

Sto tisíc pro ATTU

Televize CNN 6. října informovala o tom, že pár dní před 11. zářím obdržel Mohamed Atta, údajně jeden z bin Ládinových pilotů na jedno použití, od kohosi 100 000 dolarů. Peníze mu doručil důstojník pákistánské tajné služby ISI Omar Sajjíd Šejch s krycím jménem Mustafa Mohamed Ahmed.

Zní to neuvěřitelně, ale Američané kvůli tomu Šejcha nikdy nevyslechli. Dokonce ani poté, co byl v roce 2002 v Pákistánu zatčen v souvislosti s únosem a vraždou reportéra Wall Street Journal Daniela Pearla. (Pearl jako jeden z mála novinářů po uvedených spojitostech pátral.)

A aby se kruh uzavřel, Šejch měl Attovi poslat peníze z dubajské pobočky Standard Chartered Bank. Ta je – zas jako z udělání – jednou z oněch institucí, jejichž dokumentace kompletně lehla 11. září popelem v budově WTC číslo sedm, kde jinde. (Tolik alespoň řekl britský labouristický poslanec Michael Meacher deníku The Guardian.)

Jedna věc však je zakrývání finančních zločinů, druhá věc je páchání nových. Na řízené demolici WTC č. 7 vydělal jeho vlastník Larry Silverstein 861 milionů dolarů. Tuto částku mu proplatila pojišťovna Industrial Risk Insurers. Uvážíme-li, že na stavbě ležel dluh 383 milionů dolarů, znamená to, že čistý zisk činil přesně 478 milionů dolarů. Abychom byli spravedliví: Silverstein se musel rozdělit. V říjnu 2000 koupily hypotéku, která na WTC 7 ležela, společnosti General Motors Acceptance Corporation a Blackstone Group.

Posledně jmenovaná rovněž sídlila uvnitř budovy číslo 7. Jedna z nejvýznamnějších a nejmocnějších investičních společností planety mimo jiné úzce spolupracuje i s firmou Henryho Kissingera Kissinger McLarty Associates, jež se rovněž podílela na pro ně velice úspěšném realitním obchodu v souvislosti s WTC.

A nejpřesvědčivější argument nakonec: několik dní před útoky na burzách enormně vzrostl objem nákupu opcí sázejících na to, že klesnou akcie konkrétních organizací. Kterých? Inu, těch, jež ve Světovém obchodním centru sídlily; institucí, u kterých byl komplex budov WTC pojištěn; a především leteckých společností American a United Airlines, jejichž letadla do WTC narazila, načež cena jejich akcií se propadla stejně rychle jako Dvojčata. Nárůst nákupu opcí byl téměř stonásobný; někdo si zkrátka na tragédii pořádně namastil kapsu.

Podpořte šíření svobodných informací tím, že si zakoupíte předplatné jedinečného tištěného měsíčníku Šifra. Klikněte zde.

Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra

Speciál 11. září:

PrologPoválečný byznys aneb Jak Albrightová privatizovala v Kosovu

  1. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Terorismus a cesta k pravdě
  2. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Lež jako dvě věže
  3. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Náraz, nebo exploze?
  4. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Dvě letadla, tři pády
  5. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: O pádu WTC vědělo v předstihu mnoho lidí aneb Jasnovidci v New Yorku?
  6. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Pojistný podvod?
  7. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Velký hráč v pozadí 11. září
  8. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Záhada budovy č. 6 a zametání stop (Právě čtete)
  9. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Nezákonné obchody a role CIA
  10. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Proč stíhačky nestíhaly
  11. díl – Speciál 15 let od 11. září 2001: Fikce, která se stala realitou