Houbařská sezóna je v plném proudu, a houbami se proto bude zabývat i následující text. Recepty na smaženici nebo tipy na vyhlášené houbařské destinace od Šifry zřejmě nečekáte. A děláte dobře. Houby se totiž dají i poslouchat.
Pokud u vás houby zrovna nerostou nebo vám ani nechutnají, máme pro vás potěšující a možná i velmi překvapující zprávu. Taková houba vám může alespoň zahrát. Ne, opravdu se nejedná o žádný vtip nebo výplod tripu z lysohlávek. Hudební skladatel Václav Hálek by však určitě nesouhlasil. Tento pozoruhodný člověk totiž houby nejen slyšel, ale během svého 77 let dlouhého života, který skončil teprve před dvěma lety, jich „zhudebnil“ na šest tisíc; a vytvořil z nich i impozantní Mykokosmickou symfonii.
První, co takzvaně normálního člověka napadne, když uslyší, že někdo skládá hudbu podle hub, není pravděpodobně nic jiného, než že ta daná osoba bude nějaký blázen. Václav Hálek ale zcela určitě nebyl cvok, ale muž s jakýmsi podivuhodným darem.
K tomuto skladateli jsem se dostal náhodou, když jsem si ho vybral jako téma seminární práce. Od spolužáků jsem velmi často slýchal otázku: „A to se jako sjížděl houbičkami a pak skládal hudbu?“ Nikoliv, houby měl pan Hálek sice rád, ale těm psychedelickým se rozhodně vyhýbal.
Tvorba Václava Hálka je vskutku jedinečná, jen horko těžko bychom hledali někoho, kdo se pokusil znázornit houbu hudebním dílem. Přesto (nebo právě proto?) se o Hálkovi mezi lidmi příliš neví a na to jsem si ani nemusel dělat žádný průzkum. Stačilo se o skladateli vždycky jen někde zmínit a pokaždé jsem narazil na sprchu otazníků a řady zdvižených obočí: „Hudba hub, co to je za blbost?“
Cesta Václava Hálka za neobyčejnou uměleckou tvorbou začala už v sedmi letech, kdy se učil hrát na klavír a jeho talent byl od počátku nepřehlédnutelný. Odjakživa měl výborný hudební sluch a ostatní hudebníci se ho údajně dokonce báli, protože slyšel, jak sám zmínil v jednom rozhovoru pro zahraniční web, opravdu všechno, a tak dokázal odhalit i ty nejmenší chyby.
Poté, co vystudoval klavírní hru a kompozici na HAMU, ho ze hry na klavír diskvalifikoval úraz pravé ruky. Mělo to však i světlou stránku – Václav Hálek se od té doby mohl plně věnovat skládání, ať už hudby vážné, scénické, filmové či pro dětské sbory. Houby byly od mala rovněž jeho velkou vášní a s narůstajícím věkem přibývaly i jeho vědomosti v tomto oboru, až se plně zařadil do společnosti odborných mykologů.
To ale stále ještě nevysvětluje, jak mu začaly houby „hrát“. Tou poslední potřebnou přísadou byla jeho silná spiritualita. Hálek byl totiž nejen muzikant a mykolog, ale také hluboce věřící člověk. A právě to mu zřejmě umožnilo, abychom parafrázovali známé rčení, „slyšet houby růst“.
Když se v roce 1980 při jedné ze svých výprav podíval v dubovém lese na nalezený zvoneček sadní přes hledáček fotoaparátu, najednou to přišlo. Vydal se zpět domů pro notový papír, vrátil se a hudba celého orchestru zněla dál – symfonie, která vznikla, dostala název Mykokosmická. Václav Hálek přitom vždy zdůrazňoval, že nejde o inspiraci, nýbrž opravdu pouze zaznamenává, co k němu houby v tónech vysílají. „Já se do toho fotoaparátu podíval a úplně ustrnul, protože jsem viděl zvláštní věc: jako když se člověk podívá do vesmíru, viděl jsem houbu a vesmír zároveň,“ vzpomínal později Hálek.
Od té doby mu při pohledu na jakoukoliv houbu začal v uších hrát celý symfonický orchestr a Václav Hálek plnil jeden notový papír za druhým. Ukázku hudby hub, konkrétně žampiony, si můžete poslechnout na videu níže.
Zmínky o jeho Hudebním atlasu hub prolétly po jeho vydání v roce 2003 médii, autor se objevil v nejednom televizním pořadu, článek vyšel dokonce i v britském deníku Guardian. „To všechno je projev krásy a ohromné rozmanitosti přírody, v ní není nic horšího ani lepšího, všechno je pravdivé, ať to vypadá, jak to vypadá,“ vykládal skromně muž, který nějakým způsobem dokázal zachytit jemnou energii a frekvence, v tomto případě u milovaných hub, které díky svým dispozicím dokázal převést na libozvučné tóny, čímž nás de facto pouze upozornil, že vše kolem nás včetně nás samých je pouze vibrující energie a pouze naše hmotné vnímání světa nám brání tuto skutečnost lépe pochopit. S houbami je to podle Hálka jako s lidmi – jsou malou součástí vesmíru, který představuje dokonalou jednotu. Kvantová fyzika by mohla vyprávět.
Lukáš Marek
